Krajina ve stínu

Krajina ve stínu vcelku zabodovala na Českých lvech a vcelku i zaslouženě. Je to kvalitní řemeslná pŕace, které se u nás stále tolik nedostává. Bohužel. Snímek zobrazuje přiběh jedné vesnice od předválečného období až po komunistické řádění v roce 1952. Film střídá počáteční nadšení z přicházejícího nacistického režimu, následného vstupování němců do armády, načež přichází vystřízlivění, české bonzáctví a následně konec války a klasické české oplácení všeho Němcům a následný nástup nového režimu. Film ukazuje téměř vše, byť tedy značně utržkovitě. Nějaká půlhodinka navíc by mi rozhodně nevadila. Alespoň pro lepší vykreslení postav, kterých je zde jak ve Vojně a míru a nedostanou se pořádně k prostoru. A některá období dostávají po hříchu málo prostoru. Přesto je to krásně natočená a zahraná (byť tedy nechápu to haló kolem Magdalény Borové) freska jedné česko-německé vesnice z ožehavé části českých dějin, která se nebojí explicitně kritizovat “čecháčkovství”. Ale přesto se nejedná o kritiku jednostrannou. Snímek rozhodně dokonalý není, ale je to film, který má co říct a i se mu to vcelku daří. A ta černobílá tomu neskutečně sedne. 7/10. (08.03.2021)

Nejslabší film Bohdana Slámy...a to mám jeho tvorbu vysloveně rád. Schematický děj, odtažité postavy, do kterých se nedá vcítit, povrchní postižení mezní doby v podobě jakýchsi víceméně nahodilých výjevů z dění jedné sudetské vesnice... Poválečnému divokému odsunu se naše kinematografie záměrně dlouhodobě vyhýbá, stejně jako dalším bolavým tématům z naší historie, za to zaslouží Bohdan Sláma obdiv, že si na takovéhle téma troufl, ovšem neuchopil ho šťastně...ten film se mu jakoby rozklížil pod rukama... (10.01.2021)

Krajina ve stínu má parádní námět, to se musí nechat, a tedy velké ambice. Ale v konečném výsledku to vypadá, že to bylo příliš velké sousto - na tak krátkou stopáž. Tomuhle by slušela minisérie, protože takhle to proletělo vzduchem a postavy (a že jich bylo!) zůstaly posekané kdesi mezi (vytvořit si k nim vazbu, natož poodhalit jejich motivaci bylo prostě nemožné). Škoda, fakt velká škoda, protože už jen linie Marie a jejího muže by si zasloužila víc prostoru, a co teprve ve filmu bezejmenný Jiří Černý a jeho motiv a další... // Na jednu stranu si cením toho, že se Sláma nebál svědomí a šel do toho, na druhou stranu to tak úplně nezvládl a ve výsledku to spíše působí jako krapet delší televizní film, byť se tváří jako z dílny Hanekeho. (18.02.2021)

A kdo se o to prosil? Beru, že divokému pohraničnímu odsunu po druhé světové válce se filmaři dosud moc nevěnovali, přesto tenhle dějinný vývoj, kdy vesnička (která dobově vypadá velmi dobře) několikrát změní státní příslušnost, nestrhne. Troufám si tvrdit, že je to proto, že Bohdan Sláma tápal s pevně daným scénářem a množstvím postav. I když paradoxně onen daný scénář se jaksi jen náhodně děje. Výsledek totiž obsahuje nespočet scén, ve kterých probíhá něco nezajímavého, někdo něco plácne, jiný něco udělá, ale divákovi je to šumák. A o nějaké emocionální stránce ani nemluvím. Silné epizody chybí. Navíc jsem netušil, proč se některá postava najednou chová tak, jak se chová. O tom, že bychom se hlouběji ponořil do jejich motivací, si můžeme nechat tak akorát zdát. Sláma vyvolává vzpomínky na nedávné drama Nabarvené ptáče (které bylo ovšem audiovizuálně někde úplně jinde), které rovněž zkoumalo (pokřivené) lidské charaktery. Jenže Slámovy postavy působí hrozně neživotně, chovají se a mluví divně a divákovi je tak jedno, zda ten nebo tamten chytne kulku. Od režiséra, který vztahy umí a který dlouhodobě v českém režisérském oddíle spolehlivě kope za silnější tým, je to s podivem. Přitom Slámova skromná dramata o plápolající naději, jako je Štěstí nebo Venkovský učitel mám moc rád. (15.12.2020)

Kolotoč nenávisti na prostoru nějakých 15 let ohraničený jednou malou na první pohled idylickou vesnicí. Komplexní film o mnoha postavách, který, i přes své pomalé tempo, spěje překotně kupředu. Tenhle scénář by si zasloužil minisérii a důkladnější prokreslení jednotlivých charakterů. Technicky i herecky naprosto bez výhrad. Bavila mě práce s kamerou, líbil se mi černobílý formát, který jen podpořil už tak realisticky působící kostýmy a uvěřitelný set. Dobová ušmudlaná atmosféra z toho skutečně dýchala. Z emocionálního hlediska jsem viděl, pravda, daleko silnější žánrové filmy, ale jinak té přehnané kritice nerozumím. (24.06.2022)