Yojimbo

Nyní už chápu, proč je Leoneho Pro hrst dolarů tak mnohem slabší než obě jeho následující eastwoodovky. Vždyť všechno, co mi tam připadá béčkové, je zcela adekvátně přítomno už v jeho předloze. Leone tedy Tělesnou stráž obšlehl opravdu i s chlupama. Jeho však omlouvá, že je teprve na začátku a svá vrcholná díla má před sebou, naopak Kurosawa má např. geniálních Sedum samurajů už za sebou. Dojem je dokonce až takový, jako by to bylo přesně opačně: že Tělesná stráž (osmý viděný Kurosawa, první zklamání) obšlehává Pro hrst dolarů (ačkoli různé motivy, jako třeba celá záležitost s prohranou manželkou, vyznívají v původní japonské verzi mnohem přirozeněji a působivěji než u Leoneho). Zklamání je o to silnější, že z volného pokračování (Odvážní mužové, jinak Sanjuro), dřív a opakovaně viděného, jsem byl svého času tak nadšen, že jsem ho neváhal zařadit do své topky. Nevylučuji ovšem, že vina Tělesné stráže je na mé straně: že prostě nedokážu přijmout, aby Kurosavův osobní samuraj Mifune taky někdy nezvládal situaci, že nejsem ochoten vidět ho poraženého, bezradného a závislého na štěstíčku a nelogičnosti např. závěrečné scény s bambitkou. V Odvážných mužích je Sanjuro sice taky takový týpek, také mu scénář pomáhá hloupostí protivníků, také se štěstím vyvázne z prekérní situace, ale celé je to úplně někde jinde, včetně jeho postupně se vyjevujcí osobnosti. (06.08.2014)

Nevím, zda se více klanět filmařskému umu Akiry Kurosawy za to, jakou dal tomuto filmu skvělou atmosféru, či za nevídaný herecký výkon Toshira MIfuneho. Tohle je opravdu klenot. Nevíděl jsem sice mnohem známější remake z dílen S. Leoneho, ani druhý remake s WIllisem v hlavní roli, ale pochybuji o tom, že by jimi byl překonán můj pocit z tohoto filmu. Zatím to nejlepší, co jsem od Kurosawy viděl. 10/10 (21.11.2007)

90% - Ronin Sanjuro mě od začátku do konce hypnotizoval svou statickou energií. A nebo to byl celý film? Výborný scénář - přes všechnu svou složitost mistrně a srozumitelně podaný příběh. Naivně jsem sice očekával více akčních scén s mečem, ale i tak jsem film dokoukal jako velmi spokojený a vděčný divák. Za pozornost rozhodně stojí i zdařilý Leoneho remake. (17.04.2006)

Nadšení Sergia Leoneho, když viděl tento Kurosawův snímek naprosto chápu a kdyby  pak nenatočil svůj remake, asi bych ho sdílel.  Co do scénáře i výběru charismatického hlavního bezejmenného hrdiny v podání Tošira Mifune nebo Clinta Eastwooda měli oba velikáni šťastnou ruku a v obou filmech patří k tomu nejobdivuhodnějšímu.  Výhodou  pro fajnšmerky v případě tady Kurosawy je určitě i černobílá kamera, která jen podtrhuje sychravost a syrovost celého příběhu o "sluhovi dvou pánů".  Ale osobně je mi prostě zasazení na  zpocený a vedrem spálený Divoký Západ bližší než tahle samurajská vybíjená, kde se navíc souboje odehrají tak rychle, že si jich pomalu ani nevšimnete. Co do reality pochopitelně paráda, ale já to mám prostě v takovémto typu filmu raději víc dramaticky a tzv. fantasy, kde by čepele břinkaly, svištěly a sekaly. A Leoneho verze má mimo Eastwooda i Ramóna v podání Volontého a to je panečku záporák, ti  japonští  ukřičení mamlasové se s ním opravdu nemohou rovnat. Spokojenost, ale remake u mě vede a vést bude. (04.01.2024)

Musím souhlasit s Mariem (sorry, ale skloňovat se musí;)). Po všech těch zkazkách a zvěstech o takřka legendárním filmu jsem čekal něco víc. Trochu kacířsky říkám, že mě víc zaujal Kitanův Zatoichi. Což neznamená, že bych se u Yojimba nudil...prostě mě režijní stránka věci jaksi neuchvátila a hlavním důvodem, proč chci vidět další Kurosawovy filmy, je Toshiro Mifune. 80% (13.09.2006)