Postřižiny

Ano, bylo to velmi poetické odpoledne a jestliže „nahé ženské koleno je druhé jméno Ducha svatého“ říká pan děkan, bude na tom snad něco pravdy. Ale co ten Podskalský a jeho podskalské hlášky? Co ten mladší Hrušínský pořád někam padající? Vím, ilustruje většinový obsah Pepinových promluv. Já jsem ale jako Francin: nejlépe se mi líbí úvod, než se Pepin objeví. To je čistá oslava (ne však pro vegetariány). A špatně slyšitelná vzdálená mluva paní správcové při zabijačce skutečně vyvolává dojem vzpomínky na matku a pradomov před vlastním narozením. Všechno pak spěje k početí budoucího Bohumila. Nu, už proto sem Pepin patří (jako sudička; a pan režisér naštěstí projevil dost soudnosti, když ho obsadil Hanzlíkem a ne doporučovaným Menšíkem). Vcelku je ale škoda, že Menzel není ke svým Postřižinám podobně přísný jako k Rozmarnému létu. Čímž nemyslím věrnost předloze (Postřižiny jsem nečetl), nýbrž věrnost vlastní adaptaci. Rovněž ho mohlo napadnout nestrkat sem dvě komparsní ženské figury, čímž by paní správcová byla jedinou ženou v celém filmu se vyskytující. Upozorňuji na mlčícího Donutila u koní, který i pro konfrontaci s Pepinem stojí za povšimnutí spíše než sebepoškozující Hrušínský ml. Co říci závěrem: Vondruška, Vozáb, Hraběta. Komentáře: Šandík (neznám předlohu, ale souhlasím), Radek99 (nesouhlasím, ale doporučuji), NinadeL (krásná citace, díky za její zaznamenání). (23.03.2012)

Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. (27.08.2007)

Velice úsměvný a pohodový film. Ikdyž veškerá pohoda ustane, když přijde na scénu Pepin v podání Jaromíra Hanzlíka, který se okamžitě stane mojí nejoblíbenější postavou filmu. Film mi nepřipadá moc jako komedie, spíše příběh s komickými prvky (možná je to pro někoho slabší kousek, ale ten chudák Rudolf Hrušínský ml. mě opravdu rozesmál :-)). Film jsem viděl už mnohokrát, ale pořád mé hodnocení zůstáva na 5*. Musím však důrazně doporučit najíst se něčeho dobrého ještě před zhlédnutím filmu, až ho pustíte s prázdným žaludkem, budete litovat... (16.12.2007)

Legendární český film, který všichni viděli. Krom mě. Svůj osobní rest jsem tedy doplnil. A nebyl jsem z filmu ani v nejmenším zklamán. Opravdu velmi příjemná a poetická podívaná s pohlednou Magdou Vašáryovou, která není žádná veganka. K Pepinovi snad ani není potřeba komentář. Ten je opravdu geniální. Myslím si, že těch pět je na místě. (30.01.2019)

Co může člověka na světe asi tak potěšit? Galerie toho nejúdernějšího, nejopravdovějšího a nejtrvalejšího se nám tu rozkládá před očima, ať se jedná o vykuchané prasátko proměnivší se v horu nejdráždivějších laskomin, žlutavý mok ladně kanoucí do bezedných hrdel, ideálně se klenoucí poprsí plně krásné Magdy Vašáryové nebo řeřavá poezie komínové eskapády. Požitkářství všech druhů, avšak pouze jedné, té nejvyšší úrovně. (26.04.2005)