Psí odpoledne

Psí odpoledne se zrovna moc nevydařilo. Asi jsem jeden z mála s tímto názorem, ale jistým způsobem mě nudí sledovat sociální tématiku muže na okraji společnosti a ještě ke všemu homosexuála (toto téma mi přišlo násilně vnucené), který se snaží vykrást banku. Chvíli to vypadalo na promyšlený plán, ale ten padá hned při první ukázce stupidity hlavní postavy, kterou hraje (opět skvěle) Al Pacino. Sonny není žádný chladnokrevný zabiják ani génius, spíše obyčejný bankovní úředníček co si ukousl velký kus dortu a nemůže ho spolknout. Jeho postava se ze začátku stává aspoň trochu zajímavou svými výstupy před davem (och ten pocit obdivu...), ale postupně velmi rychle unaví a začne nudit. Druhá půlka filmu bych řekl je přímo velmi slabá a kolikrát se mi zavírali oči nad neustálým chozením ven a dovnitř a čekáním na svou manželku (homosexuální i heterosexuální). Sidney Lumet měl předvést trochu více spádu ve filmu, který se vleče a velmi rychle ztrácí všechno svoje počáteční naivní kouzlo. Tři hvězdičky jsou VELMI slabé a jen úcta k Al Pacinovi a jeho herectví mi brání dát o jednu méně, ale co není může být. (21.09.2007)

Už si nikdy nebudu stěžovat na to, že mám smůlu... Sidney Lumet natočil perfektní kriminální drama o jedné ne tak úplně obyčejné bankovní loupeži, které místy připomíná i komedii. Role Sonnyho Wortzika je jednou z Al Pacinových nejlepších kreací. Dokonale zvládá, zničeného chudáka, který se ze všech sil udržet situaci pod kontrolou. John Cazale jako Sal je příjemně nenápadný a zamlklý a po celou dobu je na něm vidět, že ho užírá strach. A jak se ukázalo, ten chlápek na konci v minibusu byl opravdu Lance Henriksen :-). Scénář je dokonalý a ukazuje, že i z tak standartního tématu jako je bankovní loupež se dá vytřískat něco tak "jiného". (28.10.2006)

Určitě jeden z nejlepších filmů s tematikou "přepadaní banky". Nejen drama a hra o životy rukojmích i obou zločinců, ale i tak trochu portrét doby (narážky na neomezenou moc odborů v tehdejších Státech, moc médií, masakr v Attice i tehdy opovrhovanou homosexualitu). De facto rekonstrukce skutečného případu, kde se ukazuje, že nejlepší příběhy píše sám život - v první půli nechybí mnoho zvratů i absurdních situací, s nástupem agenta FBI pak začíná psychologický boj "kdo z koho", kde by se napětí dalo krájet a celé se to sleduje jedním dechem. Mladičký Al Pacino už tehdy fenomenální, mistr vedlejších rolí John Cazale se svým nečitelným výrazem mu zdatně sekunduje. Sidney Lumet natočil několik skvostů, tenhle je jedním z nich a společně s takovým Arthurem Pennem patří v mých očích mezi nejvýraznější nedoceněné tvůrce 60.- 70.let. (15.07.2007)

Nejen díky tomu, že se příběh zakládá na skutečné události, je Psí odpoledne prvotřídní záležitostí. Svůj podíl na působivosti má také herecké představení Al Pacina a Johna Cazale, tedy dvojky, které to dobře fungovalo již v Kmotrovi. Opomenout však nelze též bravurní vykreslení charakterů hlavních i vedlejších postav. Snímku není cizí napětí, špetka humoru, dostatek dramatu a skvělé zpracování, což lze u Sidney Lumeta očekávat. (07.01.2019)

Někdy se všechno pokazí ještě předtím, než vůbec něco začne. Kolikrát už bylo ve filmu vyloupení banky? To už asi nikdo nespočítá. A je po těch všech pokusech možné ho vidět tak, abyste napětím ani nedýchali? Stoprocentně - dokázal to Sidney Lumet, který z natolik charizmatického a démonického Pacina dokázal udělat nevinně vypadajícího kloučka, kterému každou chvíli můžou lupnout nervy a z vyloupení banky udělal dvouhodinovou realistickou podívanou, kde mě první výstřel téměř v polovině filmu skoro až vyděsil. Parádní podívaná, jejíž konkrétní scény měl Schumacher při natáčení Telefonní budky nakoukané asi nesčetněkrát. (05.02.2007)