Kapsy plné dynamitu

Sergio Leone si umí pohrát s divákem... začíná to jako typický spaghetti western s výraznými hlavními postavami a bankou, kterou je třeba vykrást, jenže postupem času to přerůstá do čehosi celkem blízkého dramatu s prvky dobrodružného filmu. Původně hodně jednoduše rozvržený vztah mezi Johnem a Juanem dostává třetí dimenzi, do cesty westernové zápletce přijde revoluce, úvahy o zradě, o krutosti, zahazování Bakunina do bláta, retrospektivy, zkrátka se to všechno jaksi zkomplikuje a rozhodně nesledujeme jednoduchý snímek. Leoneho poznávací znamení jsou více než jasná, dokonalá práce s očima herců, spousty detailů, skvělá kamera, perfektní hudba z pera mistra Morriconeho. To všechno dodává filmu zvláštní lehkost, se kterou balancuje na hranici komiky, lacinosti, tragiky a závažnosti. Na škodu mu je asi jen stopáž a přílišné natahování (film měl snad tři momenty, které se zdály být vrcholem), ale jak tu správně poznamenal Cival, ono to horko udělá s divákem své. :o) Výborný zážitek. (23.07.2006)

Já tedy budu muset býti opět hajzlem. Začnu hudbou, protože ta byla samozřejmě opět skvělá a je prakticky jediným skvělým prvkem filmu. Co se mi líbilo méně je hrozně obsáhlý děj a co se mi líbilo úplně nejméně jsou hlavní dvě postavičky, které mi prostě přišly nudné a přál jsem jim pouze rychlou smrt. Western je příšerně dlouhý a troufnu si vám zaručit, že se budete místy nudit určitě taky. Pár pasáží, které si budete den, či dva pamatovat tu určitě najdete. Nejedná se však ani omylem o western, který by si zasloužil srovnání především s dřívější Leoneho tvorbou. Tohle byl velmi slabý čajíček. Maximálně hvězda. (31.12.2014)

Šílený western Sergia Leoneho (jestli jde tato dobrodružná podívaná westernem nazývat). Leone se nezapře v žádných z jeho klasických dlouhých záběrů a jeho styl o špinavých zpocených chlapech ze Západu, dává hned od začátku tušit (močící muž), kdo sedí v režisérském křesle a na co se máme připravit. Výborný James Coburn a především Rod Steiger, který se zde opravdu vyznamenal. S nejlepšími filmy tohoto italského génia nesrovnatelné, ale určitě působivé a stojící za zhlédnutí. (04.05.2010)

Herecké obsazení dvou hlavních hrdinů tedy Irského intelektuálsky zaměřeného revolucionáře a zdatného pyrotechnika Johna Malloryho alias "Britta" se Sedmi statečných v podání Jamese Coburna a pak sedlácky a všemi mastmi prohnaného desperáta Juana Mirandy v podání Roda Steigera si myslím že se v tomto filmu nadmíru osvědčilo. Jejich neuvěřitelně vtipné dialogy, neustálé chlapácké láteření a soupeření mezi sebou, nevynechaje i několik posměšných výrazů na adresu toho druhého bylo také velice dobré. Dalo by se říct, že se mezi nimi od začátku až do konce rozvíjelo takové víc než podivné nesourodé přátelství. Jinak co se týče filmu a Leonova scénáře jako takové ho, tak to byl jeho poslední slavný film pod filmovým přívlastkem-označením spaghetti western, asi nejslabší co kdy udělal, ale přesto se nato dalo koukat. Škoda jen toho rádoby vtipného dabingu z ČT. Čech mi tam prostě neseděl, mohli zvolit někoho jiného. Kdo slyšel jeho originál hlas podobně jako Steigerův, tak mi dá za pravdu že je to úplně o něčem jiném. Tuny dialogů zde zase nebyli. V tomto filmu, Leone doháněl nejen své herce, ale i jednotlivé scény až do extrému. Co se týče brutality, cynismu a určitých charekteristyckých rysů spaghetti westernu tak právě zde všechno co se nepodařilo nebo nevešlo do jeho předchozích filmů dohání až zde a to tak že se filmový divák nestačí divit. Kulomety zde drnčí jako zvonky, všude hromady mrtvol, mexičtí vojáci jsou tu jako novodobé gestapo, poprav nebo vyhazování stovky lidí a techniky do vzduchu jako na běžícím páse. Scéna na kopci kdy Coburn a Steiger pálili ze svých těžkých kulometů, na těžkou nepřátelskou techniku, nebo posléze vyhození mostu do vzduchu, byli jedni z nejakčnějších scén westernu jako takové ho. Dobrá scéna byla i ta kdy osvobození vězni náhle prohlašují Juana hrdinou revoluce i když trochu nechtěně. Hudební vložka mistra Morriconeho, se sice nedala srovnat z jeho dřívějšími úspěšnými filmy, takové to popěvovaní šom, šom mi lezlo po chvilce pěkně na nervy ale ještě v rámci všech možností filmu ušlo. Některé pasáže v určitých scénách a záběry jakbysmet, a to i co se týče hudby ale jakoby z oka vypadli jeho NEJ snímku Tenkrát na západě či dolarové trilogii. Zde se režisér i jeho dvorní skladatel nechali určitě inspirovat, inu ono je také těžké něco podobného, a nebo alespoň něčemu takovému se vůbec na kloub přiblížit. To se podaří jednou za život, jak se říká. Kvalitní podívaná i přes tu děsivě dlouhou avšak u něj obvyklou stopáž, která však nezklame a rozhodně potěší nejenom milovníka pozdního westernu. Takže Viva revoluce ! A Viva Leone and Morricone ! Za 5 jednoznačně*. (19.02.2007)

Nejdřív jsem se na neznámého Leoneho trochu mračil, ale po překvapivě unavené tradiční úvodní epizodě jsem se začínal spokojeně usmívat. Mohlo by se z dát, že místo obvyklého nezapomenutelného temného hrdiny v popředí (Eastwood v dolarové trilogii, De Niro v Tenkrát v Americe, všichni v Tenkrát na západě) se tentokrát sází na buddy-dvojici sympaťáků, ale ve druhé polovině se hlavně Coburn parádně vybarví a i díky geniálně natočeným flashbackům předvede další skvělou westernovou postavu s psychologickou stopou v duši. Není třeba Dynamit přehnaně idealizovat jen kvůli tomu, že patří k božskému Sergiovi, podobně jako v Hodný, zlý a ošklivý je tempo až překvapivě nevyvážené. Přesto jsem byl opětovně přesvědčen, že Leone zůstane nesmrtelným velikánem. I když za něj nemalé penzum práce jako obvykle odvádí neodmyslitelný Ennio. (22.07.2006)