Sladký ničema

Jeden z těch průměrnějších Allenových filmů - tu čtvrtou hvězdu dávám snad jen kvůli vynikajícím hereckým výkonům - Raye prostě nemohl zahrát nikdo tak fantasticky jako Sean Penn - a taky tradičně kvůli muzice. Jinak jde o střídání slabších chvil s těmi silnějšími, děj je souvislý a nevadí, že je vyprávěn pouze v epizodách. Prostě takový Rok Ďábla v provedení Virgila Starkwella (Seber prachy a zmiz). (28.10.2014)

Sladký ničema je jazzovou baladou ironií rozjíveného kabaretního klauna. Klaun vyvolil konstrukci se styčnými body slávy filmových světových veličin, ty doplnil o jazzové hrátky kytary s pocitem vnitřního světa, dále o uměleckou úzkost v niterné rozervanosti, a o Érota s psychoanalýzou. Klaun ve své jásající radosti ze života nenechá stranou ani filmový svět, vlastní intimní posedlosti a jevištní intelektuální artistiku. Životopisné prvky obhajuje dobrodružnou dynamikou a dodává jim punc dokumentu. Klaun si hraje s umělcovou osamělostí a rozpustile se hihňá u splavných anekdotických zlomenin. Vyvoleným hrdinou klaunovy lehoučce rozvernější verze jazzové balady je Emmet Ray (pozoruhodný Sean Penn), kytarový kouzelník jazzové kultury doby třicátých let. Pocity vnitřního světa jsou předávány v interpretaci hudebních not, úzkost je hnací silou umělce v jeho seberealizaci i dychtivosti po niterném naplnění. Osamělost je ale nechtěnou daní rozpolcenosti kytaristova vnitřního světa. Nejvýznamnější ženskou postavou je Hattie (velmi zajímavá Samantha Morton), němá pradlena a zároveň nejupřímnější milenka Emmeta. Laskavost se shovívavostí je sice mocnou zbraní, ale na umělcovu rozervanost obyčejně nevystačí. Důležitou postavou je Blanche (zajímavá Uma Thurman), Emmetova manželka z dobrých stavovských poměrů a intelektuálně ctižádostivá spisovatelka psychoanalytického vedení. Vášeň, láska, prchlivost a brzký příchod všednosti a nudy. Výraznější postavou je Al Torrio (příjemný Anthony LaPaglia), výkonný i nejvyšší osobní ochránce mafiánského šéfa a neurvalý milenec v manželství se nudící Blanche. A k výraznějším zde patří také Bill Shields (příjemný Brian Markinson), bubeník z Emmetova kvinteta a jeho druh newjerseyského osvěžení vášní života. Z dalších rolí: kamarádka Hattie i Billova tělesná radost ze života Gracie (Kaili Vernoff), pro Emmeta vydělávající animírky Hazel (Constance Shulman) a Iris (Kellie Overbey), Emmetem odmítnutá milenka Ann (Molly Price), konferenciér soutěže uměleckých nadějí (William Addy), přímý Emmetův agent Sid Bishop (Vincent Guastaferro), Hattie objevící hollywoodský filmový režisér (Josh Mowery), neobratný hollywoodský milovník William Weston (Fred Goehner), Alův veliký šéfík Joe Bedloe (Brad Garrett), ta Emmetova poslední milenka před jeho zmizením Ellie (Gretchen Mol), uctívaný Emmetův kytarový vzor Django Reinhardt (Michael Sprague), či průvodci jazzovým dokumentárním formátem (Woody Allen, Ben Duncan, Daniel Okrent, Nat Hentoff, Douglas McGrath a Sally Placksin). Sladký ničema je filmovým špásem kabaretního intelektuálního klauna, milujícího jazz. Je to lehoučké a radostné osvěžení, odlehčené ve formátu, niterném rozpolcení i metodách klaunových anekdot. (15.11.2020)

Woody Allen a jeho příjemně nostalgická pocta Emmetu Rayovi, který si to přes svoji kleptomanii, nespolehlivost a nezodpovědnost rozhodně zaslouží. I když se jedná v prvé řadě o komedii a míst k zasmání tu je skutečně dost, je Sladký ničema jedním z nejvážnějších Allenových filmů a neodráží jenom Allenův úsměvný "životanázor", jehož je tu ale stále ještě víc než dost. (30.08.2005)

Na to, ze nesnasim jak Woodyho, tak Seana Penna, je pro me Sweet & Lowdown az sokujicim zpusobem kvalitni kousek. Vyborna story z hudebniho prostredi a zivotopis druheho nejlepsiho kytaristy na svete, podana v pusobivem obalu doboveho prostredi a atmosfery. S tim je zaroven spojeny pro Woodyho velmi nezvykle kvalitni soundtrack. Penn zde hraje dokonale egoistickeho hudebnika, genia, pro ktereho je hudba az na prvnim miste, mozna prave proto, ze jsem na tom podobne se s tim filmem dokazu natolik spojit a jako jeden z mala Woodyho filmu dostatecne ocenit. "He can only feel pain for his music. Such is the ego of genius." 7/10 (16.04.2010)

Po Virgilovi ze Seber prachy a zmiz a Zeligovi si Allen dal dalsi dokumentarne ladenej film a zase o vymysleny postave. Takze opet nechybi par prostrihu na rozhovory, mimo jine se samotnym Allenem, kterej jinak ve filmu nehraje. Pribeh je tentokrat podavanej formou historek, takze je to ve stylu "Povida se, ze Emmet jednou..." a vidime tu historku, ale i pres to se film na jednotlivy sceny nerozpada a i kdyz to diky tomuhle obcas poskoci v deji, vetsinou jde vypraveni hezky za sebou. A i kdyz to je hlavne drama, nechybi komicky momenty a celej film svizne odsejpa v takovym pohodovym duchu. K cemuz taky prispiva paradni hudba a hlavne herci. Sean Penn je tady naprosto dokonalej, v podstate parchant, kterej nema problem kohokoliv okrast, chlastat, delat pasaka a machrovat, ale diky jeho sarmu proste musite mit jeho postavu radi. Pak tu je megaroztomila Samantha Morton, ktera nemluvi, takze se vetsinu casu jen usmiva, ale je fakt dokonala. Jeste stoji za zminku Uma Thurman, ktera sice spatna neni, ale je ve stinu Penna a Morton a nijak zvlast mi sem nesedla. Celkove fakt paradni zivotopisnej film a je uplne jedno, ze ta postava je vymyslena. (27.01.2009)