poster

Psí ostrov

  • USA

    Isle of Dogs

  • Německo

    Isle of Dogs - Ataris Reise

  • Slovensko

    Psí ostrov

Animovaný / Loutkový / Dobrodružný / Komedie / Drama / Sci-Fi / Fantasy

USA / Německo, 2018, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • filmfanouch
    ***

    Je úplně jedno jaký máte vztah k filmům Wese Andersona, ale něco se mu musí nechat: Filmy si dělá po svém a to i co se týče podivného smyslu pro humor a speciálního vizuálního stylu. I přesto, že mě tak jeho filmy nikdy moc nestrhli, vždy jsem ho bral jako tvůrce kterého je potřeba si cenit. A nějak se moje postavení k němu nezměnilo ani po Psím ostrovu. První půlku jsem byl vlastně nadšený. Stop- motion animace je nádherná, humor je tak zvláštní až funguje a je to hrozně neobyčejný a potěšující. Zajímavý je ten nápad, že psi mluví/štěkají anglicky ale japonské postavy potřebují buďto překlad od překladatelky či americky mluvící postavy. Na Japonsko v loutkovém světě se kouká nádherně, Wes Anderson je očividně fanda Japonské kultury a tak seká jeden odkaz za druhý a dojde tak na sumo zápasy či rituály. Po první půlce ale jaksi dojde plyn. A je úplně jedno jak je ten film divný ale zůstává vlastně obyčejný. Příběh tkví v tom, že jde z bodu A do bodu B a klasicky se při tom zjišťuje jak je přátelství důležité a tak dále. Po první půlce se tak z neobyčejného filmu stane obyčejný, předvídatelný film a je to škoda. ALE.... ten film pořád není špatný. Na to jde pořád o chytře odvyprávěnou podívanou. Čekal jsem přece jenom ale větší utržení ze řetězu,,, protože- a nalijme si čistého vína- to i ty Buchty a klobásy vykřesali z tématu víc. A to šlo o 3D animák pojednávající o oživlém jídle. A ne... neznamená to, že bych chtěl aby byl Psí ostrov sprostou, brutální podívanou. Spíše jsem čekal pěkně ostrou satyru a ta se prostě nedostavila. A to je asi největší škoda.(11.5.2018)

  • Matty
    ****

    Psí ostrov nevyniká vypravěčskou důmyslností Grandhotelu Budapešť nebo hravostí Fantastického pana Lišáka, ale stále jde o tak neskutečně vypiplaný film, že máte co chvíli chuť začít štěkat radostí.___Anderson pokračuje ve zdokonalování svého stylu, který už skoro ani nekontaminuje ozvláštňujícími, pro jeho rukopis atypickými postupy, jako bylo dříve např. použití ruční kamery, zoomu nebo sem tam nějaké asymetrické kompozice. Oživení mají nejčastěji podobu změny stylu animace (záběry z bezpečnostních kamer např. nejsou stop-motion, ale ručně kreslené), s čímž zároveň souvisí motiv převádění významů mezi různými jazyky a kulturami (některé japonské výroky jsou například tlumočeny, přičemž reakce tlumočnice na to, co slyší, mají zcizovací efekt).___Ve srovnávní s jinými Andersonovými filmy je tenhle nečekaně a zcela záměrně ošklivý (nebo možná lépe „ne roztomilý“) – psi žijí na obří skládce mezi krysami, jsou nakažení divnými chorobami (Petrem Putnou v podařených českých titulcích vtipně pojmenovanými) a živí se hnijícími odpadky. Občas vidíme v detailu ukousnuté ucho nebo kus sedřené srsti (a v celku pak transplantaci ledviny), ale pochmurná šedivost k filmu tematizujícímu (otevřeněji než Grandhotel) vzestup autoritářství, nelidskost člověka a hrozící genocidu (resp. její psí obdobu) docela sedí. O podívanou pro děti, kterým by mohlo vadit i pomalejší tempo a minimum „zjevných“ gagů (humor je založen převážně na ironické juxtapozici situací/objektů, infantilního a dospělého), zrovna nejde.___Anderson opět předkládá uzavřený svět se specifickými pravidly, z něhož se hrdinové snaží za pomocí dobře promyšleného plánu (namísto něhož se ovšem opakovaně uchylují k improvizaci) uniknout. Pro západního diváka je pak takovým svébytným světem, kam může prchnout ze své všednodennosti, nejen ostrov, kde se většina příběhu odehrává, ale celé Japonsko, z jehož ikonografie, historie i gastronomie Anderson výrazně těží (zápasníci sumo, kvetoucí třešně, divadlo Kabuki, příprava sushi, japonský dřevořez, čanbara filmy, taiko bubny jako základ soundtracku…). Jeho přístup k japonské kultuře není vždy dvakrát citlivý – odboj proti proradným kočkomilům například vede americká studentka na výměnném pobytu, která prokáže větší odvahu a uvědomělost než její japonští spolužáci –, ale zároveň Zemi vycházejícího slunce neproměňuje v muzeum kuriozit pro japanofilní fetišisty.___Ani tentokrát nechybí bloková konstrukce s prologem, úvodem a čtyřmi kapitolami, z nichž každá má jiný cíl a všechny spojuje vývoj vztahů mezi postavami. Vyprávění je oproti matrjoškovému Grandhotelu Budapešť lineární - vyjma pár flashbacků, které ovšem společně s nadbytkem vysvětlujících monologů narušují plynulý tok vyprávění. Film neodsýpá stejně rychle jako dřívější andersonovky a pro diváky, kteří se do kina půjdou pobavit, může být trochu obtížnějším soustem, jakkoli jde ve své podstatě stále o široce přístupný a dobře srozumitelný pop a vlastně, poněkud paradoxně (s ohledem na téma a prostředí), také o jeden z opatrnějších Andersonových filmů. 80%(30.4.2018)

  • Anderton
    ***

    Ako ma stále viac a viac bavia hrané Andersenové filmy, tak Fantastický pán Lišiak ani Psí ostrov ma úplne nepresvedčili. Obdivoval som opäť dômyselnú kompozíciu záberov, kedy často sledujeme osovo symetrické frontálne zábery a po stranách sa môžeme baviť menšími odchylkami v mizanscéne. Len som často popritom zabudol aj na príbeh, asi aj preto, že bolo jasné, kam smeruje. Plusom nebola ani vizáž japosnkého carpanta, tie zuby ma budú dnes v noci strašiť vo sne. O komédiu podľa mňa nejde, skôr o úsmevný animák pre dospelých, kde je veľmi jasne čitateľná alegória na zachádzanie väčšinovej spoločnosti s (akoukoľvek) menšinou. Každopádne je Psí ostrov veľmi jasne identifikovateľný autorský film a už len z tohoto dôvodu si zaslúži pozornosť. 70%. P.S.: Z piatich ľudí v kine to dvaja vzdali, čo je osobne pre mňa práve dôkazom Andersonovej nekompromisnej vyhranenosti voči klasickému mainstreamu.(10.5.2018)

  • T-pack
    ****

    Jestli se dá na filmu něco okamžitě pochválit, pak je to jeho vizuální stránka. Nejenže má pobledlá animace svůj nezaměnitelný ráz, ve spolupráci s kamerou nabízí záběry překrásné. Stoické vystupování (pro které byli herci vybráni výborně) všech aktérů pěkně ladí se strnulým claymation stylem, který má v tomto snímku zajímavé specifikum ve střídání záměrně unavených pohybů s trhavými sledy událostí, jakoby se děj hýbal prazvláštním kývavým krokem. Humor je často vizuální, většinu uchechtnutí nicméně vybudí svérázné one-linery. Ty však po dobu zhruba jedné třetiny snímku jakoby utichnou. Možná je to tahle náhlá změna tónu – kdy film přejde od tragikomického tak nějak k věci – kvůli které jsem nebyl z celého snímku tak nadšený jako z jeho podoby a jeho nápadů. Možná je to i fakt, že původní smečka psů, která nás provází dobrou první polovinou stopáže, se po drtiči odpadků v podstatě vytratí z příběhu. Nakonec ani ty motivy sounáležitosti, přátelství či lásky nebyly tak zaostřené, jak bych si přál. Celkově je to však moc hezký snímek, trošku zvláštní snímek, ale pro mě velmi příjemné seznámení s tvorbou Wese Andersona.(10.5.2018)

  • boshke
    *****

    Vynikajícně andersonovsky ulítlé. Z grafické podoby jsem měl respekt, ale po skvělém Grandhotelu jsem se rozhodl Andersonovi věřit a nechybil jsem. Vhodně nadabované a snad jako vždy s krásnou Desplatovou hudbou. Hned po projekci jsem chtěl jít znovu. A čím víc soundtrack poslouchám, tím víc si myslím, že doopravdy podruhé vyrazím. Pokud snesete Andersonův styl, vřele doporučuji... 100%(14.5.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace