poster

Skřivánci na niti

  • anglický

    Larks on a String

Komedie / Podobenství

Československo, 1969, 90 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Falko
    ***

    To, co tu zobrazil reziser Menzel sa samozrejme komunistom nemohlo pacit, takze je to pochopitelne, ze to bol trezorovy film. Niektore dialogy boli sice humorne, zivoty tych ludi ma aj zaujimali, len si neviem zvyknut na sposob, akym to natocil Menzel. Tazko sa mi to vysvetluje, ale neviem prist na chut na jeho filmy. Take Sverakove alebo Hrebejkove filmy ma viac bavia, preto len 60%. ________ Rudolf Hrušínský - (Důvěrník) +++ Václav Neckář - (Pavel Hvězdář) +++ Jitka Zelenohorská - (Jitka) +++ Vladimír Ptáček - (Mlíkař) +++ Naďa Urbánková - (Lenka) +++ Vlastimil Brodský - (Profesor) +++ Leoš Suchařípa - (Prokurátor) +++ Zdeněk Svěrák - (Delegát ÚRO) +++ Jiří Menzel - (Trestanec) +++ Stella Zázvorková - (Umývačka nádobí) +++(29.8.2011)

  • Matty
    ****

    „Jen si je prohlédněte, ty hnusné, imperialismem nasáklé tváře“. Jiří Menzel opět podle Bohumila Hrabala vypráví o pestrém zástupu pábitelů, kteří by chtěli žít, leč doba jim to nedovoluje. Skupina „buržoazních živlů“ odklizených k „převýchově“ do kladenských oceláren nepřestává snít své sny a doufat v důstojnější podmínky pro život. Vždyť na nimi bdí sám strážný Anděl. Menzel režíruje přímo rozkošnicky, podobně jako později Postřižiny, což však nemůže dát zapomenout na dusnou politickou atmosféru doby (pravda, jak pro koho), čímž snímek zase připomíná Ostře sledované vlaky, rovněž s Neckářem v hlavní roli. Škoda jisté nedotaženosti příběhů postav vedlejších, které se omezují na jednoduché figurkaření, při delší stopáži by se možná jednalo o dílo komplexnější. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, gudaulin(2.1.2007)

  • sportovec
    *****

    Spolu s ŽERTEM, UCHEM a některými dalšími díly roku Pražského jara představují SKŘIVÁNCI jednak nejpoetičtější, jednak asi nejpronikavější vhled do temného období padesátých let. V roce Pražského jara byla na toto téma zahájena mimořádně ostrá diskuse, v níž Pichové-Tůmové, Vašové, Jankové byli sice v plné síle, ale současně i ve ve zřejmé defenzívě. Krátkost historického času Pražského jara sice umožnila mnohé, ale skutečné postižení skutečné podstaty hrůzných politických procesů dotčeno nebylo a být nemohlo, jak naznačuje osud zprávy Pillerovy komise, vydané Jiřím Pelikánem až v prvních měsících jeho nedobrovolného exilu. Možnost nahlédnout ponurou dobu nejistot, v mnoha ohledech připomínající nesnadný čas protektorátu, prizmatem nezaměnitelné hrabalovské poetiky, schopností úsměvu a nadhledu, pábitelského poetismu, byla mimořádná. A v tónech obou základních řad filmu - prozaické skutečnosti padesátých let i poetických sekvencí hrabalovského jazyka a nezaměnitelných hrabalovských promluv - tato "perlička na dně" "domu, ve kterém Hrabal odmítl bydlet", byla skutečně skvěle využita. Snad nejzřejměji tu byla vykresleno střeva neblaze proslulých potěmkinovských vesnic, zkorumpovaných zežluťáčtělých odborů ROH, i čestných a poctivých komunistů typu "mlékaře". Pozornost vedle titulních hrdinů zaslouží i prostorem malá, ale pro postižení filmu důležitá postava Hvězdářovy matky, výtečně zahraná Janou Štěpničkovou. Stejně jedinečná byla i Nejedlého postava skvěle zvládnutá někdejším hercem Osvobozených Vladimírem Šmeralem. Velmi neobvykle ve svých "nomenklaturních" rolích působí i Zdeněk Svěrák a sličná Věra Galatíková. Tajemný sedan či tatraplán, záměrně natřené černou barvou, rovněž nemohly nevyvolat hněvivou reakci tehdejších komunistických režimních nomenklatur. Film tak bezohledně - a přitom en passant - demaskující režim v poetistickém oparu svobodného, opravdu volného života pochopitelně nemohl nebýt nepohodlný normalizačním aparátnickým nomenklaturám, usilujících o návrat kýčovitých poetik tzv. socialistického realismu. Menzelův výrok, připomínající, že když byl film po uplynutí své dvacetileté "tezauračně trezorové" existence konečně uvolněn do volné distribuce, nechtěli Berlíňané věřit, že se jedná o tak staré dílo a považovali je spontánně za novinku, takže o opaku je musela přesvědčit až věkem změněná podoba Václava Neckáře, člena delegace na berlínském filmovém festivalu, nechtěně, ale výstižně modeluje a současně osvětluje "tvůrčí" kuchyni jednoho z největších českých režisérů hraného filmu. Je pozoruhodné i zaznamenánípotřebné, že právě svou poetistickou rovinou, schopností českého člověka žít a prožívat svébytně i doby nějtěžší, získává temný čas, o němž SKŘIVÁNCI pojednávají, lidský rozměr a tím i faktografickou věrohodnost a uměleckou přesvědčivost. Odhodlání žít, které zdobilo a zdobí nedobrovolné hrabalovské hrdiny z kladenských hutí, vyznívá přitom paralelně jako nejpřirozenější forma bytí i nejinvenčnější způsob imunitní - místy až humorem sršící - rezistence. Zřejmě nejen pro mne a generace pamětníků.(25.8.2007)

  • evapetra
    *****

    Z toho filmu mám dobrý pocit. Smutněveselá poetika z jednoho šrotoviště, které má přetvářet staré železo na nové, stejně jako zde pracujícího třídního nepřítele v nového, lepšího, socialistického člověka. I na docela malém prostoru se podařilo dobře zpodobnit atmosféru doby se všemi jejími nectnostmi a šílenostmi a docela hluboko proniknout do povah a charakterů několika postaviček, ať už z tábora tehdejších vítězů či zdánlivě poražených.(22.8.2016)

  • Adam Bernau
    *****

    Viděno poprvé po nějakých dvaceti letech. Tehdy mě tento film samozřejmě dostával. Teď už mě, jako Menzelovy filmy vůbec, nedostává, teď už jen konstatuji, že se mi líbil. Pět hvězdiček jo (ale slabších), protože je to určitě jeden z nejhezčích Menzelových filmů, možná úplně nejhezčí. Řekl bych, že uzavírá jeho nejlepší (první) tvůrčí období. Přes řadu pozdějších kvalitních komedií se Menzel podobné síle vyjádření přiblížil pak už jen v Slavnostech sněženek. Skřivánci na niti se Hrabalovou poetikou nekochají, nýbrž ji používají jako mikroskop a jako zbraň (ale viz Šandíkovo srovnání s předlohou, které prozrazuje právě opačný postup; já jsem Inzerát naštěstí četl už příliš dávno). Škoda, že je tehdy nikdo neviděl. Pro diváka roku 1969 tato tématika sice už (a ještě) nebyla tabu, přesto myslím, že už samotný nástup filmu, pouhý pohled na průmyslový komplex ("továrna": po celou dobu socialismu posvátný obrázek, vzpomínám si, jak jsme to malovali už ve školce) proložený prostými frázemi o vítězství dělnické třídy, by s ním musel pěkně zamávat (právě tím, že se zde nic nehodnotí, nekonstatuje). Ze závěrečného sjezdu do hlubin mrazí ještě teď (dokonale vystižená ambivalentnost pojmu "hlubina"). Co se odehrává mezi tím, to je prostě mazec. Obrazově na mě Skřivánci v každém detailu i v celku působí jako krásná hutná ilustrace, stejně jako Rozmarné léto (byť ne s dojmem soupodstatnosti s předlohou jako tam). Dík za neuvěřitelného Suchařípu a za Zelenohorskou, kterou miluji už od Zločinu v šantánu. Samozřejmě Brodský a další. Užitečné komentáře (z přečtených): Šandík, raroh, Marigold.(18.5.2012)

  • - Názov filmu vychádza z detskej hry. Kúsky chleba sa priviažu na niť a hodia sliepkam. Tie potom chlieb vyzobú a zostanú visieť na nitiach, zviažu sa a zostanú pevne v moci detí. (Raccoon.city)

  • - Film získal Zlatého medvěda v Berlíně, 20 let po svém vzniku. (toyrider)

  • - Při natáčení filmu v kladenských hutích přišlo na filmaře udání od tamních zaměstnanců, že na jejich pracovišti vzniká protistátní film. (raininface)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace