Studená válka

Studená válka je vcelku dost příznačný název pro tento film. Příjemný příběh,ne zrovna propracovaný do hloubky, vás bere na procházku dvou propletených životů, které se bez sebe neobejdou i když by třeba chtěli. Herci vizuálně vypadají jako že si opravdu byli souzeni, jen ta jejich láska na plátně je jaksi....studená. Tento pocit ještě umocňuje černobílé plátno. Viděno v KVIFF. (08.07.2018)

KVIFF 18 zážitek. (10.07.2018)

Hrozně jsem chtěl, aby se mi časem film zalíbil, ale on ten název je skutečně trefný. Chladný přístup k látce připravuje jinak nadějný materiál o jakékoliv hlubší a výraznější emoce, jak na straně postav, tak diváků. Celkovému zážitku sice vizuál nezanedbatelně přidává, ale jestli tu mrazivou, až nepříjemnou atmosféru pomáhalo vytvářet vybrané časové prostředí nebo to sledování filmu v letňáku v deset večer, to si nejsem jistý. (06.08.2018)

V podtitulku je romantický film. To je značný eufemismus a nepochopení. Ten film je hlavně silný příběh. Silný scénář! Projev T. Kota je civilní . J. Kulig je neuchopitelná femme fatale . Příběh jednoho vztahu má daleko do romantiky a otřepaného milostného scénáře. Končí jediným možným způsobem a to je nejsilnější scéna celého filmu. Na lavičce u cesty s hezkým výhledem. 80%. Pawlikowski je největší talent evropského filmu posledních let. Viděl jsem Idu a jeho filmy zrají jako víno. L. Visconti 21. století. (09.08.2018)

V kombinaci s filmovým týdeníkem ze srpna 68 to bylo smrtící dvojkombo. Čekal jsem Studenou válku více artistní – takže za její civilnost palec nahoru. Obraz bych roztáhl na širokoúhlý, tahle televizní čtvercovost není úplně koukatelná resp. je jí trochu škoda. Vzpomněl jsem si na Tomáše a Terezu a jejich cesty do Švýcarska a zpět. Útržkovité nedoslovné vyprávění spolu s příjemnou stopáží a závěrem, který k tomu všemu asi tak nějak patří. Dal jsem pak v Lajce dvojitej calvados s pocitem, že tenhle film se mi bude v žilách rozlejvat ještě nějakou dobu... [80%; 2018-08-10 BioOKO] (10.08.2018)

Nádherný film. Konanie postáv ťažko racionálne vysvetliť, o to silnejšia je ich láska a úplne im všetko verím. Keď niekto koná neuvážene, nezamýšľa sa nad následkami, tie ale prídu a ovplyvnia všetko ďalšie. (13.09.2018)

Studená válka mne tedy též příliš neohromila. Za vidění to rozhodně stojí, ale ta zbytečná snaha se zalíbit znuděnému evropskému divákovi z toho podle mě opravdu trochu okatě trčí. Je to podle mě škoda, že Pawlikovski nešel cestou která by se snažila s Kunderou trochu diskutovat. Takhle zůstává jen jeho variací. Strašně rád bych dal víc, ale bohužel to na víc než tři kousky nebude. Ta třetí poslední hvězda je navíc zčásti za hudební stránku. (17.09.2018)

Aj celý film dosť poľsky studený, až na jednu jasnú sexy výnimku sa nebolo príliš čoho chytiť. (10.11.2018)

Po všech stránkách zajímavý film, který mě uchvátil svým vnitřním nábojem. Černobílá barva mu sluší, zvýrazňuje umělecké pojetí. A hlavní představitelka mu sluší dvakrát. Jak je řečeno na začátku, je v ní energie, síla. A na té celý film stojí. Bez ní bych to asi nedal. Takto jsem si ale užíval každého záběru. (12.11.2018)

Čierno-biely 'artový' film o romance mladej speváčky a staršieho skladateľa, o láske, sklamaní, kultúre a štastí v tvrdom socializme. (27.04.2019)

Za mňa veľmi podarený film o láske s očarujúcou Joannou Kulig, krásnou sprievodnou piesňou (tá vyslovene sprevádza postavy počas celého filmu), ktorú nemôžem dostať z hlavy. O vizuálne ani nemusím hovoriť. 4* (25.07.2019)

Naposledy jsem takový pocit měl po zhlédnutí Zvjagincevova Návratu. Reminiscence starých mistrů beze stopy epigonství. Tak jako Rusové mají nového Tarkovského, Polákům se zrodil nový Kieślowski. Pawlikowski se sice inspiruje u jiných velikánů, ale silou příběhu, naléhavostí vyprávění a velmi originální a úchvatnou prací s obrazem stojí velkému KK po boku. Pozoruhodný je fakt, že ač prost patosu a vydírání, dokáže scénu naplnit emocí až na půdu. Pět z pěti ani deset z deseti nestačí na vyjádření mého nadšení. Chtělo by to nějakou novou algebru, která by uměla něco jako deset z pěti! (14.02.2020)

Nemůžeme být spolu ani bez sebe.Milujeme se ,ale zárověň si ubližujeme.Jak to asi může skončit.Láska a nenávist má totiž tenkou hranici a vášnivé vztahy tu hranici překračují tam a zpět.Dostanete-li se ve vztahu hodně nahoru a vášeň je závratná.tak podle sinusoidy spadnete zase hodně dolů.Ale za ten okamžik to stojí.Život je krátký a tak nesmí být nudný,hlavně ve vztahu. (11.07.2020)

Až po druhém shlédnutí jsem plně docenil. (21.05.2022)

Smutný príbeh vášnivého vzťahu, ktorý by sa dal opísať slovami piesne Strangelove. Za celým nešťastím je vlastne jedna chyba, keď on emigruje bez Zuly pretože ju zdrží záporný náprotivok hlavného hrdinu Kaczmarek. Ona sa vydá za taliana aby mohla ísť za ním, ale život v Paríži zrejme kvôli jeho bývalej milenke, je pre Zulu neznesiteľný. Preto sa vracia do Poľska. To Wiktora prinúti vrátiť sa tiež a obetovať svoju slobodu. Vášeň, žiarlivosť a politické kompromisy sprevádzajú hlavných hrdinov až do shakespearovského záveru s metaforou "poď na druhú stranu, tam je lepší výhľad". To všetko s pozadím socialistickej reality prerušenej občas exilom. (29.09.2023)

Melodramatický časosběrný příběh o dvou lidech, kteří nedokážou žít bez sebe a zároveň nedokážou žít spolu, o jejich vztahu a všech jeho překážkách, které jim klade politický režim, státní hranice, ale i jejich vlastní činy. Film, kde toho oči a výrazy  namluví více než slova a ducha doby vykresluje zejména hudba. Hudba, kterou ústřední dvojice tvoří, hraje, zpívá a tančí, a která ztělesňuje místo, čas a společnost, ať už se jedná o teskné lidovky, propagandistické chorály, jazz nebo šanson. Nikdy nebyla lidová hudba takhle sexy. Nejedná se o útěk ze socialistické vlasti za lepším zítřkem, lepší zítřek se nekoná. Film toho hodně nakousne a nic z toho nedořekne, studená válka, studené emoce, nepochopitelné činy hlavních postav, jejich nesnesitelná lehkost bytí, nemožnost spočinout. Z formálního hlediska to je audiovizuální skvost, černobílá poetika, nečernobílé postavy. Ke konci to na mě bylo možná až příliš odtažité, jakoby zahleděné do sebe sama, ale tyjo… Proč se takové filmy netočí u nás… (14.10.2023)

Absolútna filmová dokonalosť. Vtipné, smutné, nekľudné, iracionálne a divoké. Poľský film, ktorý pôsobí ako novodobá čiernobiela francúzska klasika. Zamilovala som sa. (01.07.2018)

Nejsem velký příznivce folkloru a ani příběh není příliš emotivní, ale když jsem se snad desetkrát sám sebe zeptal co lze tomuto filmu vytknout, tak jsem si desetkrát musel odpovědět, že nic. Duch Františka Vláčila žije! (07.01.2019)

Toto je druhý film od poľského režiséra Pawela Pawlikowskeho. Prvý film, bol úspešný film Ida, ktorý vyhral v roku 2015 Oskara ako najlepší zahraničný film. Film Ida bol pre mňa zaujímavý, ale príbeh rádovej sestry, tak ako ho rozpovedal režisér mi nedával zmysel. Podobne ako film Ida je aj film Studena vojna (Zimna wojna) natočený čierno-bielou kamerou. Znázornenie príbehu 40. - 60. rokov v čiernobielom filme dodáva filmu punc reálnosti a vyjadruje lepšie danú dobu. Režisér a scenárista Pawlikowski pripomína režisérskych velikánov 60. rokov ako Forman, Felini, Antonioni, ktorí tiež točili čiernobiele filmy. Aj tento filmový počin Pawlikowskeho je znovu nominovaný na Oskara. Studená vojna hovorí príbeh povojnovej doby, keď bola veľká chudoba a budovanie socializmu bolo predmetom každej činnosti, napríklad aj činnosti ľudovoumeleckého súboru. Začiatok filmu, kde hudobný dirigent a klavirista hľadá vhodných interpretov ľudovej hudby je skvelý, lebo mnohí speváci a speváčky majú hudobný talent a írečitý hudobný prejav. Potom môžeme sledovať ľúbostný príbeh mladej divošky a nadanej speváčky a staršieho muža, jej objaviteľa a obdivovateľa. Tento ľúbostný príbeh je najprv živelný za mrežami železnej opony, kde ich láska bola zakázaná a potom láska začínala vyprchávať, keď sa dostali do exilu a boli konečne slobodní. Sloboda naokolo ako keby bola väzením pre ich lásku. Keď sa utečenec -hudobník vracia do späť do Poľska je odsúdený na pobyt v trestaneckom tábore a aj keď sa s pomocou svojej lásky z väzenia dostane, ich láska a život už nemá východisko a ani budúcnosť. Výborná výpoveď svojej doby, po ktorej zostáva pachuť bezútešnosti minulého režimu v puse. Pán Pawlikowski tlieskam! A prepáčim vám aj trochu pomalšie tempo v niektorých scénach. (22.02.2019)

Název neodkazuje jen na politickou situaci doby, ve které se děj filmu odehrává, ale také na vzájemný vztah dvou hlavních protagonistů. Spolu žít nedokážou ve Francii ani v Polsku, bez sebe ovšem taky ne, takže nakonec zkusí společně alespoň zemřít. Je to v pravém smyslu slova romantické, krásně smutné, černobíle melancholické i mrazivě chladné. (06.10.2019)