Darebáčci

Woody Allen už permanentně neví. Po nějakých třiceti filmech se není čemu divit. Kdyby byl tohle jeden z prvních kousků, co jsem od něj viděl, nejspíš bych nad čtyřkou uvažoval, ale ta rezignace na cokoli netrademarkového je smutná. Kde jsou časy, kdy Woody varioval Bergmana a Feliniho? Kdy měly jeho filmy říz, myšlenky, byly chytré? Tohle už je jen rutina a vyprázdněnost. Ne úplně nesnesitelná, ale rozhodně nedostačující. (25.08.2012)

Další konverzační komedie z dílny W. Allena, plná výborných hlášek (což ale bude možná bohužel jediné co si z celého filmu zapamatujete). Film nejvíc baví na svém začátku a potom až úplně na konci. Prostředek mě přeci jenom příliš nebavil a přiznám se, že jsem docela měla problém udržet pozornost, ale finále a loupež náhrdelníku film opět vylepší a konverzace na večírku jsou opravdu výborné ("konverzuj, ale nemluv" ).Celkově bych řekla, že film patří spíš k průměru ve filmové tvorbě W. Allena a já vždy budu upřednostňovat jiné jeho filmy, ale i tak docela příjemná zábava. 70% (26.03.2012)

Woody v čele "elitní" party, která chce vykrást banku - zdola, a jeho manželka, která to kryje cukrárnou s plackama ( jediným, co umí upéct) - shora. Loupež nevyjde, zato placky zcela mimo plán jo, takže prosťáčkové se nakonec opravdu koupou v penězích, ve značkových krámech, stýkají se se "svými" lidmi, učí se být inteligentními, ale jsou šťastní? I když poslední léta cítím u Woodyho filmů lehce sestupnou tendenci a vyhasínající humor, stejně jsem na jeho filmy stále zvědavá a stejně se zas skvěle bavím, jako i teď. (19.12.2005)

Woodyho typická konverzační komedie s nádechem krimi, s opět neurotickým Allenem a kupou hlášek. Po cca půl hodině se film žánrově přesune spíš k romantické vztahovce, takže humoru trochu ubyde, ale pořád se divák baví a navíc snímek uzavírá moc pěkné finále. "Všiml jsem si, jak se pěkně nesete. Připomínáte mi mou báječnou nebožku ženu." - "Člověk se nemůže sám nést. To je fyzicky nemožné." (14.08.2011)

Woody Allen zas a znovu.. nezklamal. Sic přiznám, že jsem mu pro tentokrát tak úplně nevěřil, nicméně výsledek, ve kterém jde profesionální outsider Ray Winkler za svým snem, ho vrací ke kořenům – a hlavně na výslunní. Pro tentokrát bohatne a doslova trpí. A to nejprve tím, jak po něm manželka Frenchy šlape pro jeho flek umyvače nádobí, posléze proto, že mu chybí vkus a kulturní vzdělání dostačující nárokům manhattanské smetánky.. ale to jsme trochu napřed. Protože nejprve se kolem nich prožene nebývale štědrý osud. Se svými neschopnými kumpány se Ray rozhodne k (ne)dokonalé loupeži, ve které je má jeden tunel dovést až k trezoru s pohádkovým obsahem. Zatímco oni dole mapují terén, Frenchy nahoře naoko peče sušenky. A ne ledajaké. Desítky metrů dlouhé fronty nakonec Winklerovým udělají čáru přes rozpočet – a zaplní jejich rodinnou kasu. Se zbohatlíky to ale nebudou mít vůbec snadné.. Allen opět výborně kormidluje vytříbenou slovní komiku. Každou scénu zásobuje trefnými gagy, a opět rozdmýchává onu permanentní diskusi, zda už není umělecky vyčerpaný. Osobně si vyčpělého autora představuji jinak. Na hořce vtipné moralitce (v druhé polovině trochu drhnoucí) se vyřádili nejen výtvarníci (zdivočelý byt, křiklavé oblečky), ale také herecká sestava (vedle Allena třeba Hugh Grant, Jon Lovitz nebo Tracey Ullman).. 75%. (19.06.2010)