Řeka čaruje

Celkem zajímavý poetický československý film, který má poněkud pomalé tempo, což mu poněkud ubližuje, ale jinak je to film fakt dobrý. Je dobře natočený, dobře zahraný, záběry jsou opravdu poetické, dokonce když je Leopold u vody, člověk se u toho záběru cítí, jako by u té vody sám byl (což se mi u černobílého filmu něco takového stalo snad poprvé), takže se jedná o opravdu dobrý film, který sice na 5* fakt není, ale na 4* určitě. A aby těch prvenství nebylo málo, tohle je taky první film, který končí SPOILER pohřbem hlavního hrdiny, který je kladný a přitom je to happy end KONEC SPOILERU. 4* (19.06.2019)

"Stalo se, nestalo, věř tomu, kdo chceš." Na pohádky nevěřím, ale mám je rád, takže možná i proto musím tento vcelku poetický Krškův film hodnotit pozitivně. Oné výchozí situaci, kdy si postarší pražský podnikatel Leopold Kohák, kterému mu zdánlivě nic nechybí, uvědomí, že "zradil celý svůj život pro tituly a funkce", bychom dnes asi dali "diagnózu" krize středního věku. V této etapě lidského života muži občas dělají různé "blbiny" a nevyhne se jim ani Kohák. "Příliš jsem si zahrával a popálil se," říká k tomu v závěru. Ono "pohádkové" vyústění filmu, které Kohákovi umožní konstatovat, že "já už nejsem já, je tu někdo jiný," má v reálu jednoduché vysvětlení. Františku Hanusovi, představiteli hlavní role, bylo v době vzniku tohoto filmu sotva 30 let. Ale ona iluze starého zdrchaného muže (za pomocí vousů a cvikru) je zejména v jedné z úvodních scén, kdy se dotyčný opírá o plot, téměř dokonalá. Dokonalé jsou vlastně i všechny ty poetické záběry na řeku Sázavu a okolní krajinu podbarvené kouzelnou hudbou. V jistou chvíli jsem měl až pocit, že je to kýč. Možná to je trošku kýčovité a určitě je to naivní, ale přesto krásné. (21.04.2022)

Rieka tak čaruje, že starnúceho muža, zdeptaného životom s despotickou manželkou zázračne omladí a umožní mu čosi, čo filozofia i príslovia zapovedajú. Vstúpiť druhýkrát do tej istej rieky. Začne tak žiť mladosť nanovo - naplno. Nevyhýba sa práci ani láske. Deklamovaná poetickosť miestami odkvapkáva z filmu dosť silene, vynikajúci úvod tak paradoxne stráca gradáciu po omladnutí. K veľmi priemernému pocitu z filmu prispieva aj skutočnosť, že hrdinov život sa stal napriek ťažkostiam (okradnutie, zadržanie políciou) naplnený radostne prežívaným zázrakom, bez ohľadu na to, čo sa mu stane. Automaticky tak nastupuje istá únavná ťažkopádnosť. Ťažkopádnosť z veselosti. Pretože nezáleží príliš, čo sa Kohákovi deje, básnivá ľahkosť okamihu ho pri srdci vždy zahreje! (17.03.2014)

Nadšení z konce války, návratu domů, krásy naší vlasti, hodnot jež přetrvaly věky. Zkrátka opojení vším tím, co ještě vloni zdálo se zcela ztraceno. To nadšení je tak nakažlivé, že strhne snad i největší cyniky. Je nekritické jako mládí samo a raduje se ze všeho, nevidouc kolem sebe nic. Shoďme ze sebe ten balvan, tu tíhu, nechme se unášet řekou proti proudu našeho života, berme vše hezké a to špatné pusťme po proudu třeba až do moře. Tak nám to pan režisér servíruje a i mne nakazil, zapomněl jsem na chvíli na všechno a užíval si té lehkosti. A to byl účel vzniku tohoto filmu. Takže se evidentně povedl, myslím...85% (26.06.2012)

Pro hlavního hrdinu představuje řeka Sázava symbol svobody, volnosti a uvědomění, že on nepatří do společensky vyššího světa, jemuž vládne přetvářka, namyšlenost a pohrdání ostatními. Příběhově velice naivní až pohádkově vyznívající film, který spojuje poetičnost zpracování s humorem typické prvorepublikové veselohry. (01.01.2010)