Řeka čaruje

ŘEKA je v Krškově filmografii jakýmsi intermezzem na cestě ke STŘÍBRNÉMU VĚTRU od OHNIVÉHO LÉTA. Vcelku naivní příběh o osvobození ze starostí stárnoucího věku je v tomto impresionistickém filmu nahražen romantizující nadsázkou mládí, které svou svěžestí a neokoralostí pohledů a přístupů dává najevo, že starým je člověk tak, jak se sám cítí. Je to krásná pohádka a těm, kteří s ní umějí zacházet, vydrží velmi dlouho. Podcenit nelze ani karikující pohled na konvenci starého světa ještě monarchistického období, ani alegorickou symboliku naděje na osvobození z nacistické krutovlády, kterou to vše reprezentuje v pomyslném druhém a možná že i třetím plánu. Svěží film, svěží zážitky ze svěžích výkonů hereckých protagonistů i těch v menších rolích. Svěží i pro dnešní kocourkovskou dobu. A zřejmě nejen pro ni, ale i pro další generace vděčných diváků. (04.01.2008)

"Stalo se, nestalo, věř tomu, kdo chceš." Na pohádky nevěřím, ale mám je rád, takže možná i proto musím tento vcelku poetický Krškův film hodnotit pozitivně. Oné výchozí situaci, kdy si postarší pražský podnikatel Leopold Kohák, kterému mu zdánlivě nic nechybí, uvědomí, že "zradil celý svůj život pro tituly a funkce", bychom dnes asi dali "diagnózu" krize středního věku. V této etapě lidského života muži občas dělají různé "blbiny" a nevyhne se jim ani Kohák. "Příliš jsem si zahrával a popálil se," říká k tomu v závěru. Ono "pohádkové" vyústění filmu, které Kohákovi umožní konstatovat, že "já už nejsem já, je tu někdo jiný," má v reálu jednoduché vysvětlení. Františku Hanusovi, představiteli hlavní role, bylo v době vzniku tohoto filmu sotva 30 let. Ale ona iluze starého zdrchaného muže (za pomocí vousů a cvikru) je zejména v jedné z úvodních scén, kdy se dotyčný opírá o plot, téměř dokonalá. Dokonalé jsou vlastně i všechny ty poetické záběry na řeku Sázavu a okolní krajinu podbarvené kouzelnou hudbou. V jistou chvíli jsem měl až pocit, že je to kýč. Možná to je trošku kýčovité a určitě je to naivní, ale přesto krásné. (21.04.2022)

Jo, koniec Protektoratu, to bol cesky film este etnicky cesky ... dnes po roku 1945 doslo jaxi k judaizaci ceskej kultury .... cesky film je zydovsky. mam kamaratov Cechov co mi to potvrdili, bo som cechoslovak. Cesky - zydovsky film je zase kvalitny, ja netvrdim ze nie, zydy su lud Knihy - to jo. Len stale jaxi odmietam byt biely zyd, teda odborne odmietam semitofiliu. Najnenavistnejsie veci voci zydom musia zmiznut, to je jasne, a axa antisemitizmom mysli iracionalna nenavist voci kazdemu zydovi apriori, taxom dokonca proti antisemitizmu. Jo a aj u zydov plati, ze obycajni ludia su najnizsia kategoria a na judaizmus sa treba kukat tak ako na kazdu riadne ustanovenu religiu - se vsim vsudy : 65 % (25.01.2020)

Nadšení z konce války, návratu domů, krásy naší vlasti, hodnot jež přetrvaly věky. Zkrátka opojení vším tím, co ještě vloni zdálo se zcela ztraceno. To nadšení je tak nakažlivé, že strhne snad i největší cyniky. Je nekritické jako mládí samo a raduje se ze všeho, nevidouc kolem sebe nic. Shoďme ze sebe ten balvan, tu tíhu, nechme se unášet řekou proti proudu našeho života, berme vše hezké a to špatné pusťme po proudu třeba až do moře. Tak nám to pan režisér servíruje a i mne nakazil, zapomněl jsem na chvíli na všechno a užíval si té lehkosti. A to byl účel vzniku tohoto filmu. Takže se evidentně povedl, myslím...85% (26.06.2012)

"Když už jsi řekl hop, musíš i přeskočit." Památná věta, která zazní z úst Jindřicha Plachty coby vandráka Čtverylky. Poetika Václava Kršky je už cítit, i když se teprve probouzí a nadobro je zúročena až v jeho pozdější tvorbě. Řeka čaruje oplývá víceméně naivitou, která byla přítomna ve většině filmů třicátých až čtyřicátých let. (04.10.2020)