Je třeba zabít Sekala

Atmosféra války je tu neuvěřitelně tíživá a hutná, a to dokonce i přesto, že celý film nespatříme jediného vojáka, jediný střet. To je filmařina! Oba polští představitelé hlavních rolí jsou fantastičtí a je radost sledovat jejich přirozený a herecký koncert v příběhu, který se vyznačuje zcela rozporuplnými postavami. Jen někdo může být označen za vyloženě kladnou postavu (např. skvělý a charismatický Jiří Bartoška). Film navozuje stísněné pocity i díky velmi pozoruhodné hudbě z pera polského skladatele Michala Lorence, který kloubí nápadité melodie podané nápaditým provedením. Drsné vykreslení života za války, netolerance mezi katolíky a evangelíky, četné filosofické úvahy, podmanivá režie, vyšperkovaný scénář, to vše dělá z tohoto snímku skvostnou záležitost. A nakonec i poselství o tom, jak těžké je soudit zločince "na první pohled". Stejné zlo, ne-li větší, se však mnohdy ukrývá za nevinnými tvářemi. Drsný, ale krásný film. Takových by mělo být více. 90%!! (23.12.2006)

Geniálna "kovbojka". Kedysi som bol úplne paf zo ZDIVOČELEJ ZEME a toto ma dorazilo úplne. Na westernovej schéme vystavaná dráma, kde sú zahrnuté asi všetky sociálne, morálne, náboženské problémy (nie len) danej doby. Vynikajúci herci, skvelý scenár. Na Bartoškovej postave je zobraná všetka rozpoluplnosť a úžasnosť zvolenej témy... (18.08.2008)

Priznám sa, že mi vo filme chýbala absencia nacistov, ktorí by v divákovi vytvorili atmosféru obdobia druhej svetovej vojny. Nemuseli by byť v každej druhej scéne, ale čudoval som sa, že sa neobjavili ani raz za celú stopáž (obrazy Hitlera na stene nepočítam). Pravdou však je, že o nacistov v tejto dráme vôbec nešlo. Je treba zabiť sekala som vnímal ako drsnú českú rozprávku s tradičným hrdinom zo sedliackeho prostredia, ktorý sa chtiac nechtiac dostáva do stredu tornáda a je jediný, kto môže tento všetko ničiaci prírodný úkaz zastaviť. Herecké obsadenie mi na 100 % nesadlo a záver si viem predstaviť aj lepší, ale inak po všetkých stránkach veľmi solídna dráma. (05.04.2020)

Je třeba.....něco dodávat. Silné téma přetaveno v kvalitní scénář Jiřím Křižanem, herecké výkony, které snesou ty nejpřísnější měřítka, brilantní kamera Martina Štrby (zejména smysl pro detail), to vše umně dokreslující, působivý hudební doprovod M. Lorence. V neposlední řadě věrně zachycená ATMOSFÉRA panující na malé moravské vesničce jménem Lakotice, (která by se ale dala naroubovat na téměř jakoukoliv vesnici v Čechách a na Moravě, kdy každý na každého něco ví...). Přestože zde nepadne jediný výstřel, ta atmosféra strachu obklopující místní hospodáře před udáním gestapu je naprosto věrohodná a všudypřítomná, byť zde o samotnou válku jako takovou nejde, ta slouží pouze jako taková berlička pomáhající příběhu. V roce uvedení snímku do kin (1998) jsem ho nedokázal (v kontextu mého věku) plně docenit, pochopit veškeré souvislosti, přesto jsem jím byl naprosto strhnut a pohlcen. Dnes (1.3.2011) po mé třetí projekci jsem nadšen, zhnusen a nemám (téměř) co bych snímku vytknul. Vyjma 2 scén, kdy Michálek zbytečně tlačí na pilu a to v případě vyřknutí konečného ortelu: je třeba zabít Sekala...... To věčné téma: Je větší svině Sekal nebo místní pantátové?! Nechce se mi podrobně o tématu rozepisovat, dopadlo by to úvahou mající min 2 stránky, ale ten konec (btw vskutku působivě natočená závěrečná scéna „na ostří nože“) hovoří za vše. Hajzlama se nerodíme, těmi se teprve (ve světle určitých okolností) stáváme. Byli tou „hybnou silou“ místní obyvatelé (ta panující atmosféra mezi místními, která Sekala v dětství formovala)..? Faktorů je určitě více, nicméně (to je známá věc), prostředí v kterém vyrůstáme má velký vliv na formování osobnosti. Pro mě osobně je snímek Je třeba zabít....NEJlepším porevolučním filmem a troufám si tvrdit i TOP 10 (5) mezi Československými filmy všech dob. Je to jeden z těch mála případů, kdy se nerozcházím (ba právě naopak) naprosto souhlasím s akademií. 97% (02.03.2011)

Eastern středoevropských rozměrů chápaný již od počátku coby koncept prostoru nad pouhý rámec České republiky. Střední Evropa nejen koprodukčně, ale i castingově, historicky, významově, kontextuálně, atmosféricky... Režisér Vladimír Michálek celkem odvážně pojal úmysl adaptovat scénář Jiřího Křižana a natočil film o druhé světové válce, v němž není jediná uniforma a nevyskytuje se tu ani vůbec žádná těžká vojenská technika či protektorátní propriety. Válka slouží jen jako rámec pro skutečně mimořádně silný příběh, který má především ilustrovat podstatu české (moravské, polské, středoevropské) vesnice a jejích specifických poměrů tam. Konzervatizmus prýští z každého filmového okénka a coby analogie mne možná napadá Hanekeho Bílá stuha (i když ta je černobíle jiná). Pod stylizací pastelových barev (dominuje azurová oblohy a zlatá zralých klasů) se ukrývá temný a ponurý svět falešných křesťanských hodnot, pokrytectví, udavačství, patriarchální podstaty komunity, stále živého dědictví feudálního léna, kdy půda, grunt, je důležitější než člověk...a obé je stále ještě tak provázané... Je třeba ale napsat, že koncept Vladimíra Michálka možná mírně přerostl, natočit takto odvážně myšlený snímek je skutečně mimořádně náročné a jasně tu chybí rámec, který by posunul celý film do oblasti děl mimořádných. Každopádně v kontextu českých polistopadových filmů je to snímek ojedinělý a oněch 10 Českých lvů mu coby ocenění rozhodně nebylo přiděleno pouhou náhodou... (02.03.2011)