Reklama

Reklama

Epizody(5)

Obsahy(1)

Jeden z nejlepších a nejoblíbenějších českých seriálů, dnes už uznávaný jako klasika, vznikl v polovině sedmdesátých let. Znamenal novou kapitolu v historii našeho původního seriálu. Prozaik Jan Otčenášek a dramatik Oldřich Daněk, v té době oba již renomovaní tvůrci, označili své dílo termínem "televizní román". Dali tak najevo, že jím nejde o běžný, spotřební, zábavně - populární žánr, ale že míří k televiznímu dílu hlubšího záběru. Na vypjatých historických okamžicích let 1936 až 1945 sledují zvraty českého osudu i podoby českého charakteru. Ve scénáři našel zalíbení režisér, jehož jméno čteme na dlouhé řadě těch nejvýznamnějších seriálů od dob jeho počátků dodnes - František Filip. Přivedl před kameru celou plejádu hereckých mistrů všech generací: Miloše Nedbala, Karla Högera, Danu Medřickou, Janu Hlaváčovou, Vladimíra Menšíka, Jiřího Adamíru, Josefa Somra, Petra Čepka, Jiřího Hrzána, Jaromíra Hanzlíka, Slávku Budínovou a dlouhou řadu dalších.

Epizody:

1. Stěhovavá trafika
2. Bio Ilusion
3. Jízda do tunelu
4. Ďábelské ostrovy
5. Obvaziště Boccaccio

5. Barikáda ve vedlejší ulici - Přetočený poslední díl seriálu, doplněný o bojové revoluční scény (a s novými herci: Bohumil Švarc, Josef Čáp, Dana Syslová, Viktor Preiss, František Hanus, Vlastimil Hašek, Otto Lackovič a Jan Přeučil) a bez předčasně zemřelého Jana Libíčka. Po roce 1989 však tato verze odvysílána nebyla. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (168)

monolog 

všechny recenze uživatele

Nevím, jak to tu vypadalo za Protektorátu. Tehdy jsem byl ještě takhle malej. Tehdy byli ještě takhle malí i moji rodiče. A vlastně i prarodiče, protože se v té dob, věřte nevěřte, (plus mínus pár let) narodili. Takže, jak já mám kčertu vědět, jaká tehdy byla atmosféra a jak to tu vypadalo? Ale to ponechme stranou. Tenhle seriál je podle mě naprosto průměrný. Kdyby ho natočili dnes, byl by to stoprocentní odpad kousek nad Ulicí a vedle Ordinace. Jediné, co ho pozvedá nad všechny ostatní seriály, jsou herecké výkony a to každýho jednoho herce v něm. Ono taky, když dnešní plat jednoho z nich by vystačil tehdy pro všechny, není tak těžký obsadit jenom ty nejlepší kapacity i do těch největších štěků, že. Příběhem je to prostě jen další seriál ze života nějakýho vzorku obyvatelstva. Nejvíc se mi tu asi líbila postava Josefa Vinkláře, a zaujal mě Zdeněk Řehoř, protože to není tak dávno, co hrál usedlého postaršího pána v Takové normální rodince. Takže, všechny mé hvězdičky putují pouze a jedině k hercům. ()

Bart 

všechny recenze uživatele

Asi nejzdařilejší seriál, který byl u nás natočen v době normalizace. Vynikající herecké výkony našich předních herců a že Filip si herce vybírat uměl! Vynikající Adamíra, Nedbal, Menšík a Sovák. Naši herci ukázali, že i malé role se dají zahrát nezapomenutelně. Například Medřická, Budínová, Kovářík, Libíček. Mám na mysli např. scénu, kdy Vala sděluje Medřické, že její manžel zahynul. A scéna na barikádách? To patří k té době. Bez ní by seriál cenzoři nepustili. ()

Reklama

Tosim 

všechny recenze uživatele

Seriál celkem přesvědčivě přibližuje atmosféru strachu českého národa za protektorátu, méně už pak život vyšších vrstev (i když výkon Jiřího Adamíry považuju za skoro nejlepší.) Jediné, co autoři přehnali, bylo, když dělníci a rolníci v květnu 1945 na barikádách předpovídali zánik soukromého podnikání :-D ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Psalo to tu hodně uživatelů, ale musím zopakovat; nepamatuju si seriál, kde by se sešlo tolik hereckých špiček té doby, a to obsazených i do těch nejmenších rolí (jako nejoblíbenější postavu bych vybral P. Nerudného Jiřího Adamíry). A právě na hereckých výkonech si tvůrci mohli dovolit vystavět celý seriál. Jako válečná látka funguje velmi dobře, v některých ohledech mi to připomínalo o rok mladší a méně známý Kamenný řád (škoda, že zde nebyly dořešeny osudy všech postav, min. u 2 se to hodně nabízelo). Jenže jedna věc mi u výše jmenovaného seriálu přišla ne tak do očí bijící a tou myslím poplatnost době. I když je nutno volit tyto slova velmi opatrně. Jako oponentura se mi líbila jedna věta uživatele Exkvizitora, dovolím si citovat: "Chce snad někdo říct, že komunistický odboj nepřispěl k pádu fašismu nebo dokonce že na konci války lidé nevítali Rudou armádu s nadšením?". Ano, výstižné, kolego. Takže sice někdy ten socialistický/komunistický podtón krapet dřel, ale rozhodně to nebylo nic tak strašného, přestože posledních pár minut páté epizody (mluvím o nepřetočené verzi) bylo vyloženě pro soudruhy (i když je zvláštní, že třeba Dlaskovo dojetí mi nepřišlo vůbec trapné, naopak jsem ho dokázal pochopit). Jen by mě zajímalo, jestli si ten závěrečný pohled na "pomník" vykládám správně nebo ne (přijde mi totiž jako výsměch natočit slétávající se holuby, kterak se*ou na sovětský tank). Rozhodovat se mezi 4* a plným počtem je v tomto případě hodně těžké, ale nakonec volím vyšší variantu (díky výborné ATMOSFÉŘE), i když hodnocení je někde mezi. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Pod příkrovem tuhé normalizace vzniklo prací scénáristického dua snů (Otčenášek-Daněk) vynikající dílo, které je jak apoteózou posledních let První republiky (jedna z mála zmínek o jinak úzkostlivě utajované benešovské válečné půjčce), tak minuciózně přesným záznamem života za protektorátu. Pavlačový dům je pojímán jako soběstačné fórum svého druhu, vybavené kinem, blokovou, opravdu lidovou hospodou a navíc hrazdami pavlačí. Panovnickou lóži nahrazují okna bytu majitelů. Kaleidoskop událostí, osudů, tragédií a neživotných komunistických zjevů (Valův malíř Dlask a ještě mlžnější emisar Kominterny, Řehořův Hrach starší) i znamenitě vykreslených žižkovských (?) lidových a "vysokých" postav (jedineční Nerudní Nedbalův a možná o něco ještě vyhraněnější Patrokles Nerudný Jiřího Adamíry). I konec seriálu, symbolická zbytečná smrt na barikádě, z níž se nikdy nevystřelilo, je příznačná pro květnové povstání (až 2 000 padlých na naší straně nepočítaje vlasovce, řada hlavní zákeřných odstřelovačů, zhruba dvou třetin postavených barikád se boje vůbec nedotkly). Režie i herecké obsazení vydatně přispěly k vytvoření jednoho z nejvýraznějších děl naší dramatické a filmové tvorby sedmdesátých let. Třicáté výročí konce německé nadvlády se proti vůli Husákova režimu tehdy podařilo oslavit opravdu důstojně. ()

Galerie (141)

Zajímavosti (35)

  • Natáčeno v Opatovické ulici na Starém Městě (filmový dům v Bagounově ulici), Na Můstku (Bar BOCCACCIO), na Petřínské rozhledně, Petřínském bludišti, pod Strahovským klášterem, Botanické zahradě přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Praze hlavním nádraží, Letenských sadech, Politických vězňů. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Reklama

Reklama