Vzpomínky na hvězdný prach

Niekedy láska ku kinematografii nestačí na to, aby sa o nej nakrútil i výnimočný film, čo tentokrát neplatí pre vynaliezavého Woodyho Allena. Už aj pred ním a aj po ňom tu boli mnohí iní, ktorí vedeli o tom rozprávať v podstate zmysluplnejšie, aby som sa mohol k danému filmu znovu vrátiť. Námatkovo. Pred=Sunset Boulevard. Po=CINEMA PARADISO. Nejaké, hoc-aké pozitívum ? Nachádza sa tu v podobe perfektnej čiernobielej kamery kameramana Krstného otca, Gordona Willisa, s ktorým tento niekdajší majster spolupracoval niekoľkokrát. (28.04.2018)

Woody tvrdí, že sa cíti potupne, keď pozerá svoje filmy. Podľa jeho slov je len pár, s ktorými je spokojný a na ktorých by nemenil nič, pričom jedným z nich je aj Stardust Memories. V dokumente Live in Film, Woody vysvetľuje dejovú líniu, nebudem však prezrádzať ako to celé vlastne je, čo je fikcia a čo realita, pretože divák to môže vnímať inak:) Neverím mu v tom, že toto nie je film o ňom...Možno nie úplne, ale som presvedčený, že Woody prešiel riadnou introspekciou. Nech si kto vraví čo chce, ja považujem Woodyho za génia a viac geniálnych scén, bonmotov,vtipov a úvah sa našlo aj tu, napriek tomu príbeh obsahoval trošku viac vaty ako by sa patrilo...Inak samozrejme skvelé, so všetkými atribútmi charakteristickými pre Majstrovu tvorbu... (22.02.2006)

Je typické, že Allen trpící mindrákem Američana, který nedokáže natočit skutečné filmové umění, sahá při vlastním pokusu o introspektivní výpověď k velmi názorným citacím evropského uměleckého kánonu (8 ½), do kterých se křečovitě snaží transponovat vlastní – a mnohem přízemnější – poetiku dialogy tažených hořkosladkých romancí. Výsledkem je na jedné straně fascinující sebereflexe autora, který už nechce být komediografem a rád by točil chmurné životní výpovědi (ale nemá na to), na druhé straně se film doslova rozpouští v nezvládnutém sledu obrazů poznamenaných felliniovskou psychadelií (slon na pláži, létající balóny, ufouni) a absencí autorského řádu. Na rozdíl od INTERIÉRŮ ale Allen alespoň nešetří sebeironií! (28.10.2005)

Před zhlédnutím jsem měl strach ze dvou věcí, z nedostatku humoru a toho, že se brzo ztratím v ději a začnu se nudit. První obava rychle zmizela; zlomyslné střílení si z fanouškovství a dělání si z režiséra idola, pohodová atmosféra (podpořená výbornou hudbou), no a hlavně Woodyho specialita, tedy vtipné dialogy/hlášky. A co se týče toho druhého, první hodinu se mi myslím dařilo slušně orientovat v ději, ale pak přišlo „setkání na louce“ a taky jsem začal tápat. Na druhou stranu, ne že by mně to vadilo, bylo to totiž stále docela zábavné bloudění. Vzpomínky na hvězdný prach jsou filmem zvláštním, ztřeštěným, potměšilým, ale rozhodně dostatečně vtipným, ode mě jsou to solidní 4*. „Na Velikonoce přece neuvedeme film od ateisty.“ – „Pro vás jsem ateista, pro Boha loajální oponent.“ (17.08.2013)

Přišlo mi to jako další epizoda mého oblíbeného seriálu s názvem "Woody". A jak už to u většiny seriálů bývá - některé epizody jsou zdařilejší, některé méně. Tuto, s názvem Stardust Memories, bych spíše zařadil do té druhé skupiny. Klasická, roztržitá, nervní postavička řešící milostné trable. Tentokrát mi přišla režie více zmatečná, i když se zajímavými momenty (za všechny uvedu Sandyho rozkošnické studování polehávající Dorrie za pochutnávání si na jogurtu, nebo co to právě jedl - tehdy pro něj bylo všechno naprosto fajn). Film často prudce zahýbá tu sem, tu jinam, úsměvných citováníhodných hlášek či bonmotů jsem zde tentokrát také nenalezl tolik. Ani žádnou zajímavou postavičku, jednoduše - slabší chvilka Woodyho povětšinou skvělých děl. (01.06.2007)