• Marthos
    *****

    Některé seriály mají tu ctnost, že nestárnou a s každou televizní reprízou jim doroste další generace diváků. Bezesporu k nim náleží Byl jednou jeden dům, který patří ke špičkám soudobé televizní dramaturgie. Pětidílná odysea žižkovského domu zachycuje jeho obyvatele na pozadí politických událostí, které ať už přímo nebo nepřímo zasahují do jejich životů a osudů. Prostí i vzdělaní, bohatí i chudí, mladí i staří, stateční i zbabělí. Právě takoví jsou nejen hrdinové seriálu, ale takoví byli a jsou hrdinové dneška, obyčejní lidé s obyčejnými starostmi a radostmi, kteří jako solitéři hledají smysl svého života, svůj ostrov naděje. Tak, jako se pod vlivem událostí proměňuje doba, mísí se postupně humor s tragédií a původní jakoby nicotné šarvátky na pavlači a hospodské debaty překrývá mlhavá stísněnost protektorátního dusna, které se stává skutečnou prověrkou jednotlivých charakterů. Kdo obstojí a kdo naopak selže. Závěrečná epizoda na květnových barikádách, komunistickými politruky dodatečně znásilněná do akční přestřelky s nezbytnou pomocí Rudé armády je jedinou a v celkovém pohledu pominutelnou úlitbou ideologickému marasmu. Seriál je sám o sobě unikátní přehlídkou vynikajících hereckých osobností sedmdesátých let, kdy se před kamerou sešli veteráni divadelních prken i pokračovatelská generace mladšího a středního věku (Adamíra, Nedbal, Höger, Hlaváčová, Hanzlík, Hrzán, Somr, Menšík, Sovák, Medřická, Větrovec, Vinklář, Libíček, Řehoř, Vala, Bláha, Ráž, Abrhám, Čepek, Šulcová a několik desítek dalších). Domovnice, trafikant, uhlíř, živnostník, četnický strážmistr, promítač, krejčí, hostinský, dva malíři, vážený pan radní se svými syny. Co postava, to košatý příběh, co dialog, to nezapomenutelný herecký koncert. Navzdory tomu, že seriál vznikal v době nejtužší normalizace, se režiséru Františku Filipovi a scénáristům Janu Otčenáškovi a Oldřichu Daňkovi podařilo vykouzlit obdivuhodně kvalitní příběh, který se za léta své existence stal nedílným a trvalým pilířem novodobé televizní tvorby, k níž se s potěšením vrací již několik generací spokojených diváků. A to je víc, než bychom si mohli přát.(29.12.2008)

  • Volodimir2
    *****

    Na vypätých historických okamžikoch roku 1936 až 1945 sledujeme vo filmoch zvraty českého osudu a charakteru po dobu protektorátu v Prahe. Dej sa odohráva v dome č. 12 na fiktívnej Bagounovej ulici v Prahe. Majiteľ domu, radný pán Nerudný a ostatní v dome prežívajú historické udalosti, ktoré hýbali republikou (mníchovský diktát, nemecká okupácia, heydrichiada a oslobodenie).(30.9.2018)

  • Snorlax
    *****

    Tohle by už žádná televize neměla nikdy vysílat. Protože každým zopakováním tohoto skvostně napsaného, obsazeného, zrežírovaného i zahraného seriálu ještě více vynikne bezradnost současných scenáristů, neschopnost režisérů a totální netaletovanost všech herců, kteří se na páchání současných seriálů podílejí. Mimochodem, asi hned tak nezapomenu na scénu, kdy Dlask (Jiří Vala) oznamuje Hrachové (Jana Hlaváčová), že Hrach zemřel. Kde jinde by víc vynikla laskavost pana režiséra?(1.1.2013)

  • tranquill
    *****

    Jeden z nejlepších seriálů zaobírajících se obdobím první republiky i obsazeného Československa. Neskutečné množství našich nejlepších herců rozehrává tu drama, tu humorné situace, týkající se všech rodin v jednom pražském domě, a to vše na pozadí dobových událostí, aniž by seriál (na dobu vzniku) obsahoval nějakou propagandu.(2.5.2014)

  • Krysa SPK
    *****

    Jedno z nejlepších děl naší filmové kinematografie a to hlavně díky hereckým výkonům našich největších hereckých hvězd. Scény jako odchod mužů při mobilizaci ("A nebojte, my jim to ukážeme."), reakce Vl. Menšíka na mnichovskou zradu, sešlost v hospodě po atentátu ("Tady českej lev konečně zalomcoval řetězem.."), J. Vinklář učí J. Hanzlíka boxovat a další a další jsou opravdu hereckými koncerty a nejen to - režie Františka Filipa i scénář jsou tak krásně česky lidské, že toto dílo spolu s Chalupáři tvoří špičku televizní tvorby. A poslední scény na barikádách ? Myslíte si, že lidé v té době sovětské tanky nevítali ? Že se nevylepovalo Rudé právo ? Nebo že se nepředvídal zánik drobného podnikaní ? Tento seriál je naopak historicky věrný a to navzdory době, kdy vznikal. Jen ten poslední záběr na tank 23 tam nemusel být, ale taková byla doba. Na to, že se v seriálu mohlo mluvit a soukromém podnikání, Masarykovi, legionářích nebo atentátu, je to ještě přijatelná daň.(24.7.2006)

  • - Když strážníci začínají stěhovat trafiku, tak je denní světlo, v dalším záběru je však venku tma. (M.B)

  • - Natáčení probíhalo od září roku 1973 do února 1974. (M.B)

  • - Zmíněné vynechané scény mají zvláštní osud - původně se dotočily dodatečně, protože poslední díl s názvem "Obvaziště Boccacio" se vedení televize zdál málo revoluční. Při druhé repríze seriálu byl tento díl odvysílán s novými scénami a byl přejmenován na "Barikáda ve vedlejší ulici", ale při další, už porevoluční repríze, se opět použila původní epizoda. (Robbi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace