22. července

Asi nejslabší Greengrass. Počáteční střelba v sobě sice má onen nádech syrové autentičnosti, nicméně její následky zabíhají do mírné sentimentality, plus ono skákání od jednoho aktéra filmu ke druhému narušuje dějovou konzistentnost, která se ze začátku zdála být docela dobře budovaná. Celý snímek je vlastně takový dost... chladný. Možná by se to filmu dalo odpustit, ale sakra, tohle pochází od režiséra a scénáristy Letu číslo 93, taktéž vyobrazení reálné tragedie, která ovšem měla daleko větší emocionální náboj. 22 July nicméně jen tak ledabyle přeskakuje mezi jednotlivými liniemi (přeživší chlapec, Breivik a jeho advokát), a i když jsou mnohé interakce zajímavé, ani jedna linie ze sebe nevyždíme tolik, kolik bych si od ní přál. Je to ale pěkně natočený, plus tvůrci si rozhodně umí vybrat herce. Jelikož se ale jedná o Greengrasse, kterého považuji za jednoho z nejlepších režisérů současnosti, určitého zklamání se zbavit nemůžu. Snímek ale dá dobrou představu o tom, co za zrůdu ten Brevik vlastně byl. Bohužel se ale obávám, že kdybyste to pustili nějakému voličovi SPD nebo DSSS, buď by to zavrhl, protože se jedná o "západňáckou" propagandu, nebo by řekl něco na způsob: ,,Je to ošklivé, ale vlastně ho chápu." Lepší 3* (18.05.2020)

Greengrassovo civilní pojetí teroristického útoku a událostí po něm následujících slouží skrytému poselství o strachu z toho co se stalo ze světem. Spíše než na Breivika se soustředí na doslova rozstříleného chlapce Viljara, jeho postupnou rekonvalescenci a návrat k životu. Konfrontace v soudní síni je silná bez zbytečného ideologického přikrášlování. Přesné herecké výkony, silné vedlejší scény (operace mozku, nasazování oční protézy nebo finální rozloučení s právníkem) a snaha o co nejpřesnější zachycení reality jsou hlavními klady celého snímku. Na druhou stranu pro tvůrčí snahu dat všem dostatek prostoru postrádá určitou komplexitu. Nebýt přemrštěné stopáže bylo by to na plný počet. (22.10.2018)

Trochu lepšie ako Utoya. Tam sme videli študentov behajúcich po lese a vraha žiadneho. Tu naopak uvidíme vraha, ale vraždy takmer žiadne. Pozitívne je aspoň poukázanie na motiváciu Breivika, čo ho k tomu viedlo, jeho súd a celý ten humbuk okolo toho. Je na zamyslenie, že nedostal slučku. Minimálne ho mal zlynčovať dav rodičov, avšak dnešné právo akoby skôr chránilo vrahov ako obete. No pocity preživších, na ktoré sa režisér upriamil, mi boli dosť ukradnuté, zbytočne film natiahli. (17.10.2018)

Nakonec se ukázalo, že odsouvat zhlédnutí ze strachu, že budu po skončení naprosto rozsekaná, bylo celkem zbytečné. Paul Greengrass se tentokrát nesoustředí ani tak na brutalitu útoku, jako na následné vyrovnání se obětí s tím, co se jim stalo. A taky na absurditu toho, jak je zacházeno s útočníkem. To mě bolelo nakonec asi nejvíc. Jako drama dobrý, všichni se snažili, ale na mě to - nevím proč - zapůsobilo ve finále spíše povrchově. 3,5* (09.11.2021)

A pro změnu úchylná americká verze pro mentálně ujetější jedince, tudíž bez jakéhokoliv respektu k pozůstalým, bez jakýchkoliv morálních otázek. Prostě prvních 20 minut vidíme přípravu Breivika (ta byla fajn, aspoň člověk viděl přípravy toho magora) pak 20 minut typický po americku natočený masakr střílení do bezbranných dětí a nakonec ta omáčka okolo. Šok rodičů, zranění, výslech, média, soud. Není to špatný film, ale vzhledem k citlivosti tématu, ke špatnému výběru hlavní role Breivika a k morálnímu přístupu Norské verze, nepůjdu s hodnocením výš ani náhodou.60%. (05.04.2019)