Whisper
Režie:
David OndříčekKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Tatiana Dyková, Jan P. Muchow, Jan Čechtický, Kateřina Winterová, Petra Špalková, Zdeněk David, Zdeněk Suchý, Bořivoj Navrátil, Václav Mareš, Nikolaj Hejko (více)Obsahy(1)
Anna - šestnáctiletá dívka z malého města - utíká z domova a potkává mladého floutka Speedyho, který ji zavede mezi městskou partičku. Tady se Anna postupně seznámí s jeho bratrem Filipem, nemluvnou kamarádkou Irmou a záhadným mladíkem Kytkou. Anně se otevře nový svět, plný zábavy a večírků, který jí okouzlí svojí barevnou rozmanitostí. Postupně se sblíží s introvertním Filipem, který má také největší podíl na její proměně. Annina zdánlivá naivita a upřímnost jejích citů nakonec zamíchají kartami v celém příběhu. (Magic Box)
(více)Recenze (270)
Jedna hvězda za příběh Kytky a záchranářův polosuchý projev - už jsem ten film MUSEL kdysi vidět a toto jediné si pamatuji - druhá hvězda za Speedyho. Atmoška se mě kupodivu netýká a osudy ztracenců mne tentokrát nezaujaly. ()
Tak hele, tohle dílko se stalo pro moji generaci téměř kultovní. Colorfactory, u kterých se skvěle dunilo. Jan P. Muchov jako herec (překvapivě dobrý). Vilhelmová skvělá. Hudba fantastická. V prizmatu doby, tenhle film byl zjevením a jistojistě jej mraky lidí nepochopilo. Jistě filmařské dílo velmi "neurovnané", ale emočně skvěle vystavěné. A prostě... "Parkuju..." ()
Když jsem film viděla poprvé, bylo mi patnáct let, nesměle jsem začínala chodit do Roxy, peníze z brigád jsem utrácela v Black Marketu za klubovou módu, pizza v Kmotře byla taky klasika, ještě bych přidala na seznam Terminal Bar a Café Velryba, tyto lokace ve filmu nebyly, ale jako by se stalo. V osmnácti jsem se pak odstěhovala do bytu na Jižáku s dalšími třemi kamarády. Byt byl podobný tomu ve filmu (mix pozůstatků po babičce a našich artefaktů), jen my jsme bylo o dost méně cool. Z mého pohledu se tedy jedná o poměrně přesnou generační výpověď zachycující život mladých lidí v Praze v polovině devadesátých let. Co bych ale filmu vytkla je pojetí Filipovy homosexuální orientace. SPOLER Když to zjednoduším, zlý homosexuál Kytka přemluvil chudáka Filipa, aby byl také teplý. Ještě že se na scéně objevila Anna, vyspali se spolu a Filip byl vyléčen. Ondříček měl šanci se k tomuto tématu jako jeden z prvních po revoluci nějak postavit a nevzal to moc za dobrý konec. ()
Film mého mládí na střední škole se vším všudy co jsem v té době prožíval, až na roli Kytky. Naivní, vysmátej, hledal jsem sám sebe a často i parkoval...hlavně Roxy ikdyž nejsem pražák ()
Je to takový miloučký humorný snímek o feťácích a smažkách, co jedou na lehkých drogách. Děj tam sice není, ale příběh ho ani nepotřebuje. Možná někdo namítne, že je to nudná hovadina o ničem, která nejde pochopit a hraje si rádoby na intelektuálský počin. Ale já jsem podobný příběh zažila, takže to byla spíš pro mne taková vzpomínka na kámoše. Když jedete na drogách, tak jste úplně v jinym vesmíru. To je celé vysvětlení. Ten, kdo nic v životě nevzal, ten film asi moc nepochopí. Rači si to nepouštějte. ()
Paráda.. Tento film som videl až teraz, rezkých 26 rokov od jeho vzniku.. Vždy som ho chcel vidieť, ale nejako sme sa míňali.. Môžem povedať, že som milo prekvapený.. Nikdy nikto presne nevie čo kto a hlavne prečo urobí.. Hlavná dvojica je kúzelná.. Mňamka.. ()
Film z roku 1996 a na tu dobu velmi odpovídají, ale zároveň s velmi progresivními. Kdybych to měl popsat velmi stereotypně, tak se jedna o takovou první předzvěst Samotářů. Tenhle film si ale kouzlo získal tím, že zde v té době otevřené řeší gay tematiku, drogy a násilí. Scénář, herecké výkony jak Tatiany Vilhelmové, tak Martina Mišičky jsou skvělé. Co filmu bohužel ubírá na kvalitě je kamera, zvuk a s střih. ()
Film Šeptej jsem viděl znovu po více jak 25 letech a líbilo se mi to i po té době. Malinko mi vadilo jak hrála Tatiana Vilhelmová hloupoučkou a jak se Jan Čechtický snažil být stále vysmátý. Dost to přehrávali, ale asi to tak David Ondříček chtěl. Stejně je to stále na 5 hvězdiček. Kultovní film. ()
Za mě celkem nuda. Kromě žárlivého gaye v podstatě žádný příběh. ()
Pokud jste se v mládí nebavili po klubech, neexperimentovali s drogami, netoulali se po nocích ulicemi velkoměsta, pak vás film asi moc nezaujme. Asi jako mého švagra z maloměsta, odpůrce hudby, alkoholu a kouření a vůbec. Proto se také odvážím tvrdit, že je film generační výpovědí. Já měl to štěstí, že mě premiéra filmu trefila přesně v době, kdy jsem prožíval stejný příběh, jako naši hrdinové. Potkával jsem stejné exoty a ufony, pohyboval se po stejných místech, na kterých jsem hledal čistotu, ztělesněnou zde naivní dívkou přicházející jakoby z jiného světa. Ten film mám prostě rád a se soundtrackem jsem strávil mnoho hodin. Nad ránem, ve vaně. ()