Přátelé Bermudského trojúhelníku

Velice kuriózní filmová záležitost ve všech směrech.. od samotného námětu přes obsah až po velice různorodé herecké (na rovinu: zčásti i nehercké) obsazení, rozhodně dle mého názoru jedno podívání stojí za to. Především ponechme stranou na první pohled šílený nápad o výskytu Bermudského trojuhelníku v ČSSR, resp. téma záhadného přesouvání dopravních prostředků v čase a prostoru. Dostaneme film s téměř psychologickou studií o konání lidí v hraničních, neočekávaných a neuvěřitelných situacích. Nejlépe to zachycuje Tramvaj do Poděbrad s pěknou atmosférou v povídce o nočním bloudění jedné tramvaje. Desítky různých lidí, různé povahy i cíle a jedna neobyčejná příhoda v tramvaji, která je na pár minut spojí v jeden příběh. Chaos, strach, vystupující sila manipulace, kdesi na vedlejší straně i nějaká ta láska a nemizící smysl pro humor. Ne náhodou mi tahle povídka připoměla Chytilové Kalamitu. Dobrý a uvěřitelný pohled na problematiku včetně krásné lidové postavy Lubomíra Kostelky. ... Na zcela odlišnou problematiku je zaměřená druhá povídka Expres do Bratislavy a sice určité varování před nekončícím lakomstvím a touze po bohatství při objevení nebo zmocnění se jistého vynálezu. Nápad v čs. sci-fi spektátlech již tolikrát využívaný, ale zdejší zpracování z běžného reálního života přivedlo k zamyšlení. ... Poslední Linka do Prahy už se bohužel silně pohybuje na hranici úletu. Dost dlouhou pasáží během cestování letadlem to sice trochu evokuje i úroveň první povídky, ale povídka sama o sobě víc než cokoliv z reálného života připomíná různé Pany Tauy a Létající Čestmíry, navíc v hlavní roli zde figuruje nesympatická dvojka M.Brodský - Reifová, ale budiž. Pobavil zde zejména Leoš Suchařípa a k zamyšlení mě přivedl fanatický fotograf, který fotil všechno kolem sebe, ale jakmile se před ním na pár vteřin zjevil záhadný muž jakoby z jiného světa, moment překvapení zapůsobil tak, že se fotoaparátu neodvážil dotknout ani jedním prstem :o) Psychologie je opravdu zajímavá a nelehká věda. (70%) (21.01.2018)

Český povídkový snímek o podivných úkazech jakoby předznamenával americký seriálový fenomén ´Akta X´ (1993-2018)  nebo seriálový remake ´Krajní meze´ (1995-2001). Jedná se však o typický český satirický humor na společenské téma za použití typické české nátury. Použity buly i satiristické narážky na nejrůznější společenskou shovívavost v rámci dobových skutků. A taková satira je na onu dobu skutečně trefná. Mnohých prvků si mnohý divák bohužel nevšimne. V tramvaji zapomenutý věnec podivné jízdě s nápisem ´Nezapomeneme´. Reklamní nápis při časoprostorovém přesunu z Prahy do Bratislavy ´S autem Škoda jsou vaše cíle blízko´. František Ringo Čech a Petr Novotný v tomto vsadili na jistotu a trefili se.. Zkušený scénárista Petr Just už to jen doladil. Češství tu bylo ve všech aspektech v nejrůznějších situacích vyobrazeno dokonale. Normalizační atmosféra socialistické doby k tomu všemu jen přispívá. Třeba takové dění na OPBH si dnes už málokdo dokáže jen představit. Starší pamětníci však ví své. Snímek však v kinech propadl a ani dnes nijak neoslní. Je to ale škoda. Satira není bláznivá komedie, neboť satira vychází ze života a tvůrci si, ve zvýraznění charakterizace jednotlivců v reakci na dané události, jen dopomohli fenoménem Bermudského trojúhelníku. A coby satirický snímek je to chtě nechtě prostě paráda. (04.07.2022)

Kladem bylo několik vtipných gagů nebo spíš vět, asi třikrát jsem se zasmál, jinak jsem spíš sledoval tu nastupující generaci herců, kteří se uvolili v tom zahrát. Nejlepší, vlastně nejméně špatný dojem, jsem měl z prostřední povídky, třebaže prostředí komunálu, poctivého pracovníka, který však není schopen zvednout ze židlí líné montéry, bylo takové nijaké a nadbytečně zobrazované. Povídka o Galileovi, ač měla mít nosnou myšlenku, že pravda nikdy nevítězí, byla nejslabší; letuška ve své obvyklé roli erotomanky svádějící Marka Brodského mě nemohla nezaujmout. Vymyslet travaj, která jezdí bez proudu a po kolejích je taky potrhlý nápad, ovšem Kostelka byl opět roztomilý. A cucák Dejdar coby poštovní lupič. Jedna poznámka je ale skutečně záhadná. Josef Langmiller v ředitelské kanceláři letiště pronese větu: "Tady není Bermudsko, tady je Česko". V době, kdy jsme měli socialistickou ČCSR a o slově Česko se vůbec nevědělo. Že by skutečně časoprostor zafungoval? (19.01.2018)

Tento film jsem kdysi dávno viděl v televizi, teda ze tří povídek jsem zhlédl jen poslední dvě. V jedné se automobil jedoucí Prahou vlivem "bermudského trojúhelníku" přemístí do Bratislavy a vynalézaví Češi si z toho chtěj udělat byznys, cestovní kancelář:) Druhá povídka se týká toho, že na palubě letadla se náhle objeví Galileo Galilei, zahlásí, že se přece točí a zmizí. Jeden cestující jeho vystoupení náhodou vyfotí, ale pak se mu film z foťáku ztratí a on ho nemůže najít. Vím, že se mně v těch cca 12 letech tento pokus o český sci-fi film docela líbil. Na druhou stranu ve dvanácti letech se mi líbilo asi úplně všechno, od A-Teamu a Knight Ridera po Žoldáka: Legii zkázy. (08.05.2010)

Tolik slavných jmen a výsledkem je taková zpotvořenina... 1) V povídce Tramvaj do Poděbrad sledujeme zajímavé dobové reálie. Jinak je ovšem poněkud přiblblá. Flaša je vydojená. Hrají mj. 34letá Gábina Oswaldová (rozeřvaná cestující) a 22letý Martin Dejdar (bankovní lupič). Scénář: 44letý F. R. Čech, režie: 34letý Václav Křístek. 2) Lehká společenská kritika v povídce Express do Bratislavy je roztomilá, ale neústrojná, bez vztahu k ději. 33letý Ján Zachar v úzkých džínách (pan Karel Jindříšek, šéf týmu). Vyloženě hloupý scénář 40letého Petra Novotného. Režie: 34letý Jan Prokop. 3) Zcela nezajímavá pseudomoralita Linka do Prahy řeší pseudoproblémy. Jako když se někdo s IQ 90 rozhodne natočit výsostně intelektuální film. Hrají 25letý Ondřej Vetchý, 34letá Dáša Veškrnová. Scénář: 36letý Jiří Just, režie: 33letý Petr Šícha. (29.05.2018)