Americká krása

(1001) Já už mám takový podivný zvyk přistupovat k filmům, které se nějak podezřele líbí všem, s despektem. V případě Americké krásy byl ten despekt tak velký, že napoprvé jsem si film vůbec nedokázala užít a ani se do něj patřičně vcítit (a taky to bylo nejspíš otřesným televizním dabingem). Postupem času jsem ale názor změnila a říkám, tenhle film ve mně vyvolává takové pocity, jaké vzbuzuje i písnička Because od Beatles, která (tedy v cover-verzi) hraje i k závěrečným titulkům. Takže se film nehodí k jednoduchému odsouzení, alespoň zatím ne. "Smile, you're at Mr. Smiley's." (03.07.2007)

Skvělý psychologický film, který schválně vyzdvihuje určité části lidské osobnosti, a tak tu máme možnost poznat pestrou přehlídku zajímavých postav. Postupně se s nimi seznamujete, poznáváte jejich city, jejich vlastní, ať pravé nebo vsugerované já. Velice působivý je fakt, že od začátku víte, jaký bude konec. A tato myšlenka vás provází celým příběhem a vy se soustředíte i na věci, kterých byste si normálně asi ani nevšimli. Velice působivé drama. (25.03.2008)

Na Americkou krásu se musím podívat ještě jednou. Tohle je ÚŽASNÝ film, po jehož shlédnutí se mi chtělo tleskat. Kevin Spacey hraje Lestera, muže, který prožívá krizi středního věku a touží po kamarádce své dcery. Spacey je bez debat nejlepší dramatický herec vůbec. Jestli je na filmu něco vyjímečného, je to určitě příběh, který je neobvyklý a jedinečný, odehrávající se mezi několika rodinami v anonymním americkém předměstí. Natočeno je to opravdu krásně. Jistým způsobem to dělá film střídavě veselým, srdervoucím a strašným. Je určen především pro zralé publikum. Je zde trocha toho násilí a skoronahých scén (ovšem obojí je zde velmi vkusně zpracováno). Ovšem i starší školáci by si film mohli užít. Podívejte se nato. Nebudete litovat. (14.06.2005)

No to je ten správný film pro všechny... tady se ukáže, zač je toho loket... Jen houšť... Dřív nebo později nám stejně každýmu hrábne... akorát, že spoutěcí mechanismus máme každý jiný a pak se to stane... Kevin Spacey je tady dokonalý... Dal bych tomuhle filmu podtitulek.. "kecy mají houby cenu... aneb od slov a pocitům k činům.... " FREE YOUR MIND !!! (05.10.2004)

Nestandardní tragikomedie ze současnosti, kritizující citovou pustinu středostavovské rodiny, osciluje mezi parodií, satirou a realismem. Silné tragické okamžiky se střídají s čirou komikou. Mendesova invenční režie, ve které jsou cítit silné divadelní kořeny, velmi obratně kritizuje typická americká témata. Témata, ve které Američané trvale věří a které věrně ctí, jsou neměnné a nedotknutelné. Jejich velký „americký sen“ ale v rukou britského debutanta znovu pociťuje citelné trhliny. Ukazuje tak po svém některá zásadní témata, především pak americkou posedlost po úspěchu, která dokáže zničit „všechno lidské“. Ale i řadu dalších. Nenávist. Jane svoji matku nenávidí z jejího načrtnutého, do strany nevybočujícího života, otce z jeho pasivity a chování v přítomnosti její kamarádky. Mendes nám zároveň naznačuje, že si dříve byli blízcí a obnovení tohoto vztahu je nyní jeden z Lesterových „nových“ cílů. Homosexualita. Otec, milující svého jediného syna, je schopný jej okamžitě zavrhnout kvůli jeho možné homosexualitě. Úpadek rodinného života. V případě obou rodin. Carolyn se snaží urovnat vztah mezi dcerou a manželem a o to víc propast prohlubuje. Lež. Ze strany Rickyho k vlastnímu otci (ohledně drog), ze strany Angely, která se snaží upoutat veškerou pozornost i za cenu lhaní. Ambice. Nekontrolovatelná honba za úspěchem a zároveň i s chamtivostí. Naprogramované přání, které má většina z našich hrdinů. Závist. Ta je pro změnu vyjádřením touhy lidského ega být tím, čím není. Závist také přiživuje nepřátelství (Angela v závěru může závidět Jane, byť celý film fungoval naopak. I Carolyn pociťuje ke svému vzoru Buddymu závist). Neschopnost komunikace. Ta vede k tomu, že dochází k tragickým nedorozuměním. Nejsmutnější na tom z pohledu postav může být fakt, že všichni do jednoho rozprašují své nepravdy, promlouvají k nám opravdově a jejich pravdivá vyznání pomáhají k odstranění masek, které je tak dlouho tížily. Odcizenost. Pocit, že žijeme životy, nad nimiž nemáme absolutní kontrolu, a veškeré snahy omezit náhodnost výsledků našeho počínání vedou k ještě větším katastrofám. I na pošesté absolutních 100%. (15.12.2007)