Pražské orgie

„MŮŽETE SOULOŽIT, DÍVAT SE NA PORNO… A TAKY NEMUSÍTE DĚLAT NIC...“ /// „Film Ireny Pavláskové…“ Kurva, to už by přece měla bejt nějaká značka, ne?! A jestli s ní Irena bude zacházet takovýmhle způsobem, stane se z ní pouhopouhá sračka! „JAK MŮŽETE TAKHLE ŽÍT?“… „LIDSKÁ PŘIZPŮSOBIVOST JE VELKÉ POŽEHNÁNÍ…“ Asi tak, no. O zákonech moci totalitní… Že jako vám to nic neříká nebo říkat nechce? Tak to máte smůlu! Stejně jako ti, kteří od toho něco očekávali. Bez emoční, povrchní vyprávění… Trochu dramatu v sobě mají dialogy Olgy, ale jinak je to zbytečnej film o věcech, který v takovýmhle podání nikoho nezajímají. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1985 napsal Philip Roth, neznám. 2.) Ze studijně estetického hlediska je pohled na starou kundu… hroznej? 3.) Vždycky jsem se chtěl v totalitním Československu potkat s Havlem. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.05.2020)

A já si myslel, že v současnosti už nemáme v česko-slovenském prostředí režisérku, která by dokázala provokovat, s ničím se nepářet a všem divákům to nekompromisně natřít tak, jak to za socialismu dělávala Věra Chytilová. Pravda, Irena Pavlásková je trochu jiné kafé, ale určitě mě zaujala už svým debutem Čas sluhů (1989) a pořád si dokáže udržet svůjský pohled. „Zítra si sednete k vašemu krásnému stolu, začnete si psát poznámky a vaše skvělé dílo se brzy objeví na seznamu bestsellerů...“ – jako by Pavlásková skrze tuhle mluvu úřednice, jež předpovídá úspěch dílu o trampotech v normalizačním Československu, trochu reagovala i na současný stav českého filmu, v němž nejeden tvůrce snadno může nalézt úspěch právě po sáhnutí tolik žádaném námětu o minulého režimu. Tematicky spřízněných filmů bylo už natočeno požehnaně, ale málokteré drama z dob normalizace si drželo takový odstup, že nesklouzlo do prvoplánové ideologické kritice komunistů, vytvářející něco jako novodobou agitku. Paní režisérka jde na věc z jiného konce už jen nezvyklou volbou předlohy, jejímž autorem je zde americký spisovatel a nabízí tak možnost zcela neotřelého pohledu na mnohokrát zpracované téma. Pražské orgie nejsou černobílou agitkou, dokonce ani mainstreamovým dílem, ale podávají v jednotlivých obrazech osobitou výpověď o morálním chaosu v normalizačné době. Chaosu, který se odrazil na systému plném fízlů a jiných „lidských sviň“ stejně jako v řadách intelektuálů hledajících v šíleném společenském marasmu svodobu po svém, někdy až v dekadentním a úchylném rozměru. Zážitky amerického občana v ČSSR s tajným úkolem sehnat rukopis nevydaných povídek většinou slouží jako odraz k společenské výpovědi, ale krásně vygradují v několika scénách od zvratu před odchodem z hotelu až do konce, kdy svou atmosférou film vzdáleně připomíná oblíbené paranoidní a konspirační thrillery 70. let. Potěšilo i obsazení neokoukaných tváří, další zajímavé odkazy a také autentická mluva střídající angličtinu a češtinu (Netflix skutečně distribuoval původní jazykovou verzi bez dodatečného dabingu!). Přeji pani Pavláskové, aby se nenechala odradit zdejšímu nepochopení filmu ze strany mainsteamového publika a točila s chutí dál... 85% (18.11.2020)

Někdo vymyslel název Pražské orgie, tak tam ty orgie holt musí být. Však jediné orgie, které tam byly, bylo slovo „orgie“ v každé Křížově větě. Proběhl i pokus ukázat „skutečné“ orgie na tom bytě, ale těm by uvěřil málokdo. Všechny dialogy jsou pusté, prázdné, falešné a zoufalé. Třeba sledovat verbální variaci na slovo Fuck a Fuckovat bylo čiré utrpení u kterého jsem se i dost styděl. Olga je vlezlá a protivná. To že Američan se všemi komunikuje plynnou češtinou, nikdo radši neřeší. Havel a Vaculík si fakt nezasloužili, že je autorka v této kokotině zvěčnila. Herecké výkony všech tristní (teda až na Táborského). Je to tak na úrovni lepšího Špindlu. Největším hříchem tohoto „díla“ však není to, že je to blbé jako třeba ten Špindl, ale že se to falešně tváří jako něco mnohem lepšího. Kdo vydží koukat až k závěru tak budiž mu odměnou scéna s Táborským, ta byla na celém filmu jediná zajímavá a konzistentní. 1,5* (26.11.2020)

Co režisérce proboha udělal věhlasný americký spisovatel Philip Roth, za nímž si pro práva na jeho knihu letěla osobně do USA, že se mu tak pomstila? On se toho ale naštěstí nedožil. Něco tak hysterického jsem už dlouho neviděl. Rothova novela nepatří k jeho nejsilnějším dílům, ale slibný námět pro film to je, kdyby se ovšem dostal do rukou někomu jinému, měl lepší scénář a dialogy, herce a větší rozpočet… Dokoukal jsem jen ze zvědavosti, smál se na místech, kde to jistě nebylo zamýšleno, a zíral nevěřícně na scény jiné… Nudu jsem si krátil chatováním s kamarády na whatsappu a prohlížením instagramu… 30 % (08.05.2020)

Kriste Pane, co jsem to zase viděla. V českou kinematografii opravdu velkou důvěru nemám, i když jsem měla naděje, že se to začíná zlepšovat, tenhle film všechny ale úspěšně pohřbil. Teď budu mít co dělat, abych na ni nezavrhla úplně. Herecký výkony jsou naprosto příšerný, jak od českých herců (Ještě s tou příšernou angličtinou. Asi to mělo působit autenticky, na mě to spíš působilo jako nehty na tabuli.), tak od herce, co hrál Američana. Tam to sice bylo trochu lepší, ale ne o moc. Příběh by mohl bejt i docela zajímavej, ale to zpracování je strašný. První polovina se rádoby snaží bejt provokativní, když se v každý větě řekne "fuck" třikrát, pořád se otevírají nohy, všude se šuká, ale to je tak všechno. To není film, to je porno. I ty mají lepší příběh než tohle. Polovina postav, hlavně Olga, mě celej film neskutečně lezla na nervy. Ve druhý půlce se to aspoň trochu zlepšilo špionážní zápletkou a soudruhy z StB, Olga se taky dala vydržet, ale že by to bylo nějaký velký zlepšení, to se říct nedá. Spisovatel má štěstí, že stihl umřít dřív, než viděl, jak zachází s jeho dílem. (Pardon, jeden lehce morbidnější.) Hodnocení: víra v český filmy na nule/10 (04.09.2022)