Režie:
Ali SoozandehScénář:
Ali SoozandehKamera:
Martin GschlachtHudba:
Ali N. AskinHrají:
Arash Marandi, Alireza Bayram, Siir Eloglu, Thomas Nash, Hasan Ali Mete, Klaus Ofczarek, Morteza Tavakoli, Payam Madjlessi, Roxana Rahnama (více)Obsahy(1)
Tři mladé ženy a jeden muž mají podobné touhy jako jejich vrstevníci jinde na světě. Žijí ale v Teheránu, kde platí úplně jiná pravidla. Rockové koncerty v klubech, nemanželský sex, alkohol i drogy místní zákony zakazují a vytlačují do podzemí. Kdo má peníze a moc, pravidlům se snadno vzepře. Ostatním, kteří chtějí žít mimo úzce vymezené mantinely, hrozí tvrdé tresty. Při cestě za štěstím a svobodou tak hrdinové filmu musí bořit tabu a riskovat. Snímek je celovečerním debutem íránského režiséra žijícího v Německu Aliho Soozandeha. Natáčet přímo v Íránu nepřicházelo v úvahu, film proto vykresluje atmosféru teheránských ulic unikátní animační metodu rotoskopie. (Aerofilms)
(více)Videa (6)
Recenze (96)
On ten film je nejsilnější v takových drobnostech, jedna věta, záběr. Příběhy, které mají jasnou společnou pointu celého filmu. Člověku někdy až hlava nebere, že žena musí mít souhlas manžela na práci, jinej svět prostě, ale mně není příjemný. Nechci aby to vyznělo směrem k Iránu jen negativně, například jeden detail filmu je záběr na oddělené metro žen od mužů, tohle podle toho co jsem slyšel zrovna ženy v Teheránu kvitují a určitě nejedna česká holka zažila jak v metru kde bylo tak volno, že by si mohli nastoupit všichni zaměstnanci Agrofertu se na ní lepil nějakej slizoun což holkám v Teheránu nehrozí. Nechci tady dělat advokáta režimu, který se neslučuje s ničím v co věřím a vyznění filmu jsem vnímal velmi silně, jen prostě my jsme pitomej národ a hned máme ve všem jasno a na všechno škatulku. Škoda, že vyprávění v první části působilo nepřehledně a až po delší chvíli to začalo zapadat, takže pokud chceš sílu, musíš mít s filmem trpělivost, ale dám čtyři i když bych si přál aby film vidělo především iránské publikum. ()
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvyknul na to, jak tu tvůrci rozkrývají celou řadu sexuálních tabu u muslimů obecně. Možná i proto natočili podobně laděný film za rakouské a německé peníze. V Íránu by jim za podobné rouhání nejspíš pověsili koule do průvanu. Po chvíli jsem si ale na něco, co mi u této kultury příliš nesedí, nakonec zvykl a začal si užívat běžné, ale zároveň jedinečné a smutné příběhy lidí uprostřed Teheránu. Ty se snaží zapůsobit, což se jim daří, ale brzdí je celá řada lidí, kterým chybí špetka lidskosti. Závěr filmu mě totálně sejmul, že jsem neměl slov. Ve spojení obrazu a orientální hudby se stalo to, že mi bylo vysloveně smutno. Důkaz, že i v Teheránu žijí lidé jako my, kteří ale chtějí žít život jako my, ale přitom jsou ovlivňováni tradicemi a pravidly, které u nás nikdy nikdo nepochopí a ani kolikrát chápat nechce. ()
Zábavnější, než jsem čekal. Animace je super a dává tomu punc zajmavosti. Počáteční rozladěnost, že nevím kdo je kdo rychle opadla a já si nerušeně užíval děj, na kterém mě potěšilo, že se nejedná o tradiční povídkový film, ale o celistvý příběh. Vyznění je celkem jasné. V Íránu žít nechcete, ale zase tam maj signál v metru. ()
Trefa do černého. Neoddiskutovatelně nejsilnější zážitek z Febiofestu 2018. Výborně sladěný obsah i neotřelá forma. Tohle zobrazení mladé generace Íránců zbavených jakékoli iluze o poměrech ve společnosti a jejich každodenní střetávání s pokrytectvím a zkažeností svého okolí se ajatoláhům určitě líbit nebude. Na prvotinu jde o překvapivě vyzrálou věc, z filmu je znát, že pro zúčastněné nešlo o běžný projekt nebo dokonce zakázku, ale že to byla osobní záležitost, do které chtěli vložit to nejlepší. Protože Teherán tabu vznikl v zahraničí, nemusí dělat kompromisy, opatrně našlapovat a pouze naznačovat tam, kde by člověk nejraději křičel hněvem. Snímek s jízlivým sarkasmem líčí, co se skrývá za fasádou oficiální silně konzervativní náboženské morálky. Musím ale varovat - nečekejte komedii. Je to vlastně hořké depresivní vyprávění o lidech, kteří jsou lapeni do pasti předsudků, tradic a restriktivních pravidel natolik, že se v ní cítí nešťastní, a v nejlepším případě volí cestu úniku z toho, co považují za vězení. Celkový dojem: 95 %. ()
Škoda, že tenhle film je animovaný a nikoliv hraný, což z podstaty věci šlo asi jen těžko zrealizovat, ovšem hraná varianta mohla být ještě naléhavější. Nicméně Teheránská tabu (stejně jako dříve celkem podobný rovněž animovaný Persepolis) jsou skutečně silnou obžalobou íránské teokratické totality, která v ledasčem připomíná status quo toho, jako to vypadalo u nás před rokem 1989...dost podobný rozkol mezi oficiálně hlásanou režimní morálkou a její praktickou aplikací... ()
Galerie (27)
Photo © filmladen

Zajímavosti (5)
- Celosvětová premiéra proběhla 20. května 2017 na Cannes FF. (Varan)
- Protože nebylo možné natočit film v Teheránu a jiná města nemají vlastnosti, které je činí vhodnými pro realistické zobrazení života v Íránu, použil režisér k natočení filmu rotoskopický proces, Ten kombinuje živou akci s animací – herci byli natočeni proti zelenému plátnu a k tomu byla přidána animace, která umožnila vložení detailů specifických pro Teherán. (Dr Lizal)
Reklama