Dvanáct rozhněvaných mužů

Zajímavý snímek, který z počátku vypadá naprosto nevinně a nezajímavě, ale když se začne řešit vražda, která velmi chytře nebyla nikterak ukázána, divák se dostává do filmu velmi hluboko a skoro se až stává 13náctým rozhněvaným mužem (což neznamená, že bude skládat básně:)). Z celé improvizace, kterou předvádějí postavy (mimochodem působí to velmi reálně) je však patrná už na začátku jedna věc a tou je konec.Možná si to většina diváků neuvědomí, ale ve chvíli kdy se začne jeden muž dohadovat s dalšími 11nácti ohledně chlapcovi viny, je asi všem jasné, jak to skončí. Naštěstí skvělé herecké výkony, rozdílné osobnosti, scénář a režie filmu dodává realističnost a skvělou atmosféru, která diváka pohltí. I po tolika letech je výsledné vyznění i celý děj filmu velmi aktuální, protože se zde spojují všechny špatné lidské vlastnosti od rasismu až po nemístný nadhled nad závažností případného rozsudku. Celý film tak působí jako skládání puzzle z lidských osobností, které v závěru mají přiložit poslední kousek skládačky, který rozhodne o trestu pro mladého chlapce, který je obžalován z vraždy. (05.10.2008)

No. Akurát som zhliadol päťdesiatročný film, ktorý vďaka svojmu spracovaniu nestratí reálnosť a atraktivitu ani ďalšie polstoročie. Dopodrobna prepracovaný pohľad do práce porotcov. Aké to majú častokrát ťažké sa rozhodnúť aj pri naoko jednoznačnom prípade. Akurát mi vadilo, že pár fráz opakovali stále nekonečne dookola a napriek pomerne svižnému tempu to mohlo byť kratšie. 85%. (04.02.2007)

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)

Dech beroucí podívaná se skutečně úžasnými herci, kteří dokonale přesvědčivě ztvárňují postavy s přesně definovanými charaktery, ale proměnlivými názory a nepředvídatelnou psychikou. Lumet zkrátka natočil geniálně strhující drama, kde i scéna napodobování stařecké chůze napíná diváka k prasknutí. A nejlepší na tom je, že pointou není to, jestli obžalovaný je nebo není vinen, ale to, jestli je možné jeho vinu zpochybnit. (06.02.2007)

Téměř divadelní zpracování konverzačního dramatu. Jednota místa, času a děje. Vše je tu ve slovech...ale v jakých slovech! Nádherný film, hluboký, dramatický, s etickou rovinou nesnesitelné tíhy rozhodování o životě člověka. Skvěle napsaný scénář. Vynikající herecké výkony všech zúčastněných, z nichž je nutno z českého pohledu vypíchnout obsazení naší národní legendy - emigranta Jiřího (George) Voskovce... Tady někde mohl být i český film, kdyby byl v té době svobodný... (17.07.2007)