Osvícení

Naprosto chápu, proč má King tuhle verzi radši. Nepřekáží mu tu geniální režisér ani bezchybní herci, za hlavní hvězdu je tu tedy on. A jeho příběh. Asi by tomu bylo jinak, kdybych celý film viděla v kuse (podle oficiálního doporučení jsem si ho rozkouskovala natřikrát), ale i přes ne zrovna krátkou stopáž jsem se ani jednou vyloženě nenudila. Jasně, střídaly se lepší momenty s těmi horšími, ale nezpomínejme, že tohle je materiál pro televizi, ne majstrštyk věhlasného umělce. Proto se pokusím vyhnout dalšímu srovnávání. Takže ano, líbilo se mi to, ale...Hmatatelné zlo už není zlo. V knížce to fungovat může (nevím, nečetla jsem), protože jsme odkázáni jen na svou vlastní ochotu představovat si, ale film, pokud chce děsit, by nám neměl cpát hotové obrazy. Teď mluvím především o násilných prostřihách z Jackova subjektivního světa plného duchů do objektivní reality, kde samozřejmě nic není. Ale proč?! Bylo to nutné? Proč nedali naší fantazii trochu volnosti? Abych pravdu řekla, celkově závěr se moc nepovedl (tedy až na vyjímku finálního souboje tatínek vs. maminka), nemám ráda, když jsou postavy, obzvlášť v hororu, hloupé. "Danny, uteč, táta tě chce zabít! - Ok, ale až si nazuju botičky" nebo "Rychle, hotel za chvíli vybouchne! - Hlavně nezapomeň na čepici!" No dobře, trochu jsem si ty situace přibarvila, ale jen pro zdůraznění debility jednání, které mě doháněla k šílenství. Co mě ale dohnalo jinam, přesněji do googlovského vyhledávače, byl mimořádný soundtrack. V Kubrickově šajnění sice byla parádní hudba, navíc mnohem děsivější, ale méně charakteristická. A vidíte, už zas srovnávám... (24.02.2016)

Kingova kniha nepatří mezi mé nejoblíbenější. Mám tuhle verzi mnohem radši než Kubrickovu (kterou vlastně nemám rád vůbec). Nejen proto, že je věrnější knize, ale hlavně proto, že na rozdíl od Nicholsonova Jacka Torrance, Weberův Jack prochází kompletní proměnou a jeho propadnutí šílenství je uvěřitelnější. Jeho postava se někam vyvíjí. Podobně tak samotný příběh, který není jen slepencem scén, ale souvislou linkou. Tohle Osvícení je o hotelu, ne o Jacku Torrancovi. Dalším kladem je velmi sympatická Rebecca de Mornay. Shelley Duvall v Kubrickově verzi z Wendy vytvořila nejnesnesitelnější filmovou postavu, jakou jsem kdy viděl. Rebecca z ní vytvořila realistickou postavu. Garrisova televizní verze v sobě sdružuje veškerou atmosféru příběhu. Ano, jde "jen o pouhý" televizní snímek, ale přijde mi hodně sympatický. (04.06.2020)

Hmm. Ťažko sa hodnotí tento film, alebo miniseriál bez toho, aby sa nespomenul majster Krubrick a jeho pôvodná adaptácia. King šiel do filmu asi s myšlienkou: Keď chceš niečo poriadne, musíš si to spraviť sám. Tu si však sám vyskúšal, že útok na diváka je o trochu zložitejší, ako útok na čitateľa. Divák potrebuje na vyvolanie daných emócií trocha viac stimulácií, ako je to u písanej knihy. Z Kingovej "my adaptation by myself" vznikla slabá televízna zlátanina. Zlátanina so síce rozšíreným obsahom, ale to sa pri trojdielnom filme dalo čakať. Tak isto charizma Nicholsona tu úplne chýba. Steven Weber sa síce snaží čo to dá, ale Jackovi nesiaha ani po členky. Zaujal ma skôr prístup k role, ktorá bola u oboch hercov úplne rozdielna. Kým Jack vyzeral už zo začiatku úchylne, Stevenova zmena bola dlhšia, markantnejšia a plynulejšia. Avšak v tejto verzii som našiel lepšiu variantu, a to v Rebecce De Mornay. Bola sympatickejšia a podľa mňa herecky na rovnakej úrovni ako, mojmu oku nie veľmi lahodiaca Shelley Duvall. Knižnú predlohu som samozrejme nečítal, ale tu mi neostáva nič iné, ako ísť na 50% z Kubricka. (30.04.2011)

Čtyřhodinová televizka, kterou mám daleko raději jak Kubrickovu verzi. Jako malá jsem v tom filmu měla i své vybrané lekačky, které na mě fungovaly do zemdlení, což už se dneska sice nekoná, ale atmosféra přesto i po těch letech zůstává zachována. A Weberova proměna je tu stejně lahůdková, jako ta Nicholsonova. Viděno - nesčetněkrát. (30.05.2012)

Nejvíc mě na tomto zpracování Shining zaujal Jack Torrance, který je jiný než v Kubrickovské verzi, což bylo hlavním důvodem sporu mezi Kubrickem a Kingem. Stephenovi se právě nelíbil skvělý Jack Nicholson, a to z jediného důvodu, protože už od začátku měl jakoby na čele napsané "pozor, bude ze mě šílený, vraždící maniak!!!" Srovnávat tyhle dvě verze opravdu mnohých věcech nejde. Garrisův Shining je taky dobrý a jako seriál si drží slušnou úrověň a ke konci graduje zhoustlou atmosférou (i když mohla být ještě určitě o něco hustší). Tím, že tohle Osvícení zůstává věrné své předloze (určitě potěší nejednoho čtenáře pana Kinga) je asi největší plus tohoto seriálu. (21.02.2007)