Režie:
Taika WaititiScénář:
Taika WaititiKamera:
Mihai Malaimare Jr.Hudba:
Michael GiacchinoHrají:
Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie, Scarlett Johansson, Taika Waititi, Sam Rockwell, Rebel Wilson, Alfie Allen, Stephen Merchant, Archie Yates (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Být v nacistické Třetí říši malým blonďatým klukem znamená poměrně dost přímočarou kariéru. Tedy aspoň na jejím začátku. Jedním z prvních kroků je členství v organizaci Hitlerjugend, čili v „Hitlerově mládeži,“ což obnáší trochu vojenského drilu, pálení závadných knih, vyhazování věcí do vzduchu, nenávidění židů a podobné hraní si na vojáčky i na válku. A to v partě se spoustou Hitlerovi též velmi oddaných kamarádů. Smysl a cíl to má jednoduchý: stát se řádným a plnohodnotným nacistou. A tím chce být i desetiletý kluk Jojo (Roman Griffin Davis), kterému v tom pomáhá jeho imaginární přítel, tak trochu nablblý Adolf Hitler (Taika Waititi). Adolf Jojovi radí v různých životních situacích a podporuje jej v jeho správném náckovství. Zlom v Jojově životě nastane v okamžiku, kdy zjistí, že jeho maminka (Scarlett Johansson) ukrývá v podkroví židovskou dívku (Thomasin McKenzie). Od té chvíle musí malý Jojo čelit svému vlastnímu zaslepenému nacismu a s tím mu jeho vymyšlený Hitler už může jen velmi těžko poradit. I když se docela snaží. (CinemArt)
(více)Videa (10)
Recenze (843)
Se zavřenýma očima nakonec zaokrohluju na čtyři, ale nebudu se tajit tím, že pro mě bylo zklamáním, když film velmi rychle opustí tábor Hitlerjugend a soustředí se jen na již provařené téma ukrývání židů. V čem je film opravdu dobrý, je kombinace nadsázky, lehkého, inteligentního humoru a reálného poselství uvnitř. Nevidím v tom otravný patos, ani násilné emoce, to jádro je ryzí, nicméně kromě samotného jádra už toho mnoho navíc není... 7/10 ()
Taika Waititi je filmař, kterého se vyplatí sledovat - za předpokladu, že vám sedí jeho poněkud neuctivý humor založený na ironické nadsázce a osobitý druh poetiky. Na Králíčkovi Jojo je jeho talent ale i limity zřetelně znát. Režisér skvěle volí herce, ze kterých dokáže vydolovat maximum, což platí zejména o dětských představitelích, včetně Romana Griffina Davise. Má vyvinutý smysl pro nadsázku, absurditu a situační komiku. Humorná část snímku funguje o poznání líp než ta, která chce dojímat a vyvolávat katarzi. Takový Kachyňa ale dokázal prodávat tragiku i smích v rámci jednoho stylu, u Waititiho přechody mezi skopičinami a vážnou polohou vyprávění působí překotně a někdy i rušivě. Režisér se nebojí využívat anachronické hudební motivy, a tak jeho hrdiny můžete sledovat ve víru 2. světové války za doprovodu Beatles či Bowieho. Sam Rockwell je jedním z největších sympaťáků, kteří kdy oblékli uniformu wermachtu a jeho ležérního kapitána, který vyměnil frontu za bandu dětí v uniformě Hitlerjugent si pravděpodobně zamilujete. Úspěch Králíčka jojo spočívá v tom, že je zábavný, svižný a vtipný. Mezinárodnímu publiku bude ale především vyhovovat jeho schopnost přinášet jasně formulovaná morální poselství příjemnou formou. Je to typická hollywoodština, která je mnohem krotčí a méně kontroverzní, než by Taika Waititi chtěl. Podobný příběh jste už nejspíš párkrát viděli v poněkud odlišném balení. Osobně mi nesedla poloha, se kterou Waititi ztvárnil Hitlera. Na můj vkus je až moc dětinský a neškodný. Přece jen bych v tom jeho satirickém ztvárnění rád viděl i trochu temnější polohu. Se 75 % celkového dojmu ale přes výše napsané nemám problém. Je to divácký film, který zaboduje i u rodinného publika. Nechce od vás žádné hluboké znalosti historie a po pravdě je raději lepší nad způsobem Waititiho vyprávění moc nehloubat, nebo najdete kazy. ()
Mnohem víc než čtyři, ale přece ne plný počet. *** Je to po delší době absolutní, svrchovaný film: maximálně nakažlivě osvobozující svou rozjařující filmovostí, úžasně dbalý, aby se nepodřídil diktátu tématu, vysmekávající se mu hladce a hbitě nepřebernými způsoby odvázanými prostředky jako úhoř, aniž by však divákům sebeméně dovolil unikat smrtelně vážné podstatě jeho sdělení. Je to ale film a nebojí se nic filmového použít. *** Dala bych deset hvězd, kdyby si tohle dokázal udržet absolutně, ale tam, kde nejde o Hitlera, o válku, o fanatismus, o využívání klukovské touhy patřit do party, ale o lásku a city, místy přece jen v Jojově postavě uklouzne k melodramatu, což mě vytrhovalo, rušilo z té jízdy a ve svém hodnocení to nemůžu poctivě pominout. *** BTW: Je mimo mísu zrovna tomuhle počinu vytýkat, že herci mluví v německém prostředí anglicky, naopak, film tenhle problém prostořece zviditelňuje a využívá k svému prospěchu a herci se můžou přetrhnout, aby si divák dosyta užil jejich různě rozvinuté verze němgličtiny. *~ ()
Taika Waititi natočil svůj nejlepší film a stylem má hodně blízko k Tarantinovi. Velmi originálně zpracovaná válečná Satira se silným příběhem. vkusným humorem, poutavými dialogy, skvělými hereckými výkony ( Scarlett Johannson na oscara, ale potěší i Sam Rokwell, Taika Waititi v roli Hitlera či malý šikovný Roman Griffin Davis. Největšími highlighty je úvodní tréning mladých Nácků, návštěva Gestapa či samotné finále. Film několikrát dokáže překvapit, drží si slušné tempo a humor občas vystřídá studená sprcha. Zástup dětí v kině mi přišlo mimo. 8/10. ()
Neviděl jsem Co děláme v temnotách, nemusím Hon na pačlověky, zbožňuju Thora: Ragnarok, těším se moc na Králíčka Joja.... Přesně s takovým vztahem k Taikovi Waititimu jsem do kina na jeho nový film Králíček Jojo šel. Jojo mi už z prvních informací, fotek a trailerů neskutečně sedl, moje očekávání poté zvýšila výhra Ceny diváků na Filmovém festivalu v Torontu a potvrdila ho i většina převažujících nadšených reakcí. A o to víc jsem nadšen z faktu, že jsem nečekal nadarmo a dostal jsem ke konci roku parádní kino zážitek s párádním filmem, který si v brzké době rád zopaknu, protože je prostě skvělý! Waititi se ve své novince nevyhýbá svému stylu humoru a pokud vám humor Taiky Waititiho nesedne tak dost možná podepíše váš ortel nad jeho novinkou. Waititiho humor ale zůstává dokonalý v tom jak, že Waititi servíruje vtípek za vtípkem ale zároveň s nimi dokáže vést děj dopředu a nejde o humor, který film brzdí. Zároveň si ale Waititi vybral opravdu náročnou tématiku- Je hodně snadné v Jojovi vidět jen pouhou satyru, která si dělá prdel z 2. světové války, nacizmu nebo nenávisti vůči židům, zároveň ale vypráví příběh jednoho chlapce, kterému propaganda jeho vlasti vymyje mozek a jak tak dospívá mu začne docházet, že nic možná není tak jak se zdá. Jenže je to pořád kluk, který chodí do Hitlerovy mládeže, chce povraždit co nejvíce židů a má za imaginárního kamaráda Adolfa Hitlera. Jenže přitom si ještě pořád neumí zavázat tkaničky a především mu dělá problém zabít už jenom králíka. Waititi si díkybohu pohlídal casting a do role Johanesse obsadil Romana Griffina Davise, který naštěstí umí nejenom hrát ale je přímo fenomenální! Waititi u postavy Joja našel ideální míru mezi postavou, která je fanatickým nacistou a zároveň má být divákovy sympatická a vyšlo mu to. Jojo totiž celý průběh událostí prožívá se svojí dětskou naivitou a většinu věcí si pochopitelně ještě neuvědomuje. Chce jen být tím nejlepším vojákem své zemi, chce sloužit svému vůdci a chce se zbavit oněch děsivých židů. Davis je sympatický klučina, který dokáže prodat všechny humorné scény, zároveň dokáže přitvrdit na vážnou notu a především je na něm skvělé to, že působí jako úplný antinácek což je vlastně podoba jak má postava Joja působit. Králíček Jojo tyhle momenty plné dětské naivity a slepé víry skvěle využívá a Davis tuhle postavu zahrál tak báječné, že mu věštím slibnou budoucnost. Režisér Taika Waititi tu je jinak jako Adolf Hitler. A i opět zde platí, že Waititi nechtěl být tou nejpřesnější verzi Füehrera. Podle samotného Waititiho byl Hitler doslova prostě a jednoduše čurákem a Waititi se ještě pokusil Hitlera ze záhrobí naštvat tím, že sebe jako polovičního žida obsadil do role právě Hitlera. Waititi si tuhle parodickou pózu neskutečně užívá a díky Waititimu je dokonce možné si chvílemi tuhle idolizovanou verzi zamilovat už proto jak si utahuje ze skutečného Hitlera, cpe Hitlerovy známé přednesy s nadsázkou a snaží se být tak nevěrohodně cílevědomě jako skutečný Hitler. Jenže i zde platí, že tohle je celý dokonalý, autorsky promyšlený záměr, který funguje neskutečně parádně a Waititiho Hitler je nyní pravděpodobně moje nejoblíbenější ztvárnění vůdce všech dob. Parádní výkon tu předvádí i Scarlett Johansson, která tu hraje matku, která svého syna od nacizmu netáhne i když je jí to proti srsti, zároveň ale tajně pomáhá židům a bojuje proti své vlasti, kterou vlastně aktuálně nesnáší. Postava Johansson chce být ale především pořád dobrou matkou a kdyby si měla vybrat mezi svým synem a spasením židů tak by neváhala. Johansson tu především hraje ženu, která je na vše sama, musí se starat sama o syna, potýkat se s rodinnou ztrátou a především se vyrovnávat s faktem, že díky svému srdci jde o život nejen jí ale i jejímu milovanému synovi. Je to ale pořád žena, která ani v těžkých chvílích neztrácí nervy a i krušné chvíle přežije se svým humorem. Johansson je tu opravdu skvělá, je ale nutné zmínit, že stejně jako u Waititiho Hitlera platí, že film sází krom na Joja ještě na jednu mladší postavu. A to Elsa v podání Thomasin McKenzie. McKenzie má společně s Jojem parádně budovaný vztah, který se od vzájemné nenávisti (on nacistický fanatik, ona židovka) postupně buduje v něco víc. Postavu McKenzie jde v tomhle směru snadno odsoudit hned za začátku, i jí se ale časem podaří získat si divákovo srdce. I McKenzie by mohla v budoucnu něco ještě reálně předvést. Skvěle si Waititi pohlídal i obsazení vedlejších roliček jako Stephen Merchant v roli agenta gestapa, Archie Yates jako 2. nejlepší kamarád Joja (první je Adolf) Yorki nebo Alfie Allen nebo Rebel Wilson v roli členů výcviku Hitlerovy mládeže. Především u Wilson platí, že má po dlouhé době šanci být vtipná než v její klasické podobě a dokáže ukázat i jiné stránky svého komediálního charizma. A nesmí se zapomenout ani na Sama Rockwella. Rockwella mám hodně rád a jsem rád, že v poslední době dostává dost výrazných hereckých příležitostí, postava Klenzendorfa poté neoplývá jeho klasickým charizmatem a právě on dostává ve finále na starost ty nejvtipnější scény. Zároveň má ale postava Klenzendorfa v rukávu pár skrytých es kvůli kterým si ho zamilujete i z jiných důvodů a budete ho brát i jinak než jako odporného nacistu. Přes stránku výsměchu nacizmu je Králíček Jojo skutečně chytrou zábavou, která si nedovolí zapomenout snad na jedinou možnost si z nacizmu vystřelit ještě víc. Nechybí odkaz na konspirační teorie o jistých experimentech, pálení knih nebo především geniální scénu s pozdravem " Heil Hitler". Waititi především párkrát stočí na opravdu vážné scény, které ale fungují a Waititi dokonce předvede jednu funkční válečnou sekvenci, která si ale pořád nedovolí opomenout jeho komediální styl. A zvládá to. Králíček Jojo odbočky do vážnějších vod zvládá stylově a nabízí i něco víc než jen pouhopouhou odlehčenou zábavu. Waititi si tu naopak dle mě ukousl až příliš velký kus koláče a spokl ho i s navijákem. A především si Taika zase pohlídal vizuál a Králíček Jojo vypadá náramně. Kameraman Mihai Malamiare Jr., který stojí třeba za Mistrem si obrazovou stránku taky pohlídal a krom všeho u Joja servíruje také obrazově parádní zážitek. A do toho zazní Beatles i David Bowie a já si vlastně říkám co bych od Králíčka Joja chtěl víc. Králíčku Jojovi bych ve finále nejvíc vytknul..... Možná posledních 30 sekund, které se i přes parádní dobrovod zvrhli do něčeho co jsem spíš nepotřeboval. Jinak ale hlásím totální nadšení a přeju tomu filmu co největší úspěch co jde. Takhle parádně chytrý, zábavný a dojemný film člověk nevidí každý den a je to opravdu parádní zážitek. Waititi mě nezklamal a i když nemám rád fotbal, budu mít jeho novinku Next Goal Wins s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli určitě v seznamu nejočekávanějšch filmů příštího roku. Waititiho vizuální styl a humor mi totiž skutečně sedne a především prostě natočil tuhle parádu. Naprostá spokojenost! Viděno v kině: 2x () (méně) (více)
Galerie (37)
Zajímavosti (43)
- Na závěr filmu hraje píseň "Heroes" od Davida Bowieho, která je o dvou milencích rozdělených Berlínskou zdí. (cihlenka)
- Díky tomu, že se značná část filmu natáčela v Česku, je v závěrečných titulcích většina jmen pracovníků na place také česká - neboť bylo praktičtější najímat lidi až zde. (TaNya_)
- Nůž, používaný ve filmu Hitlerovou mládeží, se v němčině nazýval Hitler-Jugend Fahrtenmesser (tedy výletní nůž). Byl zaveden do užívání r. 1933. Z jedné strany čepele byl vyleptaný nápis "Blut und Ehre" ("Krev a čest"), na straně druhé býval znak výrobce čepele. (Tonula)
Reklama