Psí ostrov
-
Isle of Dogs
-
Isle of Dogs - Ataris Reise
-
Psí ostrov
Animovaný / Loutkový / Dobrodružný / Komedie / Drama / Sci-Fi / Fantasy
USA / Německo, 2018, 101 min
Režie:
Wes AndersonScénář:
Wes AndersonKamera:
Tristan OliverHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Bryan Cranston, Koyu Rankin, Edward Norton, Bill Murray, Jeff Goldblum, Scarlett Johansson, F. Murray Abraham, Tilda Swinton, Bob Balaban, Yoko Ono, Courtney B. Vance, Frances McDormand, Harvey Keitel, Liev Schreiber, Greta Gerwig, Kara Hayward, Nidžiró Murakami, Mari Nacuki, Jódžiró Noda, Jake Ryan, Fisher Stevens, Ken Watanabe, Frank Wood, Edward Bursch, Takajuki Jamada, Šóta Macuda, Rjúhei Macuda, Elaiza IkedaProducenti:
Wes Anderson, Jeremy Dawson, Steven Rales, Scott RudinStřih:
Ralph Foster, Edward BurschScénografie:
Adam Stockhausen, Paul Harrod84%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 12 let
V kinech
od:
|
10.05.2018 CinemArt |
|---|---|
V kinech
od:
|
10.05.2018 CinemArt SK |
V kinech
od:
|
10.05.2018 Fox Deutschland |
V kinech
od:
|
23.03.2018 Fox Searchlight Pictures US |
T-pack
Jestli se dá na filmu něco okamžitě pochválit, pak je to jeho vizuální stránka. Nejenže má pobledlá animace svůj nezaměnitelný ráz, ve spolupráci s kamerou nabízí záběry překrásné. Stoické vystupování (pro které byli herci vybráni výborně) všech aktérů pěkně ladí se strnulým claymation stylem, který má v tomto snímku zajímavé specifikum ve střídání záměrně unavených pohybů s trhavými sledy událostí, jakoby se děj hýbal prazvláštním kývavým krokem. Humor je často vizuální, většinu uchechtnutí nicméně vybudí svérázné one-linery. Ty však po dobu zhruba jedné třetiny snímku jakoby utichnou. Možná je to tahle náhlá změna tónu – kdy film přejde od tragikomického tak nějak k věci – kvůli které jsem nebyl z celého snímku tak nadšený jako z jeho podoby a jeho nápadů. Možná je to i fakt, že původní smečka psů, která nás provází dobrou první polovinou stopáže, se po drtiči odpadků v podstatě vytratí z příběhu. Nakonec ani ty motivy sounáležitosti, přátelství či lásky nebyly tak zaostřené, jak bych si přál. Celkově je to však moc hezký snímek, trošku zvláštní snímek, ale pro mě velmi příjemné seznámení s tvorbou Wese Andersona.(10.5.2018)
Matty
Psí ostrov nevyniká vypravěčskou důmyslností Grandhotelu Budapešť nebo hravostí Fantastického pana Lišáka, ale stále jde o tak neskutečně vypiplaný film, že máte co chvíli chuť začít štěkat radostí.___Anderson pokračuje ve zdokonalování svého stylu, který už skoro ani nekontaminuje ozvláštňujícími, pro jeho rukopis atypickými postupy, jako bylo dříve např. použití ruční kamery, zoomu nebo sem tam nějaké asymetrické kompozice. Oživení mají nejčastěji podobu změny stylu animace (záběry z bezpečnostních kamer např. nejsou stop-motion, ale ručně kreslené), s čímž zároveň souvisí motiv převádění významů mezi různými jazyky a kulturami (některé japonské výroky jsou například tlumočeny, přičemž reakce tlumočnice na to, co slyší, mají zcizovací efekt).___Ve srovnávní s jinými Andersonovými filmy je tenhle nečekaně a zcela záměrně ošklivý (nebo možná lépe „ne roztomilý“) – psi žijí na obří skládce mezi krysami, jsou nakažení divnými chorobami (Petrem Putnou v podařených českých titulcích vtipně pojmenovanými) a živí se hnijícími odpadky. Občas vidíme v detailu ukousnuté ucho nebo kus sedřené srsti (a v celku pak transplantaci ledviny), ale pochmurná šedivost k filmu tematizujícímu (otevřeněji než Grandhotel) vzestup autoritářství, nelidskost člověka a hrozící genocidu (resp. její psí obdobu) docela sedí. O podívanou pro děti, kterým by mohlo vadit i pomalejší tempo a minimum „zjevných“ gagů (humor je založen převážně na ironické juxtapozici situací/objektů, infantilního a dospělého), zrovna nejde.___Anderson opět předkládá uzavřený svět se specifickými pravidly, z něhož se hrdinové snaží za pomocí dobře promyšleného plánu (namísto něhož se ovšem opakovaně uchylují k improvizaci) uniknout. Pro západního diváka je pak takovým svébytným světem, kam může prchnout ze své všednodennosti, nejen ostrov, kde se většina příběhu odehrává, ale celé Japonsko, z jehož ikonografie, historie i gastronomie Anderson výrazně těží (zápasníci sumo, kvetoucí třešně, divadlo Kabuki, příprava sushi, japonský dřevořez, čanbara filmy, taiko bubny jako základ soundtracku…). Jeho přístup k japonské kultuře není vždy dvakrát citlivý – odboj proti proradným kočkomilům například vede americká studentka na výměnném pobytu, která prokáže větší odvahu a uvědomělost než její japonští spolužáci –, ale zároveň Zemi vycházejícího slunce neproměňuje v muzeum kuriozit pro japanofilní fetišisty.___Ani tentokrát nechybí bloková konstrukce s prologem, úvodem a čtyřmi kapitolami, z nichž každá má jiný cíl a všechny spojuje vývoj vztahů mezi postavami. Vyprávění je oproti matrjoškovému Grandhotelu Budapešť lineární - vyjma pár flashbacků, které ovšem společně s nadbytkem vysvětlujících monologů narušují plynulý tok vyprávění. Film neodsýpá stejně rychle jako dřívější andersonovky a pro diváky, kteří se do kina půjdou pobavit, může být trochu obtížnějším soustem, jakkoli jde ve své podstatě stále o široce přístupný a dobře srozumitelný pop a vlastně, poněkud paradoxně (s ohledem na téma a prostředí), také o jeden z opatrnějších Andersonových filmů. 80%(30.4.2018)
frantababaf
Opravdu výborné v jednotlivých částech, které však nezapadly do sebe a neutvořily nezapomenutelné dílo. Wes Anderson se začíná jen předvádět a příběh postupně posouvá na druhou kolej. Psí Ostrov ještě dokáže nenudit díky skvělému vizuálu a Desplatově nápadité hudbě, ale jestli to takhle půjde dál, zbude z Andersonových filmů brzy jen pozlacené nic. Děj je vlastně naprosto banální a na jeho konci se všechno vyřeší tak nějak samo, takže k žádné větší satisfakci nedojde. To byl ostatně problém i Grandhotelu Budapešť. Chápu, že se tak Anderson chce vymykat běžným dramaturgickým postupům, jenže "bůh ze stroje" zde funguje tak často a okatě, až je to otravné. Podobně zoufale naroubován je také jakýsi pokus o romantiku (jsou tu hned 3 "zamilované" páry), která však dostala málo prostoru a hlavní dějovou linku spíš brzdí. To by se dalo říct i o vsuvkách z Megasaki (příprava sushi, revoltující studentka), ty mě ale naštěstí docela bavily. Dost jsem toho zkritizoval, přesto si rozhodně nemyslím, že je Psí Ostrov špatný film. Naopak. Je dokonalý po technické stránce a voice acting spousty známých lidí je vynikající - dialogy čtou, jako by byli přímo na place Andersonova filmu, což zní sice jako samozřejmost, ale určitě nebylo lehké na tento styl najet jen tak u mikrofonu. O to víc mě mrzí všechny nedostatky, které tkví tentokrát jen a jen ve scénáři. 80 chlupatých japonských procent. P.S.: Je sice hezké, že se Psí Ostrov svým způsobem vyjadřuje k závažným světovým problémům, jakým je diktatura či genocida, jenže o to horší je pak naivní představa o poražení režimu. Anderson pro mě nikdy nebyl takový ten politiku komentující typ umělce a neuvítal bych, kdyby se do této škatulky začal cpát. U jeho filmů jsem byl rád, že právě před reálným světem utíkám do polobizarních pěkných kulis. Wesi, dej mi jen hrst tvých typických vycentrovaných záběrů a propracovanější příběh, pak budu vrnět blahem.(28.5.2018)
-tHESWINe-
Hodně parádní stop-motion celovečerák od Wese Andersona. Těžko říct, jestli to je úcta k Japonské kultuře. Spíš by se asi dalo říct, že se Japonštině jako takové dost vysmívá. Ale asiatů, co by odcházeli z kina nebo vrhali popcorn moc nebylo. Příběh sice není kdovíjak hluboký, ale má to spád a zabaví dokonale. Skvělé herecké obsazení. Je to vlastně animovaný akční film, vizuálně vypiplaný tak, jak by se dalo čekat. (Viděno v Century Theaters Redwood City).(23.4.2018)
silentname
Mám pocit, že Wes Anderson je génius. A vie robiť skutočne originálne filmy. A "Isle Of Dogs" je rozhodne toho dobrým dôkazom. Myslím si, že tu máme zaujímavý príbeh s dobrými nápadmi, skvelým dabingom a výborným animovaným spracovaním. Mám pocit, že som si okamžite obľúbil Atariho a Rexa. Ten má pár dobrých hlášok. Čo sa týka Chiefa... tam to trošku trvalo, no vzťah medzi ním a Atarim je podľa mňa highlightom filmu. Stojí to za to vidieť a funguje to skvele. To je podľa mňa na filme najlepšie. Plus aj hlavná myšlienka funguje a fakt, že ľudia robia hrozné veci len preto, aby boli spokojní bohatí, ktorí majú svoju víziu. A film sa na nič nehrá a ukáže veci narovinu. Vyzerá to vynikajúco a osobne mám pocit, že tento stop motion štýl filmu absolútne sedí. Sú tu podľa mňa skvelé scénky, ktoré v podstate opäť idú k tomu čo som už hovoril a to je skvelý vzťah medzi Chiefom a Atarim. A sú si bližší, než by si mysleli. Páči sa mi aj to, že niektoré maličkosti, ktoré sa len spomenú, sa neskôr vrátia do filmu a sú to také pekné malé fóry. Ako celok je to podľa mňa skvelý film. Má výborné postavy, ktoré chceme sledovať, vynikajúcu atmosféru a celý čas to ide ďalej a ďalej a buduje sa k niečomu skvelému. Takže v tomto smere dávam poklonu. Myslím si, že to bude o nejaký čas klasika. Hodnotenie: A(30.5.2018)