Nebe a peklo

Absolutní cinema! Akira Kurosawa po svých samurajských opusech otočil o 180 stupňů a zrealizoval vynikající adaptaci McBainova detektivního románu "Těžký prachy" o únosu syna manažera obuvnické společnosti. Nebe a peklo je v lecčem zcela odlišné od Kurosawovy předchozí i následující tvorby. Formálně vybroušená procedurální podívaná vyniká nejen extrémně chytrou režií s citem pro kompozici, střihovou skladbou, jež v souladu s vývojovými vzorci zápletky přechází od rozsáhlejších celků do sevřenějších (geniální vlaková sekvence), rozvrstvením postav (Mifuneho vydíraný manažer/otec x tým detektivů x pachatel), ale předně nesmírně komplexním účinkem. Kurosawa inteligentně střídá a vrství napětí (thriller) s otázkami (klasické detektivní schéma), včetně využití žánrových skoků uvnitř dramatické struktury; 1) obchodní drama - 2) únos, podmínky, předání - 3) pátrání - 4) dopadení 5) epilog. Nebe a peklo je podle mého názoru vrcholem umělecké geniality Akiry Kurosawy, Tošira Mifuneho a dalších, a to je, vzhledem k dílům jako Sedm samurajů či Krvavý trůn, sakra odvážné tvrzení. (28.12.2023)

Nebe a peklo by se dalo rozdělit na dvě mistrovské poloviny, které na konci příběhu ladně prolnou do sebe. Na jedné straně tu máme doslova komorní drama snímané v dlouhých celkových záběrech, prosvětlené, situované "do nebes". Na straně druhé napínavé, "špinavé" detektivní pátrání s komplikovanou strukturou. Obě dvě části pak zjevně klamou tělem a tomu, kdo je ochoten opravdu naslouchat, zapějí další jinotajné souvislosti. Zvláště kriminalistický oddíl filmu se ve svém průběhu nenápadně transformuje, láme do sociálně kritické polohy (vylíčení nestálé a nevyrovnané ekonomické situace v tehdejším Japonsku, sonda do života lidí "ode dna"). Kamera je u Kurosawi tradičně zárukou kvality, i zde je královsky vypiplaná, což se pozitivně odráží na ostatních faktorech filmu. Neskutečně skvělému nasnímání bych mohl věnovat celé odstavce. Dech beroucí je hloubka ostrosti, všemožné vizuální lahůdky (z dlouhé řady vybírám speciálně trik s růžovým dýmem), míšení stylů. Z tohoto "ovlivňujícího" pohledu mne zaujaly již na východní kinematografii jedinečně střižené flashbacky. Hluboký a stylisticky vybroušený film. Jeden z nejlepších svého druhu. Jeden z nejlepších od mistra jménem Akira Kurosawa. (28.09.2008)

Skvělá zápletka nabízí mnoho možných způsobů zpracování, AK se rozhodl pro poměrně civilní pojetí s typicky silným důrazem na psychologickou a sociální tématiku. Mifune je opět ve svém živlu ("...já jsem teď svým pánem, ty nejsi nic. Nejsi ani muž...") a ve větší roli se zde objevuje rovněž další ikona - Tatsuya Nakadai, jehož výkon také rozhodně neurazí. (Btw první film AK, kde se vyskytne barva:)) (23.01.2008)

No musím sa priznať, že od Kurosawu som čakal viac než len obyčajný kriminalistický film natiahnutý na takmer dve a pól hodiny s jednoduchým prípadom únosu vedúcim až k vypátraniu a potrestaniu vinníka bez nejakého mimoriadneho konca, navyše trest smrti neuznávam, takže toľko k samotnému koncu. Samo o sebe je to presvedčivo spracované, dej je pútavý, logický, no v priebehu času film podľa mňa veľmi neobstál a podobných by sa dalo nájsť mnoho. (07.04.2014)

Kurosawa uměl natočit prostě všechno. Tato dokonalá kriminálka mě uchvátila. Kurosawa dokázal ve všech svých filmech naprosto bezchybně vykreslit hlavní postavy. Ať už se jednalo o adaptaci Shakespeara, či Eda McBaina. V první pasáži vidíme to, jak se hlavní postava vyrovnává s únosem chlapce. Tato pasáž je dalším hereckým koncertem Mifuneho. I zde sehrál typově odlišnou postavu a i zde ji dokázal díky svému charismatu a mnohovrstevnatému herectví ztvárnit geniálně. Ve zbylých pasážích pak vidíme realisticky natočenou tiťernou policejní práci v praxi. Detektivové musejí z minima důkazů vytěžit maximum a deduktivní prací se jim podaří dostat se až k únosci. I tato pasáž je úžasná, působí jako předchůdce dnešních Kriminálek Las Vegas atd. Závěrečný rozhovor Gondy a únosce je pak skvělou psychologickou pointou příběhu. (16.10.2007)