Babí léto

Pro mě to bylo celé unavený, únavný a unavující příběh, který mi nic nedal. Každý velký herec má svůj poslední film, málokterému se ale dostalo takové publicity. V případě Babího léta je podle mě medializace nadhodnocená. A skládat ódy na Vlastimila Brodského (kterého si jinak vážím) jenom proto, že to byl jeho poslední film, se mi zdá pokrytecké. Stejně tak Český lev udělený stylem "rychle ho musíme ocenit, co kdyby brzo zemřel". Sporadicky zajiskřil jen herecký projev Stelly Zázvorkové. A pokud mě měla dojmout scéna u rozvodového soudu, tak nedojala. K tématu stáří mě víc bavily starší filmy Hvězda nebo Konečná stanice. (07.03.2009)

Jako na jaře probouzí se příroda, tak i v člověku počne probublávat pramínek života počínající dětstvím. Jaro střídá léto, pro někoho nejkrásnější roční období, které považuje většina z nás za nejúžasnější část života. Z dítěte se stává dospělý člověk, jenž musí čelit radostem a strastem, které mu byly postaveny do cesty. Všechno ale jednou končí, a proto jak čas plyne, léto překlene podzim, známý pro svou nevlídnou náruč. Nezmínila jsem však jednu část roku…babí léto. Stejně jako to chodí v přírodě a v babím létě rozkvétají poslední květiny, tak i lidská duše přijímá poslední zbytky paprsků. Tragikomický příběh o stáří, se kterým se hlavní hrdina Fanda odmítá smířit. Bojuje proti stereotypu, naplňuje své sny, zkrátka se pokouší navrátit do let raného mládí. Proč ne? Vždyť koho by bavilo věčné stěžování si na život, čekání na smrt, které je tak depresivní. Aneb staří jsme natolik, nakolik se cítíme, a proto mi byla postava Fandy obzvláště sympatická. Ve filmu se prolínají špičkové herecké výkony postavené především na Vlastimilu Brodském a Stele Zázvorkové, jejichž filmový vztah mne dokonale odzbrojil. To dokonalé soužití, pochopení, obrovská míra tolerance, která je pro úspěšný vztah hodně důležitá a vlastně i zvyk jednoho na druhého…Jak je možné, aby se tolik odlišní lidé milovali po celý život? On s věčným optimismem, ona úplný opak. Po partnerské krizi se Fanda naprosto změní, snaží se vyhovět manželčiným požadavkům, proto ztrácí elán, chuť do života a vše mu začíná být lhostejné. Nic ho netěší, jen tupě zírá z okna… Žena záhy zjistí, že ho miluje takového, jaký je. Dojemné vyprávění dvou starých lidí, který otevřel dvířka do mého nitra. (21.03.2008)

Životní role velké české osobnosti Vlastimila Brodského. Čest jeho památce a k filmu snad jen, že je plný životních situacích a mouder, které musí každého oslovit. Postavy jsou vykresleny naprosto věrně. Chlapi jsou jednoduše volnomyšlenkáři, furt lítají ve svých snech a ideálech, které se alespoň částečně snaží plnit. Zatímco ženy stojí nohama pevně na zemi, řeší denní starosti a stereotypy a nás chlapy asi nikdy nepochopí. Nebo že by ano? :-) Tak či onak film je to excelentní snad po všech stránkách! Klobouk dolů a jasných 100% (26.05.2010)

Na pána Brodského by som sa dokázal dívať a pozerať stále. Neskutočne ukľudňujúci a príjemne stráviteľný výkon, ktorý akoby išiel priamo z jeho osoby. Krásna bodka v hereckom aj ozajstnom živote. Film je skutočne očarujúci, mal som z neho úžasne hrejivý pocit pri srdci. Jednoducho podaný dej s obrovským príbehom priamo zo života. Ničím nesfalšovaný, trpko usmievavý, vtipne dramatický ale dojemný. Dávno som hercom tak neveril ako v tomto prípade hlavným hviezdičkám, ktoré sú na veľkú škodu už tam hore. 100%. (08.10.2007)

Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen. (19.12.2005)