Darebáčci

Woodyho typická konverzační komedie s nádechem krimi, s opět neurotickým Allenem a kupou hlášek. Po cca půl hodině se film žánrově přesune spíš k romantické vztahovce, takže humoru trochu ubyde, ale pořád se divák baví a navíc snímek uzavírá moc pěkné finále. "Všiml jsem si, jak se pěkně nesete. Připomínáte mi mou báječnou nebožku ženu." - "Člověk se nemůže sám nést. To je fyzicky nemožné." (14.08.2011)

V TEXTU JE SPOILER: Možná jsem se už někdy zmínil, že mám rád zlodějské filmy, třeba je to tím, že jsem toto povolání chtěl dříve vykonávat sám. Je plné adrenalinu, a přitom odměna za zdařilou loupež je nemalá. Přesto se však v tomto žánru objevují i černé ovce (Bombakšeft). Ze začátku Darebáčků jsem si nebyl jist, zda je zařadím mezi ty dobré nebo ty špatné, zdálo se totiž, že budou eskapádou trapných 'nedopečených' vtipů podobat právě zmíněnému Bombakšeftu. Jenže jak se zdá, i tentokrát má Woody Allen film pevně ve svých rukách a ví, co kde chce mít. Kvalita humoru stále roste, vtipy začínají být vypointované a film začíná výrazně nabývat na kvalitě. Dozvíme se, že vlastně nejde o žádný snímek o velké loupeži, ale že zlodějina slouží Allenovi jen jako odrazový můstek k mnohem rozsáhlejšímu příběhu o jednom rostoucím impériu. Příběh není nikterak originální, ale vyplývá z něj jedna známá věc, k penězům lze snadno přijít, ale ještě lehčeji nám mohou zmizet a s nimi i všichni ti falešní přátelé. Na penězích totiž sice záleží, ale neměly by být prioritou lidského života. (20.12.2005)

Woody v čele "elitní" party, která chce vykrást banku - zdola, a jeho manželka, která to kryje cukrárnou s plackama ( jediným, co umí upéct) - shora. Loupež nevyjde, zato placky zcela mimo plán jo, takže prosťáčkové se nakonec opravdu koupou v penězích, ve značkových krámech, stýkají se se "svými" lidmi, učí se být inteligentními, ale jsou šťastní? I když poslední léta cítím u Woodyho filmů lehce sestupnou tendenci a vyhasínající humor, stejně jsem na jeho filmy stále zvědavá a stejně se zas skvěle bavím, jako i teď. (19.12.2005)

Woody Allen zas a znovu.. nezklamal. Sic přiznám, že jsem mu pro tentokrát tak úplně nevěřil, nicméně výsledek, ve kterém jde profesionální outsider Ray Winkler za svým snem, ho vrací ke kořenům – a hlavně na výslunní. Pro tentokrát bohatne a doslova trpí. A to nejprve tím, jak po něm manželka Frenchy šlape pro jeho flek umyvače nádobí, posléze proto, že mu chybí vkus a kulturní vzdělání dostačující nárokům manhattanské smetánky.. ale to jsme trochu napřed. Protože nejprve se kolem nich prožene nebývale štědrý osud. Se svými neschopnými kumpány se Ray rozhodne k (ne)dokonalé loupeži, ve které je má jeden tunel dovést až k trezoru s pohádkovým obsahem. Zatímco oni dole mapují terén, Frenchy nahoře naoko peče sušenky. A ne ledajaké. Desítky metrů dlouhé fronty nakonec Winklerovým udělají čáru přes rozpočet – a zaplní jejich rodinnou kasu. Se zbohatlíky to ale nebudou mít vůbec snadné.. Allen opět výborně kormidluje vytříbenou slovní komiku. Každou scénu zásobuje trefnými gagy, a opět rozdmýchává onu permanentní diskusi, zda už není umělecky vyčerpaný. Osobně si vyčpělého autora představuji jinak. Na hořce vtipné moralitce (v druhé polovině trochu drhnoucí) se vyřádili nejen výtvarníci (zdivočelý byt, křiklavé oblečky), ale také herecká sestava (vedle Allena třeba Hugh Grant, Jon Lovitz nebo Tracey Ullman).. 75%. (19.06.2010)

A zase sa mi to stalo! Ďalší z Allenových filmov, pri ktorých si poviem "Hm, to bolo dosť smiešne" ale pri tom sa sám nesmejem, iba to skonštatujem. Zápletka hodná označenia geniálna, to určite a preto mám úprimne radosť z každého vyššieho hodnotenia, lebo je za čo! Akurát mňa to žiaľ trochu minulo ako sa mi to s Woodym občas stane. PS: Jedna z jasných dôkazov (ironickej) geniality WA je aj obsadenie doposiaľ večného romantika Hugha Granta do polohy... v akej bol (a myslím, že zatiaľ prvý a aj posledný krát). Smekám maostro, nabudúce bude chémia medzi nami dúfam lepšie fungovať. (01.05.2014)