Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Daniel BellHrají:
Pernilla Allwin, Bertil Guve, Börje Ahlstedt, Harriet Andersson, Mats Bergman, Gunnar Björnstrand, Allan Edwall, Stina Ekblad, Ewa Fröling, Erland Josephson (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (189)
Film jsem viděl v kině, a čekal a čekal kdy se bude dít něco zaznamenání hodníého. První manžel byl na ženu hodný a zabýval se kumštem, avšak nevydžel žít déle než žena, takže ta hledala pro své děti jiného muže. Našla si muže koketujícího s nějakým náboženstvím a to bičem a tvrdostí. To se tedy žena divila co provádí s jejími dětmi a jak se musí pravidelně modlit a nasávat informace z bible. Podobně se vedlo i jí, takže krutý muž ji vedl k cestě do nebe. Zda se mu to podařilo, či ne, tak to už nevíme. ()
Nemám nejmenší tušení, co k filmu napsat, a dokonce ani nevím, jak moc se mi líbil. Přesto jsem si jistý, že tento komentář bude mít alespoň 5 řádků. Za zhlédnutí film rozhodně stojí. Především proto, že je tak jiný. Dal by se přesně uprostřed rozdělit na dvě naprosto odlišné části. První část končí smrtí, zatímco ta druhá končí zrozením. Zhlédnutí jsem velmi dlouho odkládal. O nudě rozhodně nemůže být řeč. Ve vzduchu jsem zaregistroval několik filosofických úvah, přesto se osvícen ani trošičku necítím. Ani po 10 ranách rákoskou bych nepřipustil, že se mi film nelíbil. Jen prostě nejsem cílová skupina. Film je hrozně dlouhý a o 5 hodinovém režisérském střihu se mi jistě bude zdát ještě několik nočních můr, přesto jsem si téměř jistý, že kdyby byl jen o malinko kratší, tak to filmu kvalitu spíše ubere. Ani ty 3* z toho prostě nevytřískám. ()
Konečně jsem splatil divácký dluh vůči jednomu ze svých nejoblíbenějších režisérů a - jak se dalo čekat - byl jsem odměněn nevšedním filmovým zážitkem. Snímek se odehrává počátkem 20.století v prostředí majetných švédských vrstev, ze kterého režisér čerpal už v "Šepotech a výkřicích", ale tentokrát divák místo trýznivého smrtelného zápasu sleduje tématicky daleko šířeji pojatý obraz početné rodiny Ekhdalů a jejich přátel. V příběhu nechybí žádné ze stěžejních bergmanovských témat, pochybnostmi o boží jsoucnosti počínaje a konče konfrontací s vlastní slabostí, morální i fyzickou. V popředí opět stojí obtížné vyrovnávání se smrtí blízkých i lidskou smrtelností obecně, nahlížené dětskou optikou plnou fantasie. Závěrečná odpověď na otázky po smyslu bytí se pak nese v neobyčejně hřejivém, takřka idylickém duchu, navazujícím na vyznění závěru "Sedmé pečeti" nebo "Lesních jahod". Spočívá v budování "našeho malého světa", vzájemné vřelosti, štědrosti a lásce - jakkoliv nezavírá oči před neodmyslitelnou odvrácenou stranou života. Osobně mám jako rodilý skeptik velmi rád temnější tituly z Bergmanovy filmografie, ale musím říct že převládající optimismus, jímž je "Fanny a Alexandr" prodchnutý od začátku do konce, mne tentokrát neobyčejně potěšil. ()
Rodinné drama středostavovské švédské rodiny je nepochybně - jako většina Bergmanových témat - trvalou bolestí jeho vnitřní duše. Problematický matčin sňatek a následné drama tyranství a omezování osobné svobody nahlédnutím pod povrch luteránské ortodoxie a pochopením, proč v minulosti i z této země odcházela početná emigrace do Severní Ameriky neohraničených možností. Zdánlivě neobvyklý námět zvládá Bergman se záviděníhodnou bravurou a věren svému dušezpytu s důkladným, takřka minuciózním sledováním postupných změn duší svých hrdinů. Film cítím jako jakési skeptické doplnění SCÉN Z MANŽELSKÉHO ŽIVOTA. Je dokladem univerzálního záběru Bergmanova pohledu a suverénního zvládnutí i zdánlivých maličkostí filmařských dovedností. ()
Moje první setkání s Bermanem dopadlo nad očekávání skvěle. 3 hodinová rodinná sága viděná očima malého chlapce byla velice zajímavá. Filmu dodávala kouzlo skvělá kamera, hudba a výborné herecké výkony. Dokonce ani tříhodinová délka nebyla přetažená a žádná scéna nebyla zdlouhavá nebo zbytečná. Pro mě nejlepší a nejpřístupnější Bergman. ()
Galerie (107)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (15)
- V roli biskupa Edvarda Vergeruse, kterého ztvárnil Jan Malmsjö, se měl původně objevit Max von Sydow. (Tygrys)
- Tento film ohlásil Ingmar Bergman jako svůj poslední celovečerní snímek. Dále režíroval už jen pro televizi a divadlo. (Pavlínka9)
- Ingmar Bergman natočil více než 24 hodin materiálu. (PSJR)
Reklama