Děsivé dědictví

Toto u mě vyhrálo cenu "největší mindfuck tohoto roku" (20.07.2018)

První půlka naprosto strhující ukázka prvotřídní filmařiny, respektive, ta pokračuje celý film, jen už je to pak žánrovka. (27.07.2018)

Asi takhle, možná bych tomu i dal slabší 3*, ale to bych nesměl vidět film Babadook, který mi tomuhle přijde celkem podobný. Budu se k němu ještě vracet.. Každopádně, v poslední době jsem neustále četl o tom, jak je Ari Aster skvělý režisér a budoucí hororová naděje, až mi to nakonec nedalo a sehnal jsem si od něj právě Hereditary. Tak jsem se na to podíval a v tomhle případě tady půjdu proti proudu. Za prvé vůbec nerozumím tomu "trendu" točit filmy nad 2 hodiny a to obzvlášť u hororů. Tady to prostě akorát tak působilo dost nudně a utahaně, něco vystřihnout, mělo by to hodinu a půl, nebo 80 minut a ono by se vůbec nic nestalo. Je tu sice snaha o jakousi psycho atmosféru ala Babadook (který je tomuhle filmu dost podobný), ale nefunguje to a akorát to, jak už jsem psal, nudí. Je tu pár slušných hororvých scén, to ano, ale všechny bych snad napočítal na prstech jedné ruky a to je na dvouhodinový film fakt málo. Je tu slušná kamera, herecky je to průměr, ale jako horor to prostě nefunguje. I když tu hraje snad to nejhnusnější dítě, jaké jsem kdy viděl, které by z fleku mohlo hrát nějakého démona. Navíc mi moc nesedl konec, sice to k němu pak zhruba 45 minut před koncem spělo, ale i tak jsem pořád doufal, že to zůstane na té psychologické rovině. Celé mi to prostě přijde jako přeceňovaný horor (od přeceňovaného? (ještě ale nemůžu říct přesně, někdy kouknu na Slunovrat) režiséra), který si tu svoje fanoušky získal kvůli tomu, že vypadá "jinak" (přitom ta jinakost spočívá jenom v tom, že je to pomalejší - hahaha, prý horor pro lehce náročné diváky). Mě však přijde utahaný a přeceňovaný. 2* (15.08.2019)

Narozdíl od Witch jsem tentokrát věděl do čeho jdu, aniž bych musel vidět trailer. A tudíž bylo jasný, že to nebude o lekačkách, i když tam sem tam nějakou střihli. Věděl jsem že to bude psycho s pomalým tempem, a proto jsem byl trpělivej. Představitelka dcery byla dost creepy, vztahy v rodině byly divný, už jenom to tomu dávalo nádech hororu. Atmosféra negradovala po celej film, ale ty pasáže tam byly naložený, ať už vizuálně nebo po tý zvukový stránce. Ten hudební podkres tomu dost pomáhal. Dost scén se dokázalo i trumfovat v překvapení, to opravdu člověk trnul a zároveň nechápal. Na mě to rozhodně zanechalo ten dojem, kterej mělo. Ačkoli jsem úplně nepřišel na kloub kdo s kým, jak a proč. To by chtělo minimálně ještě jednu projekci nebo větší diskuzi. Ale já to vlastně ani vědět nepotřebuju, ještě teď jsem trochu přešlej. Kvalitka. (21.07.2018)

být nejlepším (dosavadním) hororem roku není až takový problém,ale jakkoliv není všechno v tomhle případě 100% je tam Herediatry zaslouženě.Hodně nepříjemný film,který nejvíc těží z tísnivé a mrazivě plíživé atmosféry.Vše navíc umocňuje znepokojující soundtrack,stejně jako hrátky s obrazem,kde se netypickými záběry tvoří napětí i tam kde vlastně nakonec žádné nebude.Herediatry si jde v mnoha směrech svou cestou a není tak dopředu odhadnutelné.Třešničkou na dortu jsou pak herecké výkony ať už Toni Collette,která si krade hodně scén,tak ale i zbytku rodiny.Kdo má rád klasické bubání jako v Conjuring,nebo Annabelle,může být zklamán a nedivím se rozpolceným názorům,já si tuhle hororovou láhůdku užil (pokud se v tomhle případě dá mluvit o užívání)...85% (28.08.2018)

Horor skor pre filmoveho praktika divaka, ktoremu rozhodne nestaci, ze sa dej filmu odohrava potme a hra do toho nervydrasajuca hudba. Tempo je kludne, pomale, ale neuspava, maximalne ma fascinovalo to odhalovanie tajomstva predkov. Celkovo rezisersky namakane, dialogy vyborne, Byrne /Konec Sveta 1999, jarmark marnosti/ ma po dlhom case na konte konecne kvalitny film, Toni Colette /Hitchcock 2013, Mala Miss Sunshine, Sesty Smysl/ bola skvela - zvysok hercov som potom uz nepoznal. Za mna teda asi horor roku 2018 . 77 % (09.01.2019)

To byla bomba! Další důkaz toho, že kvalitní horor nepotřebuje tisíc lekaček, ale stačí dobrá atmosféra, kvalitně napsané postavy a příběh a máte recept na parádní podívanou. Film se sice chvílemi pro někoho trochu táhne, nicméně závěrečná hodina vás připoutá k sedačkám a gaučům takovým způsobem, že nebudete chtít jít ani na záchod. Bravurní herecké výkony a Ari Aster zde ukázal, že filmy točit umí. (07.06.2023)

Posledních 10 minut odstřihnout a bylo by to top. (18.07.2018)

Přesně po tomhle nějakou dobu volám. Lekací scény děsí výhradně obrazem, nikoliv nepřirozeným zvukovým vozembuchem. Mráz běhá po zádech a končí v prstech na rukou, člověk zkrátka cítí jak mu srdce pumpuje krev v žilách. V poslední době, a v takové míře, jev nevídaný. Hereditary je vytříbená věc, jen ji v mých očích trochu sráží žánrový rozkmit, jde to zkrátka od extrému k extrému. (04.09.2018)

Atmosférický, velice nepříjemný a kamerově i technicky dokonalý hororový počin, který dějově tedy nepřináší nic originálního, ale to neoriginální podává tak výborně, že vám ta dvouhodinová stopáž uteče jako nic. Herci jsou přitom vybraní excelentně. Každá informace zde řečená či kamerový pohled má svůj hlubší význam a konec je tak nervydrásající, že se řadí k těm skutečně lahůdkovým žánrovým kouskům, které si někdy rád opět připomenu. 80% (20.11.2018)

Timhle způsobem točený horory mě nebavěj.Vlastně horory!Spíš drama s duchařskou tématikou,natočený trochu jinak než běžnej film,ale i přes to,že je to hnusný,dusná atmosféra by se dala krájet,tak film se tak neuvěřitelně táhne,že byl boj neusnout.Dívný,nedivácký ,hodný zapomění.40%. (29.12.2018)

WHO THE FUCK IS ARI ASTER? Podobné pocity jsem měla snad jen u Insidious, The Conjuring a It Follows. Ne jen, že se Hereditary absolutně nedá popsat slovy, ale i ten prožitek je dost nespecifikovatelný. První polovina je totální nářez, Toni Collette ukazuje, že tichá vody břehy mele a svým orgastickým výkonem se mi totálně vryla pod kůži. Tenhle snímek není ani tak čistě subžánrově zaměřený horor, jako spíše psycho jízda do všech tmavých koutů těch nejhorších nočních můr, co si umíte představit. Regulérně, nechápu, jak tento scénář mohl vzniknout na dvě hodiny dlouhou stopáž a kde bral Ari inspiraci a hlavně od koho se učil. Je pravda, že nějaký záchvěv z výše zmíněných hororů jsem tam párkrát zacítila, nicméně Aster si tímto kouskem udělal ikonický debut a jestli tady máme nového Wana, nejsem proti. Atmosférická stránka, strašení, zhnusení diváka i napínavé situace fungují totiž na jedničku. Dlouho jsem nebyla tak speachless jako tady. Tolik psycho scén v jednom filmu. V hlavním momentě, kdy se tím zásadním twistem otočilo o pár pěkných stupňů, jsem měla opravdu šok. Hereditary je tak strašně komplexní horor, že se mi těžko vzpomíná na veškeré detaily, protože tady najdete prostě všechno. Nejnepříjemnější psycho scény byly nejčastěji za přítomnosti staršího syna a opravdu nejednou jsem v sále málem vypískla nebo sebou trhala v sedačce.. Malé zklamání nastalo, když se to začalo malinko chýlit do té ghost řeky, což jsem úplně neuvítala, ale nechci spoilovat. Ten neslavný konec, který tu všichni haní byl podle mě taky trochu zklamání a vážně to tak nějak tlačilo na pilu až příliš. Kdyby byl závěr pojmut trošilinku skeptičtěji, byla bych šťastnější. Na těch pět hvězd to ale dozajista je, protože tohle nemá v hororovém světě, o němž jsme si mysleli, že už je dávno skrz na skrz probádaný, obdoby. Takže já smekám kloubouk až k zemi. (16.08.2018)

Strašidelné to je, ale jen proto že čekáte že teď se leknete a ono ne. A tak pořád dokola...tuctova nuda a konec hail Pokémon. Jak píše Verbal...těžko posoudit zda opravdu šlo o pekelný horor, nebo rodině jen mrdalo v kouli. (05.01.2019)

Za mě teda určitě převládá spíš zklamání než nadšení, hlavně asi proto, že jsem měl dost velká očekávání, která mi zdejší chvála ještě umocnila. První polovina je naprosto fantastická a já se těšil, jak to v druhé půlce začně do sebe hezky zapadat. Ono sice začlo, ale ne asi tak, jak bych si představoval vůči první poloviny. A posledních patnáct minut už je vážně naprostý WTF k smíchu. Horory v kině navštěvuji jen takové, co vypadají že mají potenciál a nejsou jen o tom, dát tam milion lekaček, ale tohle bylo krapet šlápnutí vedle. She isn't gone. (23.07.2018)

Před spaním pořád nekoukám na strop, ani do temných rohů místnosti a rovnou usínám s polštářem na hlavě. Hereditary je totiž film vyzařující čirý zlo, který ve filmový historii snad nemá obdoby. Od první minuty je na diváka hozena neskutečně nepříjemná tíha, se kterou se musíte 126 minut vláčet a i několik dnů po zlídnutí jste z toho unaveni. Tohle není žádný strašení, ze kterýho máte radost a těšíte se na každý další leknutí, jako třeba u Conjuring. Tady si přejete radši nic nevidět. Režie a kamera je ale tak geniální, že vám ty zvěrstva ukazuje skoro až podprahově. Jen tak náhodou se v rohu místnosti může objevit nějaký stín a když jste pozorný divák, určitě si toho všimnete. Díky tomu to v dalších scénách sami vyhledáváte. Pokukujete, jestli třeba támhle v tom koutě něco nebo někdo nestojí. Hororový žánr je hlavně o obsahu záběrů a načasování, kdy ten obsah divákovi ukážete. Režisér Ari Aster tohle zvládá mistrovsky a často vám něco ukáže dřív, než se o tom dozví postavy. A to vás právě drží v neustálém napětí a přejete si, aby se hlavní hrdina prostě z toho okna nekoukal. Je to strašně náročná podívaná. Pro někoho možná i zdlouhavá a určitě to není film, na který si jdete odpočinout s kýblem popcornu. I když se vám nechce, musíte vše pozorně sledovat a postupně nalézat další a další indicie toho, co hlavní hrdinové vlastně zdědili. Takže si vemte prášky na tlak a jděte do kina. Tady se píše hororová historie. Viděl jsem šílený zvěrstva, kdy krev lítala až z obrazovky ven, ale nic mě už dlouho nezmuchlalo tak, jako Hereditary … 9/10 (24.07.2018)

Tak začnu od konce. Ten se mi totiž líbil nejvíc, tedy až na ten úplnej závěr. Kdyby to takhle šlapalo celej film, byl bych spokojený. Chápu, že je důležitý, nejdříve vybudovat atmosféru, ale film má přes dvě hodiny a tady mi to přijde, že to budujou, jak soudruzi u nás v sedmdesátých letech reálný socialismus. Pro ty co nezažili a nechtěj googlovat vysvětlím hned svoji metaforu, že to prostě spíše nejde, než jde. Dá se to přece udělat mnohem rychleji aniž by trpěla kvalita. Tady je to, jako milostná předehra u který milenka usne…Takže tohle je u mě druhej „horor“, který mě spíše zklamal. Ten první byl Uteč. (28.09.2018)

Hereditary by díky skvělým hercům a šikovnému režisérovi fungovalo i jako "jen" psychologický thriler o vyšinuté matce. A možná dokonce lépe, než ta výsledná psycho-duchařina-sektařina. Dobrých duchařin jsem viděl velmi málo, takže jsem malinko rozmrzelý, že se k těm pár kvalitním kouskům nepřidá i Hereditary. Filmy o sektách a rituálech mě totiž vysloveně nebaví; je velká škoda, že se nenašla nějaká originálnější pointa. Ari Aster i Colin Stetson vytvořili opravdu hutnou atmosféru, Toni Collete byla přesná, scénář v detailech fungoval skvěle..přesto to nestačí na lepší hodnocení, než 72%. (21.09.2019)

Přesně se mi to trefilo do vkusu a i když se první polovina celkem táhne a nenabízí krom solidního herectví nic extra, tak se ke konci přitvrzuje a já jsem spokojenej. Kdyby se většina stopáže nesla v tomhle duchu, dám 5. Takhle je to ,,jen” za solidní 4* a.k.a 85% (07.01.2020)

Obvzláště u hororů neustálé opakuji, že nemůže mít 120 a více minut. Napětí a atmosféru takhle dlouho udržet prostě nelze a tady to platí dvojnásob kvůli velice zpomalenému tempu. Matce hrabe, fotrovi to je tak nějak jedno, synátor furt čumí do zdi. Najednou se okolo baráku na samotě objeví horda fanatických naháčů a je vymalováno. Dejme tomu že konec je nečekaný ale film tak jako celek nedává smysl... (15.10.2018)

Hereditary rozhodně není lehce stravitelným snímkem, především pro běžného diváka. Téměř úplně se vymyká dnešním hororovým klišé, má plíživé tempo a hlavně vás prostě donutí o něm přemýšlet. Film jsem viděl už před pár dny a přiznávám se, že o jeho ději spekuluji ještě teď. Už od začátku působí poněkud nepříjemným chladným dojmem, přestože ta pravá hrůza se začne pomaličku projevovat až po půl hodině. Je diskutabilní, jestli je nutné brát tento film jako čistý psychologický horor, nebo spíš jako metaforu pro rozpadající se rodinu. Právě díky tomu funguje Hereditary na výbornou i jako horor i jako drama. Vyskytuje se tu opravdu spoustu scén, které se vám vryjí do paměti. To samé platí i o samotných hereckých výkonech. Srdceryvněji zahranou ztrátu milované osoby jsem v žádném jiném filmu neviděl. Atmosféru tu dotváří i kamera a naprosto mrazivá hudba. Tuto záležitost bych asi nedoporučoval slabším povahám. Lekačky se tu prakticky nevyskytují a krve tu taky moc není (avšak když už, tak si ty scény zapamatujete), ale tento snímek ve vás prostě zanechá hnusný pocit, ať už se vám celkově bude líbit nebo ne. A také se připravte na to, že během sledování budete pokládat mnoho otázek a pouze na některé dostanete odpověď. A v tom nejspíš také tkví síla Hereditary. (08.01.2019)