Děsivé dědictví

DISTURBING! Tak by se měl jmenovat žánr, se kterým k nám Ari přišel. Vyprca... Vysouloženě mrazivá divně mindfucková nakládačka. Chčijou ze mě proudy emocí. Rovnou odkazuji na jeho druhý letošní film Midsommar - o něco halucinogennější a však na kvalitě neklesající - absolutně znepokoující. (07.08.2019)

Nevím, jestli z toho vychází poučení nemít děti nebo se neženit, ale jako film to funguje. A opravdu moc dobře. Jsem překvapený, jak hned od prvního filmu dokázal Ari Aster vytvořit svůj rukopis předaný nejen skrze postavy, ale především pak skrze kameru. A ještě to, že někde uprostřed filmu plácne nějakou blbost jen tak do větru a na konci se ji rozhodne využít na maximum (mám takový pocit, že to udělal i v Slunovratu). Velice A24 film s pozoruhodnou Toni Collette. Ve zkratce, je to ok. (27.01.2024)

Film vyprávý dlouhé dvě hodiny příběh, který je strašně jednoduchý a vlastně i nezajímavý. Tak ho zkomplikovali jak to šlo. Výsledek je vlastně špatný. 55% (15.03.2024)

Najlepší okultistický mindfuck za posledných pár sezón! (25.06.2018)

Řekl bych, že tohle je zas přesně ten typ filmu kterej diváky rozdělí na dva tábory.. první tábor bude nadávat a bude zklamanej, že to nebyl horor, nebyly tam lekačky.. druhej tábor bude spokojenej, protože neni blbej a věděl dopředu co může Hereditary nabídnout.. Hereditary je fakt nepříjemná psycho/drama depka, kterou každej nevydejchá, protože to neni ,,typickej" film dnešní doby.. Toni Collette to zahrála fakt bravurně a do toho ta ponurá hudba !za mě spokojenost.. (20.07.2018)

HMOTY! horor movie of the year! spis nez horor ale psycho/drama :D kurva ta cubka byla fakt hnusna jeste ze ji ta hlava upadla :D (21.07.2018)

Děsivé dědictví aneb kurvahošiaufwídrzen. Tady si někdo libuje ve hmyzu, larvách a červech. Ale nemůžu než s tím souhlasit - já je taky nesnáším, takže do hororu to patří, obzvlášť když je takhle naturalisticky zpracovaný a má tak hutnou atmosféru. Podle mě by si tohle zasloužilo nějaký pre nebo sequel. Obzvlášť po posledních 5 minutách... Ari Aster mě nejdřív zaujal svým vynikajícím Slunovratem, ale tohle se také nemá vůbec za co stydět. Potěšilo. (24.03.2021)

Bez humoru tu hodně záleží na tom, s kým se sejdete v kině. Parta teeenagerů, co od pohledu prahla po Wanovce se sýrovou omáčkou, se mi totiž druhou půlkou zdatně prořehtala. Hereditary je totiž ještě nevděčnější než Čarodějnice. Neumí moc děsit, ale umí báječně znepokojit. Teda pokud vám není šestnáct. A nejdete jen proto, abyste se v poslední řadě mohli muckat. (23.07.2018)

Velmi tísnívý a tíživý zážitek. Pomalé tempo, bez všudepřítomných lekaček, se spíše zaměřuje na budování znepokojivé atmosféry a funguje to tak úderně, jak tvůrci zamýšleli. Závěr mi sedl a doufám, že na něj navážou s dalším filmem, kde by se mohli vyřádit dosyta. PS: za práci s kamerou by si to zasloužilo nějakou cenu. (28.08.2018)

Dusná atmosféra s precizní režií a vymazlenou kamerou. Horor jak řemen, který se zkušeně vyhýbá tradičním klišé a divák si tak po celou dobu nemůže být jist kam ho film vlastně zavede. A tak to má být. 9/10 (29.09.2018)

Prvá polovica filmu bezchybná, druhá pokrivkáva za očakávaniami, no napriek tomu v druhej bolo viac hororových momentov ako v prvej. Prvá polovica konzistentnejšia, úzkostnejšie pôsobiaca a bez zbytočných rušivých momentov. Druhá časť filmu mierne preexponovaná obrazmi, ktoré majú pôsobiť desivo, obrazmi, ktoré nemali čas a priestor dozrieť a doznieť a obrazmi so zámerom pôsobiť novátorsky, a to všetko kontraproduktívne a hlavne na úkor ucelenosti, atmosféry a celkového zážitku z videného. A predovšetkým tempo druhej polovice snímku bolo zbytočne upachtené. Škoda, že film nenaplnil potenciál, ktorý predznamenávala jeho prvá polovica. Ale inak príjemné osvieženie v rámci hororového žánru, len tak ďalej :). (09.10.2018)

Trochu jsem se obával stopáže, která se na horor může zdát trošku přepálená, ale naštěstí jsem se při sledování ani chvíli nenudil, a to, že film není nikterak uměle natahovaný je rozhodně dobrá zpráva. Poměrně neotřelé zpracování, šokující zvrat ještě před první polovinou, divné děti, příjemně znepokojvá atmosféra a hudba, stupňující se napětí, zručná režie,, výborný scénář a parádní herecké výkony (snad jen ta Toni Colette to s hysterickou částí své role přehání možná až příliš), všechno tady je, takže za mně spokojenost. Je nesmírně potěšující, že hororový žánr zažívá renesanci a že zrovna letos vzniklo takové množství parádních hororů. Jen tak dál. Zrovna Hereditary je sice určené náročnějším divákům, není to jen tak ledajaká bezduchá duchařina, ale pro fanoušky žánru je to rozhodně povinnost. Obzvlášť, když je to o tolik lepší, než až přehnaně vychvalované Tiché místo. 80%. (13.10.2018)

Škoda tej zbytočnej doslovnosti na konci. Inak veľmi slušná na nervy brnkajúca filmarčina, z ktorej ide človeka neraz poraziť. Určite jeden z najlepších počinov hororového žánru za rok 2018. (17.02.2019)

Horor, který svou nestádností nemůže nechat diváka chladného. Jamile si divák uvědomí, že dcera je vážně bez hlavy, nastává třicetiminutový klid zbraní, který je však následně přetransformován v ustavení nového krále smrti, kterému nemrtví vzdají hold. Značně znepokojující a definitivně inovativní pojetí žánru. 69% Celosvětový příjem k 18. 2. 2019: $79,336,821, což je 8,82 násobek rozpočtu (18.02.2019)

Psychologicky nepríjemný, až zlomyseľný film, ale zároveň potešujúci príklad, že aj v prevarenom žánri ako horor je stále priestor na kreativitu a originalitu. Aster buduje špecifickú atmosféru s dobre a nápadito napísanými a zahranými postavami. Pre osobité formálne aj obsahové uchopenie sa dá ťažko odhadnúť kam presne budú dej a vzťahy medzi postavami smerovať, čo poteší. Človek nečaká len na najbližšiu ľakačku, ale chtiac nechtiac je do filmu stále viac zažratý a zvedavý čo sa z neho vylúpne (určite mi pomohlo že som si vopred nič nečítal ani nevidel trailer). Ak by Aster našiel spôsob ako postaviť pointu na pracne budovanom psychologickom základe a nie spôsobom ako ju nakoniec postavil, neváhal by som označiť film za novodobú klasiku. Aj tak sa ale jedná po formálnej, scenáristickej a režijnej stránke o prekvapivo komplexný a do detailov premyslený konštrukt, obzvlášť na debut. Je vidno, že režisér má v hlave dobre usporiadané čo chce povedať a svoju víziu dokáže precízne zrealizovať. Popravde nechápem ako sa normálnemu človeku dokáže takto špecifická psycho podivnosť zrodiť v hlave a ak sa po rokoch zistí, že Aster je tak trochu úchyl, neprekvapím sa. Kumšt sa ale uprieť nedá. (17.08.2019)

Nečekal jsem nic, jen jsem to stáhnul. A pak...mě Toni rosekala. (25.06.2020)

(8/10). Brutálně originální film, který vás poznamená a jen tak na něj nezapomenete.. Trochu jsem to tušil.. Protože jsem od režiséra viděl loňský Slunovrat, tak jsem čekal originální nápady, pomalou kameru a schované různé odkazy... Dostal jsem úplně všechno a jsem nadšený a zděšený.. Protože se mi to líbilo mnohem více než výše zmíněný snímek a taky mi to pomalé tempo vůbec nevadilo.. Dovoluji si vypíchnout dvě věci, které film dělají lepším a velice kvalitním.. Zaprvé - Herecký výkon Alexe Wolffa, který byl fenomenální a scénu ve škole se zlomeným nosem považuji za nejsilnější scénu filmu.. Zadruhé - Postupné budovaní trýznivé atmosféry za pomoci nepříjemných zvuků a tónů. Ještě bych zmínil šílenou matku visící ve vzduchu nad postelí syna jako pavouk."Otáčím se a kontroluji roh v pokoji". (14.09.2020)

Žánrově ok, ale pointa nezapadá a délka taktéž neobhajitelná. (07.05.2023)

Strach je veľmi subjektívna a podľa mňa aj veľmi abstraktná emócia. Ako by ste strach definovali? Pre niekoho je strach to, keď naňho niečo/niekto vyskočí z tmavého kúta (teda zľaknutie). Pre iného je to zase pocit silnej úzkosti a depresie. Do druhej kategórie spadá aj moja súkromná „definícia“ strachu. Spájam si ho najmä s úzkosťou, so silným stavom nepokoja a rozrušenia. HEREDITARY mi všetky tieto pocity doručil v miere viac než vrchovatej. Úvodom asi poznámka, že ak nemáte radi (z akéhokoľvek dôvodu) pomaly rozprávané filmy, je asi zbytočné strácať s dielom Ariho Astera čas. Nebude vás baviť, ale on vás v konečnom dôsledku ani baviť nechce. Nie je to atrakcia, je to dvojhodinový úzkostno-depresívny atak, ktorý je tak majstrovsky vygradovaný, že som proste len omráčene čumel. Už veľmi dlho sa mi nestalo, aby som z kina odchádzal takto mocne emocionálne a psychicky otrasený. Akoby Aster zasiahol nejaký môj citlivý nerv a následne sa v ňom skalpelom pomaly a pomaličky vŕtal. Veľa popcornožrútov bude nadávať, že je to pomalé a nič sa tam nedeje. Ja som len bez dychu sledoval strhujúce herecké výkony (žiadne prehrávanie, toto sú surové a neprikrášlené emócie psychicky zničených postáv), vnímal geniálnu kameru, kompozíciu záberov, hudbu a zvuky. Kombinácia týchto faktorov neraz scénam dodáva až surreálne tiesnivú atmosféru. Akoby vypadli z nočnej mory, z ktorej sa nedokážete prebudiť a keď sa konečne prebudíte, ešte dlho neviete chytiť dych. Pravdaže, videl som už mnoho filmov, ktoré ma ohromne zasiahli, ale HEREDITARY akoby išiel ešte o jeden krok ďalej. Vyvolal vo mne takú kaskádu nepríjemných psychických pocitov, ako máloktorý iný film. Všetci herci odviedli špičkovú prácu, ich postavy sú plné vnútornej bolesti a z plátna je to cítiť v každom zábere. Samotný Aster predvádza masterclass v tom, ako sa má tvoriť atmosféra. Spolu napr. s Robertom Eggersom (Čarodejnica) patrí k skupine tvorcov, ktorí k hororu pristupujú zo všetkou vážnosťou. Nechcú len zlepiť ľakačky a predhodiť ich nenáročnému divákovi. Chcú svojimi dielami niečo povedať a ich filmy majú viac vrstiev (v prípade HEREDITARY sú to okrem iného otázky viny, psychických chorôb, zmierenia či nemožnosti zmeniť neodvratný osud - nie náhodou sa vo filme odkazuje na antické tragédie s podobnými motívmi). Nevnímajú horor ako podradný žáner, ktorým zabijete sobotný večer. Asterov film je psychologickou a poriadne silnou hororovou drámou, ktorá ma zdeptala a totálne dostala. Od prvotného znepokojenia až po zbesilé búšenie srdca v celej (!) druhej polovici. Záver, na ktorý väčšina frfle, mi prišiel jediný logický a dokonale mrazivý. Počas záverečných titulkov som len ticho sedel a snažil sa chytiť dych. Pretože som sa práve prebudil z nočnej mory. Ale dokonalej a nádhernej. Vybrúsený diamant. 100% (19.07.2018)

Že horory nějak výrazně nesleduju, ale tohle byla opravdu psychologická rána. Ždímačka slova napětí po celé dvě sáhodlouhé hodiny, které, nebudu zastírat, místy střídala i nuda. Finální (ne)vysvětlení celé rodinné pravdy ve mně ale natolik rozproudilo adrenalin, že se při vzpomínce na ony scény budu bát ještě za světla. Nechci prozrazovat jak mocný onen konec je, jen mohu s klidem na duši upozornit, že větší dějový spád najdete již jen u velikánů této strategie jako je například Prokletý ostrov. Milly Shapiro naprosto šokující ve své roli(čce). (27.08.2018)