Ikiru
Living
Žiť
To Live
Režie:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Takaši Šimura, Šin'iči Himori, Haruo Tanaka, Minoru Čiaki, Kamatari Fudžiwara, Nobuo Kaneko, Acuši Watanabe, Kin Sugai, Daisuke Kató, Seidži Mijaguči (více)Obsahy(1)
Kedži Watanabe celý život pracoval ako úradník na tokyjskej radnici. Za tridsať rokov vernej služby sa prepracoval až na miesto vedúceho oddelenia. Jeho celý život je len práca medzi štyrmi stenami kancelárie a vysoké stohy papiera na oboch stranách písacieho stola. Jedného dňa sa však pán Watanabe dozvie niečo, čo mu už nedovolí žiť svoj život tak ako predtým. Je smrteľne chorý a zostáva mu nanajvýš šesť mesiacov života. Uvedomí si, že za tých tridsať rokov nič nedosiahol, že žil iba pracovným stereotypom a neporozumením v kruhu rodiny. Tvárou v tvár smrti začne sám sebe klásť otázky o zmysle existencie a rozhodne sa zanechať po sebe na svete stopu. Muž, ktorého každý poznal ako zatrpknutého pesimistu, sa razom premení na láskavého človeka plného nádeje, ktorý s entuziazmom bojuje za výstavbu detského ihriska v chudobnej mestskej štrvti. To má byť jeho odkaz svetu, zmysel a naplnenie jeho životného putovania. Najznámejší japonský režisér Akira Kurosawa vytvoril svojím filmom Žiť dielo hlbokého humanizmu a porozumenia pre človeka, ktorému vedomie vlastnej smrteľnosti umožní mysticky prezrieť, pochopiť a precítiť lásku k životu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (147)
Hlavny hrdina filmu Zit uradnik watanebe po tom čo zisti že umiera na rakovinu si uvedomi ako premarnil 30 rokov svojho života a žil ako mumia .A tak sa snaži šest mesiacov života ktore mu zostavaju využit na to aby niekomu pomohol a aby po nom niečo zostalo,napriklad detske ihrisko v chudobnej štvrti .Krasny a smutny film s hlbokym posolstvom majstra Japonskeho filmu Akiru Kurosawu.80% ()
Krásny film. Ak sa človek povznesie nad dlhú stopáž a "ťahavosť", dostane príbeh o nenápadnom modernom samurajovi. Človeku, ktorý sa po 30 rokoch strávených v nikam nevedúcej práci vzoprie byrokratickému systému, rozhodne sa zostávajúce mesiace života využiť naplno a jeho odkaz zostáva aj po jeho smrti. Treba si ale zvyknúť na to, že toto nie je typický americký film plný zbesilých záberov a krvi. Naopak, hrdina vyzerajúci väčšinu filmu ako smutná ryba a spomínaná "ťahavosť" dobre dokresľujú beznádejnú atmosféru. Zlom nastane po scéne v reštaurácii a po tom, čo si hlavný hrdina kúpi nový klobúk, ktorý akoby symbolizoval druhý dych. K lepšiemu pochopeniu filmu mi pomohla aj esej od Antonína Límana. ()
Film je dojemným a smutným příběhem muže, který se celý svůj život utápěl ve stereotypu, oháněl se pro nevděčného syna, a který potřeboval rakovinu žaludku aby začal vnímat svět kolem sebe. Kurosawa mě zde překvapil jak mistrně dovede zacházet se zvukem. Silné kontrasty ticha a hlučné civilizace jsou velmi působivé a do pravě míry zvyšují zážitek z filmu. Jsou zde hned dvě dechberoucí scény, a to první, kde T. Shimura zpívá v baru píseň "Život je tak krátký", a druhá, kde na pohřbu vesnické ženy proberou z otupělosti a formálnosti bývalé nebožtíkovy spolupracovníky. Viděl jsem mnoho smutných filmů, ale právě tento snímek umocněný bezduchým blouděním T. Shimury mě dostal. Jeho znovuoběvování života, radování se nad maličkostmi, které dřív přehlížel.....no a krásné uvědomění, že smysl i toho zbývajícího života opět našel v práci. Jen tak po něm něco zůstane. Jeden z nejlepších filmů jaké jsem kdy viděl. ()
Očakával som oveľa viac emócií. Viac melanchólie alebo sentimentality, ale práveže akémukoľvek brnknutiu na moje city alebo náladu sa film vyhol. Taktiež som nepostrehol ten Shimurov "výkon" alebo nebodaj herecký koncert ako som tu čítal. Kto vie, možno iba pre mňa nie je dostatočne zreteľná japonská výrazová mimika ale zhrbený so sklonenou hlavou celý film + zopár grimás, to ja nepovažujem za herecký koncert. A posledná tretina plná žvástov od ožranov? To zoberem kameru do krčmy a natočím lepšie:) ..vlastne stále váham či 3* nie sú aj moc! ()
Krásný příběh člověka,který až tváří v tvář vidině blízké smrti si uvědomí jak prázdný žil život a dokáže za pomoci několika přátel najít z této beznadějné situace východisko.Film přemýšlivému člověku přinese mnoho,ale povrchního zřejmě moc neosloví.Filmový klenot. ()
Výnimočný film s výnimočným hereckým výkonom Takashiho Shimuri. ()
Typický byrokrat (30 let nepracuje, jen "chrání své místečko") dostává nevyléčitelnou rakovinu a při té přiležitosti si uvědomuje, že vlastně nikdy nežil. (Mladá kolegyně ho velmi trefně označuje Mumie.) "Život je krátký - zamilujte se, milé dívky - dokud jsou vaše rty ještě rudé - a než jste chladné - protože zítřka už nebude", brouká si jakousi starou píseň. Nakonec si uvědomuje, že jednu (užitečnou) věc ještě v životě vykonat stihne, a vkládá do ni veškerou svou energii. "Jeden z mála filmů s potenciálem někoho skutečně inspirovat k tomu, aby začal svůj život žít lépe." ~~~ 89% ()
Psychologická dráma vysokej filmovej kvality a plná emócií. Potešili komické prvky a mierne vadil rozprávač a strhané skákanie medzi rôznymi časmi. ()
4 hviezdicky iba kvoli tomu ironickemu koncu inak by to bolo 3 ()
Kritici tohoto filmu jděte do (_!_) Nepochopili jste. ()
Kurosawa je mistrem a unikátem zároveň. Tento film se nevymyká jeho stylu: jednoduchý, nijak komplikovaný děj, poměrně dlouhá stopáž, přesto se od filmu neodtrhnete až do samého konce. Nic na to nemění ani stáří snímku. 90%. ()
Opravdu mistrovský kousek od kurosawi, od něj by se mohli učit ostatní. ()
Jak nadčasové, jak realistické..... ()
Můj první film od A. Kurosawy a doufám, že ne poslední. Nevím už přesně proč jsem si vybral zrovna "Ikiru". Film na mě zprvu působil těžkopádně, ale ve výsledku si mě získal úplně. Záběr, kde hlavní postava stojí na mostě a kochá se krásným černobílým výhledem na západ slunce je nádherný...Film je velmi inspirativní a námět ponouká člověka k zamyšlení se, filosofování si, nad stavem věcí v jeho životě a nebo minimálně o byrokratickém systému... ()
Skvělý snímek nad kterým jsem ještě nějaký ten pátek uvažoval. Myslím si že jde o jedno z nejlepších kurosawovích ranných děl. Nejvíc mě na filmu šokoval konec který byl pro mě aji dost emotivní. Výkony herců byly v té době na úplně jiné úrovni a navíc japonští herci přímo překypují emocemi na které není západní divák zvyklý. FIlm vřele doporučuji i když kdybych měl kurosawu nakousnout znovu začnu spíše těmi známějšími filmy. ()
Slávna scéna na hojdačke: najhumanistickejšia a najdojemnejšia scéna v histórii filmu? Kurosawovy sa podarilo dôležité myšlienky o nezmyselnosti japonskej byrokracie ale hlavne o tom aké dôležité je dať svojmu životu význam a snažiť sa spraviť zmenu vo svete a následne po sebe niečo zanechať vyjadriť spôsobom tak aby ich každý pochopil, zatiaľčo mnohí artoví režiséri sa pri vyslovovaní svojich téz o živote uchyľujú k ťažko pochopiteľným abstrakciám (a ja ich zato milujem). V Kurosawovom prípade sa ale jednoduchosť v tomto filme ukázala byť tou najúčinnejšou zbraňou. "Niekedy je treba smrť, aby človek začal žiť" ()
Celkom dobré ()
Kurasawovo hľadanie nádeje zoči-voči istej smrti. Nedá sa mi tento film neporovnať s drámou od Arthura Millera "Smrť obchodného cestujúceho". Kurosawa však naopak od Millera hľadá čosi absolútne opačné, nejde mu úplne o kritiku kapitalizmu, žiadna smrť amerického sna, ale obnovenie vitality zdevastovaného národa po druhej svetovej. Hlavná postava Watanabeho je zahraná až v grotesknom kŕči prehnutého starca rozprávajúceho tak pomaly a potichu, akoby pred našimi očami umieral v reálnom čase. No práve kontrast k tejto štylizácii sú jeho aktívne kroky smerom k otvoreniu mestského parku, snaha zanechať niečo (obyčajne) významné a napriek fatálnosti bolestivej smrti neprestať tvoriť - čokoľvek. Watanabe sa tak neocitne v umelej ilúzii, ktorá naráža na realitu ako v Millerovej dráme. Napriek tomu, že obe diela končia tragicky, Kurosawa majstrovsky vkladá do filmu optimizmus. Takashi Shimura v hlavnej úlohe je neuveriteľne zábavná postava, v kontexte ázijského herectva expresívna, zapája každú časť svojho tela a vo vypätých momentoch z neho žiari melanchólia, smútok, akási vážnosť hovoriaca všetko o našej smrteľnosti - a nutnosti konať aj napriek nej. Áno, je to v podstate spirituálne Hollywoodsky film - Kurosawov obdiv k westernu a komédiám z Ameriky je pomerne známa vec - no je ďaleko odvážnejší v zobrazovaní pokrytectva ostatných zamestnancov úradu. Kulminuje to v jednej z vrcholných scén, kde sa skupina byrokratov uisťuje v tom, že by rovnako budovali čosi pozitívne pre svoje mesto/komunitu, aby im následne v očiach zaiskrila totálna existenčná kríza z ich životnej pasivity. Takéto momenty sú vo filme časté a sú neskutočne zábavné (doslova až smiešne) a zároveň rovnako desivé (často sme skôr ako "pasívny byrokrat", než aktívny Watanabe). ()
Poslední třetina filmu je po formální stránce (krátké flashbacky z období Watanabeho protlačování projektu skrze úředního šimla) geniální. ()