Poslední aristokratka

Přijde mi to...takové...jaksi nedodělané. Na jednu stranu se jedná o fajnovou, odpočinkovou komedii. Navíc s pěknými záběry na české zámecké exteriéry a interiéry. Na straně druhé je ten humor ale takovej, trošku, prvoplánovej a kupodivu dost jednoduchej, myšleno trošku v duchu takových těch konzumních českých rádoby haha seriálů. Pořád si to ale drží originalitu v podobě samotného námětu pana Bočka a tak to se to s tím humorem docela zvládnout dá. Překvapuje mě ale, jak tu táta, alias Hynek Čermák, měl tak málo prostoru, aby dal na odiv stres z nedostatku financí. Například. V jeho případě to mohlo být daleko vtipnější, v knize minimálně je. Jediní opravdu využití do morku kosti jsou Eliška Balzerová, coby zámecká kuchařka a Martin Pechlát, coby kastelán.Kdyby byly všechny postavy tak skvělé, jako tyto dvě, byla by tato komedie geniální. Takhle je příjemná, ale legenda z toho bohužel nebude. Na rozdíl od knihy. (02.08.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $3,087,361▐ Vyumelkovaný zlepenec, kde umelosť dosť otravuje, vtipnosť dosť na silu, rovnako ako tie romantické etapy, bez poriadnej iskry. A popritom to ani nebol až tak strašný námet len ten výsledok. /40%/ (02.08.2020)

Super, nepříjemný podzimně- zimní časy dostávají jeden velmi pohodový filmový doprovod. Film má postavy, který si vzájemně náhravaj k vytváření humorných scén i dialogů. Samotná záplětka je sice taková fik - fik a "princ" na bílým koni působí až nechtěně úsměvně, ale tajit, že mě ve společnosti "aristokratů a jejich služebnictva" bylo fajn a mnohokrát jsem se zasmál by k filmu nebylo fér. Herecky je film nabitej jmény, aby ne, Jirka Vejdělek je z mého pohledu český filmový hitmaker, takže hvězdná jména si své "ne" dvakrát rozmyslí a ono to výslednému zážitku ještě přidá. Cupitání pani Dykové, hlášky prakticky hypochondra Pavla, ořechovka od paní Elišky, sarkasmus Martina Pechláta mě opravdu v celku pobavilo. Nejmilejším překvapením byla pro mě dosud neznámá Yvona Stolařová, jediný co jsem o ní zjistil, že studovala Janáčkovu konzervatoř, což je zřejmě dobrej oddíl, protože Yvona předvedla při svém debutu vyzralý výkon, působila přirozeně, neokoukaně a i ve scénách s mnohem zkušenějšími kolegy se neztrácela. Kamera Vladimíra Smutnýho je opět něco neuvěřitelnýho, opět dokázala zprostředkovat atmosféru filmu. Jediný dvě výčitky, pro mě tvůrci neukázali prasákův kabinet, tak jsem se těšil. A nějak jsem nepobral, proč američani mluví česky, nebo to byli čechoameričani, to mě opravdu nějak uniklo. Nicméně přes to se lehce přenesu, teda přes prasákův kabinet zase tak lehce ne. (24.10.2019)

Na Poslední aristokratce je smutné, že půjde zřejmě o nejlepší zimní komedii následujících (tý)dnů (lepší než Ženská na vrcholu, Špindl 2 a Šťastný nový rok). Ještě smutnější je, že jde téměř výlučně o zásluhu Vladimíra Smutného. Ten ví, z jakého úhlu herce snímat, aby měl záběr nějakou dynamiku a nebylo třeba zbytečně stříhat. Když si mezi sebou postavy nevyměňují hlášky prozrazující snahu být vtipný za každou cenu, a sledujeme jenom pásma hezkých obrázků jako z videa na podporu turismu (jakkoli inspirací byly spíš Tři oříšky pro Popelku), je film docela příjemný. ___ Jeho větší část bohužel tvoří pásmo sitkomových scének s teatrálními herci, které nespojuje žádné ústřední téma, žádná substance (která úplně chybí postavám, proměňujícím se čistě dle toho, kde je scénář zrovna potřebuje mít - „hlasem rozumu“ je tak třeba po devadesát procent stopáže Frank, ale krátce před koncem na sebe rozumné rozhodnutí za celou rodinu vezme Vivien, jednající do té doby naprosto iracionálně). Snad kromě sdělení, že české koblihy jsou lepší než americké donuty a lhaní a zatajování je v pořádku, pokud z něj dokážete vybruslit nějakým podrazem (nebo tím, že se dobře prodáte). Z motivů exponovaných v úvodu (americká kamarádka, ztracené plechovky, abstinence, nestabilní lustr...) je později smysluplněji zužitkováno pouze nacistické splachovadlo (yep!) a seznámení s Maxem, které žel svou lyričností/sladkobolností narušuje nadsazenou stylizaci zbytku filmu.___ Ze všeho ostatního, co slibuje zápletku, jsou vytěženy pouze další nikam nevedoucí situační gagy. Nejen s ohledem na skoro dvouhodinovou stopáž jsou takřka nulový vývoj a epizodická stavba, jakkoli odpovídají předloze, krajně nešťastné. Jiří Vejdělek jinak potvrzuje, že řemeslo zvládá velmi dobře (až na ta CGI letadla a stejně fejkový New York) a divákům nedůvěřuje vůbec, pročež téměř bez ustání hraje hudba prozrazující nám, zda se máme smát, nebo plakat. U titulkové písničky od No Name se mi chtělo obojí současně. 45% Zajímavé komentáře: Marthos, castor, Marze, marhoul, Slepejsek (24.10.2019)

Kniha je v knihovnách půjčena na roky dopředu, zajímalo mě, jak si Vejdělek poradí s adaptací cizí látky. Knihu si asi budu muset přečíst, protože film je přehlídkou klišé "nechápaví Amíci a vyčůraní Češi" a většina vtipů se týká jídla a pití. Tatiana Dyková neskutečně přehrává a je trochu divný ten zvláštní přerod její postavy. Snímek se na jedné straně snaží působit velmi realisticky (středostavovská rodina, která nemá peníze na šlechtické bydlení), na straně druhé se většina věcí vyřeší až nečekaně snadno. Jiné Vejdělkovy filmy mě štvaly více, tohle je taková typicky česká veselohra, ve které sněží, objevuje se neokoukaná herecká tvář a ... všichni se v ní tak nějak domluvíme. (20.11.2019)