22. července

To, co mi letos chybělo u norského tvůrce (Erik Poppe), který sleduje klíčové okamžiky na ostrově od útoku do příchodu policie takřka v reálném čase bez střihu a hudby, tady naopak fungovalo náramně: emoce. Brit Paul Greengrass je v mých očích přístupem k tragické látce zajímavější, sugestivnější, komplexnější, jistější. Poppe si za zvuku prvních výstřelů vybírá hlavní hrdinku, která v panice hledá mladší sestru, a už se jí nepustí. Je stále s ní, nahlíží jí přes rameno. Pečlivé snímání v nepřetržitém záběru už nicméně známe, tehdy mě tak napadalo spíš slovo monotónní. I Greengrass si při Breivikově řádění vybírá konkrétní sourozence, jde ovšem tak nějak víc do hloubky. Bratři přežijí, ale.. Po půlhodině je krajně pravicový extremista v poutech, ale co dál? Hutné téma pokračuje. Palec nahoru zaslouží zejména výborný skandinávský casting, ať už je to tragédií zasažená rodina (syn koupil pět kulek, ale přežil, my pak spoluprožíváme to, co on), obhájce Jon Øigarden nebo Anders Danielsen Lie, který je v roli Breivika přesný, věcný a chladný. U Greengrasse je navíc slušně odvedené řemeslo standardem, s reálnými bolestmi už má v podobě Krvavé neděle a Letu číslo 93 nemalé zkušenosti. Závěr (stejně jako úvod na ostrově) silný, v Greengrassově podání jasně kritizující extrémismus a vyzývající k toleranci. Za mě spokojenost. (27.10.2018)

Nevím jak se to Greengrassovi podařilo (vlastně nepodařilo) ale tenhle film mi nesednul. A není to tím, že jsem viděl dříve film Utøya, 22. července. Toto jako by bylo bez emocí. Nijak se mne nedotkl osud Viljara Hanssena ani jeho exotické kamarádky Lary Rachid (které se Norsko tak líbí!). Zaujal mne spíše příběh samotného Anderse Behring Breivika. Jeho jméno se už zřejmě ani nesmí vyslovovat, protože i v obsahu zde se jedná o ,,krajně pravicového extrémistu''. Naštěstí jsou jeho pohnutky ve filmu celkem rozebrány a nepřipadalo mi, že by film měl potřebu něco zkreslovat či zamlčovat. Neměl však ten pach autentyčnosti jak se to podařilo Eriku Poppe. Aby bylo jasno všem i panu Hamáčkovi, útok na ostrov odsuzuji. Vystřílet tábor neozbrojených pubescentů kvůli tomu, že jsou jim vymývány hlavy socialistickými vedoucími je zbabělost a hanebnost. Ale otázkou je kde se lidé jako Breivik nebo Brenton Tarant berou. Je to opravdu tak, že to jsou šílenci mezi námi? Neřízené střely? Nebo to jsou jen slabší jedinci, kteří už nejsou schopni unést to co se původnímu obyvatelstvu děje a řeší situaci po svém, jednoduše jak to umí - tedy brutálním násilím? Já si myslím, že vznik těchto monster je důsledkem špatné politiky zejména levicových neomarxistických vlád. Je dokázáno a uznala to i mutti Merkel, že multikulti je jen sen. Že to nefunguje. Přesto je stále tlak na to aby se mohla do Evropy přestěhovat část Afriky a Blízkého východu... Důvod? Lidé odtamtud se chtějí mít lépe a mají na to právo, tak se trochu uskrovněte vy původní obyvatelé. A přizpůsobte se jejich etnickým zvyklostem, buďte tolerantní - oni nemusí... Děsím se doby až tihle Novoevropané přečíslí díky extrémní porodnosti jejich žen původní obyvatelstvo. Děsím se doby, kdy vzniknou legálním způsobem nové politické strany zaměřené třeba na prosazování islámu do zákonů doposud demokratických zemí a děsím se doby, kdy pak díky přečíslení drtivě vyhrají ve volbách... A úplně nejvíce se děsím toho, že díky tomu přijdou další Breivikové, kteří tyto hrozby budou řešit zbraněni... -- Ano, jsem zastáncem kozervativních hodnot, nepleťte si to však někteří s extrémismem ! Dávám za 3 střepiny. * * * (15.06.2019)

Je to zhruba takové, jaké to (asi) být mělo - distingovaný komplexní pohled na danou událost a její bezprostřední následky. Greengrassovy předchozí filmy to kupodivu nijak výrazně nepřipomíná (žádná těkavá kamera, kulometný střih či strhující gradace klíčových scén), nejen ty mainstreamové (Bourne), ale ani ty historické a paradokumentární (Krvavá neděle, Let. č. 93). "Greengrassovštější" (zážitkovější) je paradoxně spíše norská verze (Utoya, 22. července). Tři stěžejní postavy (Breivik, jeho obhájce, traumatizovaný přeživší) zrcadlí tři odlišné nosné perspektivy na onu tragédii. Pohled oběti přináší samozřejmě primárně lítost a soucit, Breivik je svou chladnokrevností a nulovým pochybováním o své "pravdě" odporný i fascinující zároveň. Divácky možná nejzajímavější pozici má však jeho advokát, jenž s postoji a činy svého mandanta otevřeně nesouhlasí, ale přesto se svou práci snaží odvést co nejprofesionálněji. Film má od začátku velmi svižné tempo a rychlý spád, takřka neustále se v něm děje něco zajímavého (v druhé polovině především výslechy Breivika a výpovědi přeživších u soudu), takže snímek nepůsobí přehnaně dlouze i při téměř dvouapůlhodinové stopáži. Celkově velice dobrý film, jen jsme zkrátka od natolik renomovaného a osobitého tvůrce mnozí zřejmě čekali něco více, respektive jiného... 80 % (04.12.2018)

Když si vzpomenu na pulzující zážitek z Letu 93 se vší jeho tiše nahromaděnou energií, tak to s tímhle standardním patosem vlastně nemůžu moc srovnávat. Netypicky dlouhý typický Netflix, který je zhruba právě takový, jaký ho člověk čeká - málokdy se nadchnu pro film, který působí jako prodloužená verze svého traileru. (12.10.2018)

Velice obtížný materiál na natočení (a to samozřejmě myslím nejenom hlediska morálního a etického, ale i z hlediska obsahového). Ono totiž natočit dvouhodinový film o tomto hrůzném činu není snadné. Ale mé obavy se trochu rozplynuly poté, co jsem zjistil, že se toho chopil Greengrass. Výsledek tudíž nadprůměrný, nikoliv ale skvělý (jenže dávat mu to za vinu byl byl holý nesmysl). Úvodní půlhodinová sekvence zakončená samotným střílením na ostrově hrůzná, ještě teď z toho mám husí kůži, protože sledovat to fakticky nebylo snadné. Po té ale přichází skoro dvě hodiny, kde se rozběhne více příběhových linek. A zde nastává problém, neboť se film začíná, mírně řečeno, táhnout. Má to své obdivuhodné momenty, scény s hercem ztvárňujícím Breivika velice zdařilé, závěrečný soud velice emocionální, ale takovou dobrou půlhodinu bych vyškrtl. Například bych věnoval více prostoru premiérovi, kterému se film nevěnoval moc dlouho časově. Suma sumárum, vidět by to měl každý, ale kvalitativně se to na předchozí film Greengrasse s podobnou tematikou (Let č.93) nechytá. Ale pořád se jedná o slušné řemeslo, to bezesporu. Za mě dávám 75 % (03.12.2018)