Byl jednou jeden dům

Neni to pro mě čistě stoprocentní záležitost, ale kvůli atomosféře, střízlivýmu rozsahu a hlavně hereckejm výkonům a naprosto neopakovatelnýmu obsazení(!) dávám za pět. Hodně se tu ale mluví o tom, jak je to plný komunistických agitek, charakterů apod. - a s tim rozhodně nesouhlasim: jedinou výraznější úlitbou komoušům byl podle mě detailní záběr na vyvěšení Rudýho práva během Pražskýho povstání, ale to mi je srdečně naprosto u prdele a vůbec mě to netrápí, nepohoršuje ani to nepůsobí nijak nepatřičně, protože na konci války ta nálada rudě naladěná prostě byla a tohle nebylo nic, co by nějak vybočovalo z nějakýho střízlivýho rámce. A to jsem na všechny možný bolševismy, myslim, celkem háklivej. I ten odbojář Hrach starší (Řehoř) mi nijak přehnaně komunistickej nepřijde, ani si upřímně řečeno nevybavuju, že by se to tam kdy nějak víc řešilo. Každopádně nijak zidealizovaně vybarvenej nebyl - táta, kterej opustil ženu a ani se nijak nemá ke svýmu synovi atd., ten rozhodně neni žádnou vlajkovou lodí komunistickýho odboje. Pokud by se na tom někdo chtěl svézt, vypadalo by to jinak. Trošku mě ale zamrzely nedořešený osudy některých (rodina Nerudných - Patrokles i ostatní bratři, jak "kolaborant", tak "vlastenec", pak Pipina v rajchu, pilot Přemek Tvaroh, v domě přechovávanej Němec...), a taky mi trochu nehrála už celkem stará Hudečková hrající Pipinu jako malou holku. A z toho domu, jakkoliv byl udělanej hezky, ta ateliérovost bohužel jen sálala. (23.07.2015)