Konec starých časů

Krásné dílo, které ve filmografii Jiřího Menzela zasluhuje pozornost a to pro odvahu znovu zvolit předlohu Vladislava Vančury a pojmout ji filmovým básnickým jazykem, který vše krásně zarámuje a dodá punc starých časů. Jako zamyšlení nad koncem jedné éry a začátkem druhé obstojí na výbornou a člověk si uvědomí, kteří herci starší generace dokázali dát do svých rolí eleganci a důstojnost. Taková herecká generace se nevrátí a je to veliká škoda, poklad, který nám v takovýchto filmech zanechala se naštěstí uchová a budeme se jím moci kochat na věčné časy. (18.05.2013)

Film má neopakovatelnou atmosféru! Jeho lehkost, nostalgičnost a až snové pojetí je podtrženo mnoha špičkovými herci, kteří zde odvádějí své životní výkony! Malebá scéna zámečku Kratochvíle, pastelové barvy a překrásné scenérie již samy o sobě stačí, ale je zde ještě děj plný lásky, politikaření, žárlivosti, intrik naivity a posměškovité drzosti! Josef abrhám s parukou barona prášila jež šlechtickým gestem dává za vyučenou kuplířům a hokinárům a jež je jejich maloměšťnstvím štván, inu tento Josef Abrhám je DOKONALÝ!:) (27.04.2009)

Poetický návrat do starých časů. Až nadpozemsky poklidná atmosféra, jemný humor, Josef Abrhám v jedné ze svých nejlepších rolí, výborný Josef Somr. Zajímavá paralela k době vzniku filmu - konec starých časů aneb konec jedné éry tuzemského filmu. Jiří Menzel a jeho na dlouhou dobu poslední mistrovské dílo. 95%. (19.12.2006)

Postupné vyznívání éry pozdně komunistické kinematografie hraného filmu je datovatelné do let 1988/89-1991/93. Je to období nostalgie a lítosti, vyklízení pracně dobytých pozic, likvidace její technické základny (např. laboratoří) a nosných částí filmové výroby i tvorby a tím vším i neodůvodněný, chorobný ústup kvality. KONEC STARÝCH ČASŮ, tato vančurovská reflexe jednoho z nejlyričtějších a nejhlubších českých režisérů, je podobně truchlivou bilancí prasečkářství prvorepublikového agrárnictví. Bláznivý kníže, jehož nejsilnějším rysem je přesvědčivá nepřesvědčivost, sám o sobě figura prolezlá úpadkem ve všech jeho představitelných polohách a projevech, je jakýmsi kontrapunktem hrdinů děl jako MARKÉTA LAZAROVÁ, v nichž v minulosti svého šlechtického rodu hledá levicový intelektuál, komunistický socialista a zbraslavský lékař záchytné body opačného typu. To všechno včetně v posunu zpracované výrazné vančurovské češtiny dokázali autoři Jiří Blažek a Jiří Menzel dostat do pozoruhodného díla, která poprávu patří do galerie špiček tohoto českého oskarového režiséra. Jedno jeho gesto dokonale splývá se světem hrdinů KONCE: o několik let později na filmovém festivalu, zachráněném po několikaletém úsilí pro Karlovy Vary, okázale ztluče producenta, neschopného vyhovět potřebám dvou předních českých režisérů (Menzela a Kachyni) usilujících o zfilmování pro změnu hrabalovského literárního tématu. (24.02.2008)

Jazykově dokonalá předloha v jazykově dokonalém zpracování Jiřího Menzela. Každá (i sebemenší) role je zde obsazena přesně podle charakteru postavy a jedna brilantní scéna střídá druhou. Abrhám si svou roli bezesporu užil, protože je to tak vděčná postava, jako i on málokdy dostal. Je to film tak pravdivý ("Držte se Charouzka"), až z toho občas běhá mráz po zádech. Je strašná škoda, že takovéhle staré časy už opravdu skončily. (25.03.2016)