poster

Psí ostrov

  • USA

    Isle of Dogs

  • Německo

    Isle of Dogs - Ataris Reise

  • Slovensko

    Psí ostrov

  • Nový Zéland

    Isle of Dogs

  • Velká Británie

    Isle of Dogs

  • Austrálie

    Isle of Dogs

Animovaný / Loutkový / Dobrodružný / Komedie / Drama / Sci-Fi / Fantasy

USA / Německo, 2018, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Xmilden
    ***

    Nadhodnocená Andersonovka, kterou napoprvé snad ani nejde milovat. Po rozverném, zábavném a barevném Grandhotelu Budapešť je nám servírováno studené a depresivní Japonsko. Pokud bych Budapešť označil za nejpřístupnější Wesův film, tohle by byl naopak nenepřístupnější, často to nemá ani tu Andersonovskou atmošku. Časem se můj vztah ke Psímu Ostrovu může měnit, protože stále z toho projektu Wesova tajná přísada cítit je. Přístě bych ale prosil něco hraného než animovaného. 65%(13.9.2018)

  • boshke
    *****

    Vynikajícně andersonovsky ulítlé. Z grafické podoby jsem měl respekt, ale po skvělém Grandhotelu jsem se rozhodl Andersonovi věřit a nechybil jsem. Vhodně nadabované a snad jako vždy s krásnou Desplatovou hudbou. Hned po projekci jsem chtěl jít znovu. A čím víc soundtrack poslouchám, tím víc si myslím, že doopravdy podruhé vyrazím. Pokud snesete Andersonův styl, vřele doporučuji... 100%(14.5.2018)

  • Janek
    ****

    První třetina je osvěžující peckou, že jsem ani nedutal. Kdo by tedy řekl, že se celá ta krásná vypiplaná práce zadrhne na příběhu, jenž by stačil na stopáž delší povídky. Lišák měl skvělý background Roalda Dahla, měl jasnou vystavěnou linku a fungoval emočně, proto nad Psím ostrovem jasně vyhrává. V rámci geniálního Wese Andersona jde o "slabší kus", kterému chybí památné okamžiky. Navzdory tomu všemu pořád to nejlepší, co dnešní kinematografie může nabídnout. 70%(12.5.2018)

  • Matty
    ****

    Psí ostrov nevyniká vypravěčskou důmyslností Grandhotelu Budapešť nebo hravostí Fantastického pana Lišáka, ale stále jde o tak neskutečně vypiplaný film, že máte co chvíli chuť začít štěkat radostí.___Anderson pokračuje ve zdokonalování svého stylu, který už skoro ani nekontaminuje ozvláštňujícími, pro jeho rukopis atypickými postupy, jako bylo dříve např. použití ruční kamery, zoomu nebo sem tam nějaké asymetrické kompozice. Oživení mají nejčastěji podobu změny stylu animace (záběry z bezpečnostních kamer např. nejsou stop-motion, ale ručně kreslené), s čímž zároveň souvisí motiv převádění významů mezi různými jazyky a kulturami (některé japonské výroky jsou například tlumočeny, přičemž reakce tlumočnice na to, co slyší, mají zcizovací efekt).___Ve srovnávní s jinými Andersonovými filmy je tenhle nečekaně a zcela záměrně ošklivý (nebo možná lépe „ne roztomilý“) – psi žijí na obří skládce mezi krysami, jsou nakažení divnými chorobami (Petrem Putnou v podařených českých titulcích vtipně pojmenovanými) a živí se hnijícími odpadky. Občas vidíme v detailu ukousnuté ucho nebo kus sedřené srsti (a v celku pak transplantaci ledviny), ale pochmurná šedivost k filmu tematizujícímu (otevřeněji než Grandhotel) vzestup autoritářství, nelidskost člověka a hrozící genocidu (resp. její psí obdobu) docela sedí. O podívanou pro děti, kterým by mohlo vadit i pomalejší tempo a minimum „zjevných“ gagů (humor je založen převážně na ironické juxtapozici situací/objektů, infantilního a dospělého), zrovna nejde.___Anderson opět předkládá uzavřený svět se specifickými pravidly, z něhož se hrdinové snaží za pomocí dobře promyšleného plánu (namísto něhož se ovšem opakovaně uchylují k improvizaci) uniknout. Pro západního diváka je pak takovým svébytným světem, kam může prchnout ze své všednodennosti, nejen ostrov, kde se většina příběhu odehrává, ale celé Japonsko, z jehož ikonografie, historie i gastronomie Anderson výrazně těží (zápasníci sumo, kvetoucí třešně, divadlo Kabuki, příprava sushi, japonský dřevořez, čanbara filmy, taiko bubny jako základ soundtracku…). Jeho přístup k japonské kultuře není vždy dvakrát citlivý – odboj proti proradným kočkomilům například vede americká studentka na výměnném pobytu, která prokáže větší odvahu a uvědomělost než její japonští spolužáci –, ale zároveň Zemi vycházejícího slunce neproměňuje v muzeum kuriozit pro japanofilní fetišisty.___Ani tentokrát nechybí bloková konstrukce s prologem, úvodem a čtyřmi kapitolami, z nichž každá má jiný cíl a všechny spojuje vývoj vztahů mezi postavami. Vyprávění je oproti matrjoškovému Grandhotelu Budapešť lineární - vyjma pár flashbacků, které ovšem společně s nadbytkem vysvětlujících monologů narušují plynulý tok vyprávění. Film neodsýpá stejně rychle jako dřívější andersonovky a pro diváky, kteří se do kina půjdou pobavit, může být trochu obtížnějším soustem, jakkoli jde ve své podstatě stále o široce přístupný a dobře srozumitelný pop a vlastně, poněkud paradoxně (s ohledem na téma a prostředí), také o jeden z opatrnějších Andersonových filmů. 80%(30.4.2018)

  • campix
    ***

    Hranice mezi genialnialitou a zbytečným kýčem je v případě Wese Andersona hodně tenká. Na jedné straně dokázal vytvořit geniální snímky jako jsou Fantiscký pan Lišák nebo Grandhotel Budapešť, kde se snoubí hvězdný cast, neokoukané nápady a zajímavý vizuál. Na staně druhé tu máme Psí ostrov, kde samozřejmě nalezneme Wesův rukopis v podobě neskutečné spousty nápadů a originálního vizuálu, ale prostě si nějak přestáváme rozumnět a to kouzlo je pryč. Wes Anderson je hodně specifickým tvůrcem, který každému sedne naprosto jinak. Já jsem si s ním tentokrát tolik nerozumněl.(23.7.2018)

  • - Postava vědecká asistentky Yoko-ono je nadabovaná stejnojmennou slavnou umělkyní a hudebnicí  Yoko Ono. Jedná se tak o šikovný vtípek samotného režiséra Wese Andersona. (P. J. D.)

  • - Srsť psov bola vytvorená z vlny alpaky (druh lamy). (Astonko)

  • - Části, ve kterých postavy hovoří japonsky, nejsou opatřeny titulky, ale jejich význam je divákovi tlumočen skrze překladatelku. (Stoka)