Darebáčci

Po svém kapánek hořkém a vážnějším období se Woody Allen rozhodl natočit Darebáčky, film podle scénáře, který v jeho šuplíku vězel dost dlouho. A opět tu od začátku máme komedii, velmi podobnou jeho raným kouskům. Vtip střídá vtip a hláška hlášku a při epizodě s kopání tunelu jsem si říkal že sleduji Seber prachy a zmiz 2. Ovšem, chyba lávky. Woody posléze film změní, ale ne na vážno. Začíná více moralizovat, není tak ztřeštěný a objevují se celkem znatelné romantické prvky, připomínající Woodyho 80. léta. Derebáčci jsou de facto bilancí Woodyho filmografie. Bilance za plný počet. 100%. (01.08.2007)

"Všichni jsme chytří, ale On nosí brýle." Vykrádání bank se mi vždy jevilo, jako solidní způsob obživy a proto mi bylo potěšením mrknout se na snímek, ve kterém se plánování ujal génius s vězeňskou přezdívkou Mozek. Co na tom, že tato přezdívka je výplodem sarkasmu bývalých spoluvězňů a IQ zbytku týmu je těžko měřitelné i velmi citlivými přístroji. Přiznávám, že jsem se bavil při důlních technikách spolku zabržděných loupežníků, při jejich neplánovaném zbohatnutí poctivou prací i snaze zbohatlíků zapadnout mezi movité snoby. Sice jsem na konci bystře zaznamenal jistou ztrátu tempa, ale má touha po dobré náladě byla spolehlivě uspokojena. (22.07.2012)

Jak snadno a rychle zbohatnout během vylupování banky, aneb dokonalé krytí Vám předvede v milé komedii Woody Allen a jeho parta hic. Originální zpracování zajímavého nápadu s nápaditými filmovými prvky a výbornou hudbou. A jak se hrdinové vyrovnají s poctivě nabitým bohatstvím? Sami nevědí. Komedie, které ale k dokonalosti stále něco chybí. 75% = 4/5 (22.07.2010)

Velká legrace, místy navíc až dojemná. Woody Allen v lehce netypické roli ("Mozek?" - "Tak mi říkali!" - "To byl sarkasmus!") tradičně neselhává a navíc má po boku skvělé partnery - především tedy partnerky. Darebáčci jsou zkrátka ohromně příjemná komedie. O rok mladší Prokletí žlutozeleného škorpióna se mi ale líbilo ještě víc. (03.05.2014)

Woody v čele "elitní" party, která chce vykrást banku - zdola, a jeho manželka, která to kryje cukrárnou s plackama ( jediným, co umí upéct) - shora. Loupež nevyjde, zato placky zcela mimo plán jo, takže prosťáčkové se nakonec opravdu koupou v penězích, ve značkových krámech, stýkají se se "svými" lidmi, učí se být inteligentními, ale jsou šťastní? I když poslední léta cítím u Woodyho filmů lehce sestupnou tendenci a vyhasínající humor, stejně jsem na jeho filmy stále zvědavá a stejně se zas skvěle bavím, jako i teď. (19.12.2005)