Kagemuša

Kagemuša, stín bojovníka, někdy také uváděn pod názvem Dvojník. Kurosawův film, ve kterém sledujeme téměř epickým způsobem proměnu bezvýznamného zlodějíčka v důstojnou osobu císaře jednoho japonského rodu. Přestože je pro něj z počátku nesmírně těžké se do nové role vžít, je pro něj na konci ještě těžší se jí vzdát. Velkolepé scény, které v japonském filmu nemají obdoby, spolykaly tolik rozpočtu, že Kurosawa musel o peníze žádat dokonce i u svých obdivovatelů. Kagemušu osobně považuji za Kurosawův nejpůsobivější film. (14.01.2006)

Pro mě Kagemuša rozhodně není kostýmovou zkouškou na Ran, ale je to pro mě hodně osobní záležitost. Jde o příběh malého zlodějíčka, který je přinucen hrát roli mrtvého vladaře, jeho dvojníka. A najednou je lapený do pasti, je tak přesvědčivý... Od svého předchůdce nepřebírá jen vizáž a gesta, ale i hrdé a odvážné chování. Bere si jeho ideje za své. Jeho život má konečně řád a cíl. A když o to všechno přichází, je v koncích. Už to není ten stejný muž jako na začátku - může jen přihlížet, jak se všechno čemu uvěřil hroutí. Jestli jsem Kurosawu správně pochopila (a pro to ho taky miluju), tak všechna ta velkolepost bojových scén je jenom na efekt - ten důležitý je člověk a jeho jedinečnost! (21.11.2014)

Větší část filmu se zabývá právě Šingenovým dvojníkem, který se musí naučit vystupovat tak, aby nebyl od originálu k rozeznání. Daří se mu to velmi dobře, avšak jediný, koho neobalamutí hned na poprvé, je malé dítě. To jediné cítí pravdu, avšak později i ono uvěří a nového strýce si velmi zamiluje. Všichni se k novému vládci chovají s úctou, která také působí velmi důvěryhodně. Vypadá to, že si navzájem skutečně všichni přirostli k srdci, což je ale vyvráceno ve chvíli, kdy je lež odhalena a dvojník je bez úcty vyhnán jako obyčejný zloděj a předchozí roky jako by ani neexistovaly. (22.05.2015)

Bezesporu úchvatná podívaná na vnitřně rozvrácené feudální Japonsko v 16. století. Jeden z nejlepších historických velkofilmů, který jsem měl možnost vidět. (24.11.2009)

Nuda, nuda, šeď a strašne dlhá a pomalá nuda. Ale keď máte radi samurajov, tak nech sa páči... (01.02.2014)

Velmi, opravdu velmi pozvolně a rozvážně vyprávěný historický velkofilm. Kurosawovo estetické cítění a filmařská jistota jsou cítit z každé scény, bohužel příběh jednoho obyčejného zlodějíčka, který je donucen dělat dvojníka knížeti váženého rodu i dlouho po jeho smrti, by stěží vydal na hodinu a půl, takže mi snímek přišel strááášně natahovaný. Navíc naprosto tristně vyznívají všechny bojové scény - v předlouhých, ale téměř statických záběrech před kamerou sice pobíhají tisíce komparzistů v nádherných kostýmech, ale vždy jenom někam jedou, běží nebo na někoho střílí mimo záběr, nedojde k žádnému kontaktu nebo souboji. Tady se mohlo hodně stříhat. (25.03.2012)

Neviem cim to je, ale tento film sa mi zacal viac pacit az po nejakom case ako som ho dopozeral. Bolo to naozaj skvele zobrazenie velkej historickej udalosti. Kurosawa opat ukazal svoje umenie a to doslova, scenerie a kostymy su fascinujuce. Iked sa mi viac pacia Kurosawove starsie ciernobiele snimky, tu by ta ciernobiela nebola na mieste. Vyborny film od vyborneho rezisera. (21.02.2009)

Výborné dobové oblečení, skvělé doladěna zvuková kulisa, bohužel docela přepálena stopáž, ve které jsem se ze začátku nějak nemohl zorientovat. Tohle určitě nepatří mezi Kurosawový Top. (05.01.2010)

Linka s dvojníkem je zajímavá, se zobrazením války už je to bohužel slabší. Samotné bitevní scény působí dost chaoticky a strategická a politická rovina konfliktu je zobrazena jen velmi povrchně... Některé scény po vizuální stránce výborné, například pochodující armáda. Ale třeba snová sekvence mi až tak neučarovala, těch barviček mi tu už přišlo přespříliš, já radši černobílo... (31.10.2017)

Mocensko politické hrátky feudálního Japonska jsou sice docela zajímavé, nicméně občas lehce uspávající. Naštěstí to Kurosawa zachraňuje noprosto úchvatnými barevnými orgiemi, kde i ten nejposlednější záběr vypadá jako pestrobarevná koláž. Na mě je však těch klečících samurajů ve třech hodinách více, než bych snesl. (14.12.2009)

Ze šera se vynořují tři na pohled stejní muži… Japonské divadlo začíná. Nejedná se ani tak o válečný film, jako o psychologické drama o vztahu dvojníka ke knížeti a jeho vnuku, které je precizně zasazené do historických reálií období Sengoku. Tak precizně, že se na dvoře Nobunaga Oda objeví i misionáři a evropské víno, o takové věrohodnosti di mohou amíci nechat zdát divoké sny. Děj končí bitvou u Nagašina, podobně jako v jisté emerické slátanině. Doporučuji seznámit se s historickými událostmi období Sengoku předem, abyste při sledování nebyli zmateni jako já, kdo je kdo a co mu jde, ovšem mírnému zmatení se vzhledem k přítomnosti několika dvojníků nevyhnete. – Kdo jiný by měl točit skvělé samurajské snímky, když ne Japonci. Doporučuji japonské znění s titulky. (05.12.2014)

Vynikajúci film majstra Kurosawu, s trojhodinovou stopážou. Výborná atmosféra. (22.10.2003)

Úplně špatný film to nebyl, koukat se na to dalo, slušný příběh a zajímavé momenty by se taky našly. To by bylo vše co se týče kladů, ze záporl pak jednoznačné délka a neskutečná zdlouhavost. Přestože historické filmy jsou můj žánr, tak tento byl na mě příliš divný, chaotický a proč to neříct, také nudný. (21.05.2006)

[3,5*]     "Tonight he will have to meet the late lord's mistresses. How will he be with them?" "Our master has been ill. He must refrain from riding."     Monumentálna historická dráma s dvoma nomináciami na Oscara, v ktorej tá monumentálnosť ide akosi na úkor psychologickej hĺbky postáv. Film radím k podobným filmom môjho obľúbeného režiséra, ktoré sa venujú tematike boja o moc (Krvavý trón (1957), Ran (1985)) a ktoré mi z jeho tvorby sedia asi najmenej. To ale neznamená, že ich nepovažujem v rámci svetovej kinematografie za nadpriemerné diela. Film je naozaj veľkolepý po obrazovej stránke (kamera Takao Saitó), má príjemnú hudbu (Šin'ičiró Ikebe) a veľmi originálne a pôsobivo stvárnené boje, ktoré sledujeme často iba sprostredkovane, cez ich výsledok, či cez reakcie zúčastnených (boj muža proti mužovi prakticky nevidíme). Veľmi atmosfericky je stvárnená hlavne tá nočná bitka, kde nepriateľa poriadne ani nie je vidieť. Z hercov ma najviac zaujali výborný Tacuja Nakadai v hlavnej role (Šingen/Kagemuša) a môj obľúbený herec Takaši Šimura, v jeho poslednej významnej role (generál). Vzhľadom na svoju dĺžku sa film nevyhol viacerým pasážam, ktoré ma trochu nudili. Najviac ma z neho bavila tá psychologická hra, v ktorej išlo o to, aby sa panovníkov dvojník neprezradil a potom ešte jedna výborná snová scéna. Čo sa mi vôbec nepáčilo, bola tá záverečná bitka, ktorá absolútne nedávala zmysel a neverím, že by v skutočnosti mohla prebehnúť podobným spôsobom (až taký debil ten nový panovník nemohol byť).     "The shadow of a man can never stand up and walk on its own." (24.11.2022)

Napriek tomu, že sa zlodej dokonale vžije do svojej úlohy - dvojníka zomierajúceho kniežaťa, zostáva vždy len kagemušom - tieňom skutočného bojovníka. (27.02.2004)

Kurosawa v tomto díle projevil výjimečné inscenační umění. Vytvořil nepřekonatelné zpracování bitevních scén, ve kterých dokonale zorganizoval prostor a perfektně sladil barvy zároveň s propočítaným rytmem a gradací jednotlivých válečných výjevů. Právě opravdovost těchto bitev ukazuje nesmyslnost války, ve které umírají lidé i nevinní koně. Film doprovází skvělá hudba a podtrhuje vyznění díla. (08.01.2007)

Sice mám ke Kurosawovi poněkud rezervovanější vztah než ti, kteří jej pokládají za velkého mistra, sice mne jeho stopáže často dohánějí k zoufalství, ale tímto filmem mne o svých režijních kvalitách přesvědčil. Míra spočívá v tom, že některé jeho snímky považuji i po KAGEMUŠOVI za nudné a ubíjející, některé považuji za dobré, avšak pořád "pouze" řemeslně zdařilé, ale přeci jen jsem díky tomuto filmu zahlédl odlesk génia (který mi v některých Kurosawových snímcích zůstává úspěšně skryt). KAGEMUŠA je epicky rozmáchlý, lidsky niterný, skvěle vypointovaný a v některých momentech dokáže vytvořit natolik silnou atmosféru, že můžete tak maximálně nepohnutě zírat na obrazovku a nechat se unášet tou nádherou. Velkým zážitkem pro mne byla scéna, ve které si služebníci Šingenova dvojníka poprvé uvědomí jeho podobu s mrtvým knížetem. A samozřejmě by bylo nactiutrháním nezmínit závěrečný obraz "po bitvě". (06.06.2011)

Můj pocit z filmu naprosto přesně vystihuje uživatel Dadel,navíc veškerou asijskou filmovou produkci opravdu nemám rád, vůbec se o ní nezajímám a už je to hodně let,co jsem byl v kině na tomto filmu.Již v průběhu první poloviny filmu se začali lidé zvedat a odcházet,pamatuju si jednoho staršího pána,který svůj odchod hlasitě komentoval dost vulgárním projevem. V půlce byla přestávka a po ní se do kina vrátilo už jenom pár lidí,já jsem to tehdy vydržel také až do konce. (23.04.2011)

Vizuálně 80%, obsahově 40%, z námětu šlo udělat celkově lepší film. (17.12.2013)

Bezejmenný zloděj unikne popravě jedině proto, že je k nerozeznání podobný knížeti a stane se kagemušou (v překladu to znamená stínový válečník). V okamžiku, kdy je panovník smrtelně zraněn (víceméně náhodou), je jeho posledním přáním utajit po dobu tří let svou smrt před nepřátelskými rody, jež také usilují o nadvládu nad Japonskem. Problémy však nastanou, když se Kagemuša začne cítit jako skutečný panovník... Film dostal Zlatou palmu v Cannes, podle mě naprosto právem. (20.08.2003)