Tančírna na hlavní třídě '59

Dobře posazená dobovka, kde se tak moc skákalo ve scénáři a emocích až z toho málem nic nebylo. A ta přiliš dotažená výprava a kostýmy akorát způsobily to, že se ty vyhrocené momenty postav divákům nedostaly pod kůži a všechno to vypadalo spíš jako nějaké dioráma. Chvílemi jsem si přál, aby autoři s těma osudovejma ránama radši polevili a nechali je svoje hrdiny více prožít. Pak by to s nima mohli lépe prožít i diváci. To je tak když tam autoři toho nacpou víc než se tam vejde. Ale stejně mi přišlo nesmyslný, že si postavy nechávají činit taková přikoří a pak s ostaníma zase v pohodě fungují. Normálně bych s nima už do smrti nepromluvil. No nic, rád jsem se na to podíval. Ze současné Německé tvorby se toho u nás kromě tradiční krimi a rádoby anglickejch seriálovejch limonád zas tak moc nevidí. (08.10.2019)

Jak píše má oblíbená hanagi, je to vlastně červená knihovna. Ale chvílemi potemněle červená, v níž cukrkandlové šatičky a lakovky zakrývají hluboké šrámy, rytmy rock'n'rollu jsou opojné a osvobozující a pokrytectví všudypřítomné... V telenovelové zkratce jsou tu skvěle zachyceny proměny, jimiž v 50. letech procházela německá společnost. Už se těším na 3. sérii "Tančírna ’63"! (08.11.2020)

Předchozí série byla zajímavá i dozvuky temné minulosti Německa a Němců. Tady se témata až na drobné výjimky zredukovala pouze na vztahové věci, které by se daly zasadit do "jakékoli" jiné země nebo doby. Nevyužití potenciálu daného místa a doby a scénaristické sklouznutí na zcela obyčejnou a někdy až absurdní rovinu, dělá z hodiny a půl dlouhých dílů menší utrpení, které jsem si přál mít rychle za sebou. 55 % (25.10.2020)

Konflikt medzi generáciami, nostalgia za minulosťou a konfrontácia komunistov a demokracie. Pohnutá doba, no pohnutejšie osudy mladých, ktorí nerozumejú starým a za tou svojou slobodou neváhajú ísť aj cez vzťahy so zadanými a ženatými, cez podvody, cez prostitúciu, ktorá má byť uvoľňujúca a skrze homo šaratenie v tráve. V podstate žiadny vzťah tu nefunguje. Samý problém a depresia. Pripadá to až tak, že v Nemecku 1959 bola rozvodovosť 120% alebo sa rozvádzali rovno v sobášnej sieni. (14.07.2023)

Každá „dvojka“ je reakcí na enormní divácký úspěch jedničky, což s sebou – bohužel – nese mnohé nástrahy. Málokterý tvůrčí tým jim umí čelit se ctí. A tak se ve dvojce smějeme už trochu křečovitě, zápletky i kulisy jsou vyumělkované, řada záběrů a dialogů nepřichází s autentickým nápadem, ale marketingem s modlou diváka, jehož ikona visí před kamerou a ta se otáčí podle ní: Bude se mu to líbit? Co řekne na tohle? Nezklame ho tahle věta? A co by chtěl vidět tady? Jaká by to přece byla katastrofa, kdyby se namlsal jedničkou a u dvojky by se nudil! A tak je většinou dvojka kýčovitější a trapnější, postrádá autenticitu. Potlačená spontánnost umrtví dobrý záměr. Tvorba na efekt kane z lecjaké osnovy jako tuhé mazivo. Neobvykle profesionální provedení a především dechberoucí kreativita zkušenosti Annette Hess drží téma nad vodou. Komediální thriller z rodinného prostředí, vsazený do uhrančivé komplexnosti poválečných psychologických problémů, ale přece jen sklouzává do středoproudého melodramatu o dědičnosti (špatných a čím dál tím méně sympatických) vlastností a přejímání rodinných vzorců chování. Tak si počkejme, co ve trojce! (07.10.2020)