Psí odpoledne

Někdy se všechno pokazí ještě předtím, než vůbec něco začne. Kolikrát už bylo ve filmu vyloupení banky? To už asi nikdo nespočítá. A je po těch všech pokusech možné ho vidět tak, abyste napětím ani nedýchali? Stoprocentně - dokázal to Sidney Lumet, který z natolik charizmatického a démonického Pacina dokázal udělat nevinně vypadajícího kloučka, kterému každou chvíli můžou lupnout nervy a z vyloupení banky udělal dvouhodinovou realistickou podívanou, kde mě první výstřel téměř v polovině filmu skoro až vyděsil. Parádní podívaná, jejíž konkrétní scény měl Schumacher při natáčení Telefonní budky nakoukané asi nesčetněkrát. (05.02.2007)

Další nezapomenutelná role Al Pacina, který měl v 70. letech jednu lepší roli než druhou (samozřejmě ne jen v 70). John Cazale toho sice moc natočit nestihl, ale svou neměnou tváří se každému zaryje do paměti. Sidney Lumet natočil parádní kousek, který si o zfilmování říkal, protože jestli se to takhle opravdu stalo, tak je to něco neuvěřitelného. Bohužel k plnému hodnocení mi chybí vyrovnanost obou polovin. Zatímco první polovina je spíše komedie a furt se něco děje, tak druhá se přenáší do roviny psychologického dramatu a snímku trochu začíná docházet tempo. Každopádně za několikeré zkouknutí to určitě stojí..... (07.01.2008)

Tři vynervovaní looseři vtrhnout do banky a jejich chabý plán se jim postupně rozsype pod rukama. První prchne okamžitě, zbylí dva budou muset čelit narůstajícímu tlaku zvnějšku. Al Pacino si vaše sympatie získá po pár minutách. Nepotřebujete vědět, kdo je a proč to dělá. Budete mu věřit, budete mu fandit. Stejně jako desítky lidí na ulici a stovky lidí u televize. Ale udrží si vaše sympatie po odhalení všech skutečností, po zjištění, jak špatným otcem/milencem je? Sidney Lumet neztrácí čas a jde rovnou k věci, strhující tempo první poloviny bohužel nedokáže udržet během celého filmu a občasné umělé natahování nekonkrétním žvaněním zamrzí. Původní sílu zážitku resuscituje závěr, kdy to už už vypadá, že všechno klapne, všichni (včetně vás) mají skrz naskrz propocené oblečení a do konce filmu zbývá všehovšudy pět minut – nepopsatelný nervák. Speciální vyzdvihnutí si rovněž zaslouží všechny scény s Pacinem, dle své nejlepší tradice stoprocentně ponořeným do komplikované role. Otázkou na závěr zůstává: může Psí odpoledne vzbudit takový poprask jako v 70. letech? V době, kdy k této události skutečně došlo, v době kulminující vietnamské války a celkové zmatenosti, nikoliv jenom sexuální a nikoliv jenom ve Státech? Těžko říct, ale minimálně pokřik „Attica! Attica!“ vám z paměti nikdy nevyprchá. Neměl by. 80% Zajímavé komentáře: StarsFan, JohnFarst, ]V[()Rt (10.09.2008)

Strhující, skvěle vygradovaný film popisující jedno dost podělané přepadení. V centru dění je naprosto dokonalý Al Pacino v roli Sonnyho (ve skutečnosti se ten loupežník jmenoval John Wojtowicz) a musím uznat, že tahle role patří mezi jeho vůbec nejlepší... Začátek velmi svižný a vtipný, ale postupně se zpackaná loupež mění na strhující drama, kterému nechybí ani kontroverzní téma jako je homosexualita. Přiznám se, že v okamžiku, kdy Al začal před bankou křičet "Attica, Attica...", tak mi běhal mráz po zádech a úplně si mě získal..:-) Když to shrnu, tento film obsahuje úplně všechno, co od skvělého filmu čekám. Nemůžu proto klesnout pod pět hvězdiček... (23.04.2006)

Určitě jeden z nejlepších filmů s tematikou "přepadaní banky". Nejen drama a hra o životy rukojmích i obou zločinců, ale i tak trochu portrét doby (narážky na neomezenou moc odborů v tehdejších Státech, moc médií, masakr v Attice i tehdy opovrhovanou homosexualitu). De facto rekonstrukce skutečného případu, kde se ukazuje, že nejlepší příběhy píše sám život - v první půli nechybí mnoho zvratů i absurdních situací, s nástupem agenta FBI pak začíná psychologický boj "kdo z koho", kde by se napětí dalo krájet a celé se to sleduje jedním dechem. Mladičký Al Pacino už tehdy fenomenální, mistr vedlejších rolí John Cazale se svým nečitelným výrazem mu zdatně sekunduje. Sidney Lumet natočil několik skvostů, tenhle je jedním z nich a společně s takovým Arthurem Pennem patří v mých očích mezi nejvýraznější nedoceněné tvůrce 60.- 70.let. (15.07.2007)