Byl jednou jeden dům

Byl jednou jeden dům je známý československý seriál z roku 1974, který mi dlouho unikal a viděl jsem jej až teď. Musím se přiznat, že jsem z něj nadšený. Proč? Třeba proto, že podobná sestava našich skvělých herců se jen tak nevidí. Vyjmenovávat je nemá cenu, možná jen řeknu, že například hvězdný Václav Postránecký byl mladé ucho a hrál poměrně malou roli. Zkrátka na něj nezbylo víc místa. Druhým významným plusem je zasazení příběhu do období druhé světové války, které bylo dramatické samo o sobě. Geniálním tahem je potom pohled různých lidí z jednoho domu na válečné události a hrůzy. Krásně lze využít rozdílných společenských tříd a lidských povah. Vedle sebe bydlí pan domácí, trafikant, policajt, hospodský, promítač, špeditér a jiní. Jejich vzájemné rozhovory a špičkování (nejčastěji u piva) jsou parádní. Velmi mě také potěšila absence jakékoli ideologie. Ač se natáčelo v utažených sedmdesátých letech, nejsou v seriálu žádné viditelné úlitby režimu. Až po konci seriálu jsem se dozvěděl, že to komunistům vadilo. Vadilo jim to dokonce tak moc, že se musel pátý díl natočit znovu a v něm se musela více oslavovat sovětská armáda! Tuhle verzi jsem neviděl a není potřeba kvůli tomu snižovat hodnocení. To zůstává na silných čtyřech hvězdách a k maximu opravdu mnoho nechybělo. Kdo neviděl, určitě se mrkněte. Mimo jiné jde o velmi dobré hodiny dějepisu naší nedávné historie. (08.11.2022)

Seriál,který se povedl hlavně díky plejádě známých českých herců.Osudy obyvatel domu v Bagounově ulici mě dokázaly přitáhnout k televizi po sedm večerů.I když atmosféru Protektorátu znám pouze z vyprávění a z knih,myslím,že je tady velmi zdařile vykreslena.Jediné,co mi nesedí je postava ilegálního pracovníka ( hraje Řehoř ),který byl zřejmě napsán,aby byl seriál připuštěn na obrazovky.Nechybí tady napětí,humor i strach a odvaha.Hodnotím ho jako jeden z nejlepších seriálů,který byl u nás natočen. (27.08.2009)

Špičkoví herci a vpravdě nostalgické zpracování příběhů jednoho domu v časech světlých i temných. Takto vypadá další z čs. seriálových klenotů. Vinklář, Medřická, Nedbal, Adamíra a mohl bych pokračovat i dále....... to byli Herci, ne jako ty ubohé karikatury co vidíme dneska....... Samozřejmě i zde se občas dostala ke slovu politika a zejména poslední díl je na tom někdy dost na pováženou, ovšem bohužel taková byla doba a jde se přes to v klidu přenést. Charaktery postav nebyly jednoznačně bílé či černé. Jakkoliv zde byl starý pan Nerudný líčen jako povýšený pan radní a kapitalista, přesto mu bylo k dobru přiřknuto jeho vlastenectví (scéna kdy ho chytí šlak z toho, že se chce jeden z jeho synů přihlásit k Němcům) stejně tak Adamíra (na jedné straně černá ovce rodiny, která jen flámuje, na straně druhé je ochoten pomoci a nepřistoupit na podlé rodinné strategie). Škoda jen, že nebylo natočeno více dílů, kde by se rozvinuly osudy dalších postav. Jo a Jana Šulcová zde byla neuvěřitelně půvabná. (03.05.2012)

Niekto tu pekne napísal, že František Filip diriguje nádherný herecký koncert. On ho nedirigoval, on zostavil z úžasných hercov filharmóniu, rozostavil ich po najväčšom filmovom ateliéri, nechal ich hrať a dovolil im aby zo seba vydali to najlepšie a najkrajšie čo sa v ich telesných schránkach ukrýva. A v tom tkvie sila režisérskeho umenia Františka Filipa, o ktorej nás, televíznych divákov, už dlhé roky presviedča a jemne nás nabáda k tomu, aby sme nikdy nezabudli na českých umelcov a uchovali si ich navždy v našich srdciach. Tak ako aj jeho celoživotné dielo. (29.04.2012)

Som presvedčený, že z nápadu uzavrieť vzorku národa do jedného baráku a ilustrovať na nej jeho povahu, šlo vyťažiť ďaleko, ďaleko viac. Postavy sú iba načrtnuté, vybavené ledva dvoma-troma základnými vlastnosťami. Žiadne skutočné dilemy, aký-taký vývoj som zaznamenal iba pri bývalom boxerovi Josefa Vinklářa. Časovo pritom tento seriál zaberá bezmála dekádu! Tu nič nezmôžu ani špičkoví a obľúbení herci, i keď sú to práve oni, kto napriek spomínaným nedostatkom, robí tento seriál stráviteľným. Po prvej epizóde som ale čakal ďaleko viac, posledná potom sklamala úplne; akoby bola useknutá, ani sa v nej vlastne všetky osudy neuzavreli. Riedke, nedotiahnuté, od istého momentu preľaknuté samé zo seba. (23.01.2014)