Swimming Pool
Bazén
Režie:
François OzonKamera:
Yorick Le SauxHudba:
Philippe RombiHrají:
Charlotte Rampling, Ludivine Sagnier, Charles Dance, Jean-Marie Lamour, Marc Fayolle, Mireille Mossé, Michel Fau, Jean-Claude Lecas, Emilie Gavois-Kahn (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sarah Mortonová, anglická spisovatelka kriminálních bestsellerů, přijíždí do luxusní vily svého francouzského vydavatele, aby si odpočinula a našla inspiraci pro svůj další román. Náhlý příjezd nakladatelovy dcery ji však rychle přesvědčí, že odpočinek a práce rozhodně nejsou to pravé! Krásná Julie vede bouřlivý život a Sarah se stává jeho nechtěnou součástí. Prožívá soukromou sexuální revoluci a musí se také vyrovnat s tragickými okolnostmi, jichž je svědkem. (Canal+ Action)
(více)Recenze (179)
Totální nuda ale tohle byla síla nespokojenosti. ()
!!! ---- SPOILER ---- !!! Ozónov "thriller" Bazén síce nie je žiaden extra experiment, predsa je však dosť iný na to, aby vykazoval všetky znaky diela, na ktoré sa divák buď naladí alebo ním zostane absolútne nedotknutý. A ani fascinácia dokonale vybudovanou atmosférou, netradičným vývojom zápletky, ponáranie sa (tu takmer doslova) do sveta metafor nevyčerpávajú pôžitok do dna. Pretože sú tu ešte napríklad obdivuhodné, na detail sústredené herecké výkony, ktoré príbeh opäť len obohacujú o ďalšie a ďalšie interpretačné cestičky. Mozaika emócií a skladačka významov, ktorá tak rýchlo neomrzí ani po tom, ako vám dôjde, že ste z podstatnej časti sledovali dej novej knihy hlavnej hrdinky... ()
Možná byly mé požadavky přemrštěné, ale po celý film jsem čekal, že se v něm něco přihodí, čekal jsem zápletku, děj... Bohužel až na fantasmagorický závěr, který jsem asi nepochopil, jsem se ničeho nedočkal. Nejvíc se mi líbila scéna, v které ona spisovatelka sleduje stopy krve, na jejichž konci objeví smrdutou ponožku. To mě opravdu pobavilo a myslím si, že tato scéna s lehkou nadsázkou vystihuje celý film. Nebýt hudby, o jednu hvězdičku bych hodnocení ještě snížil. ()
Ach, tá OZONová diera ! ()
Konec jsem nepochopil, ale to bude spíš tím, že sem na to blbej, páč ten film je celkově dobrej. 75% ()
Kontrast medzi frustrovanou spisovateľkou v strednom veku a bezstarostnou, nespútanou mladou blondínou je pútavý, režisér (i 1 zo scenáristov) Ozon vsádza hlavne na napätie, vychádzajúce zo stretu dvoch opozitných obrazov žien, ale občas je prítomný aj osobitý humor. (Nazývam ho osobitým, lebo plynie z kontrastov, často je čierny a minimálne pri jednej scéne i trochu zvrátený- vysušený záhradník slintá nad slniacim sa telom spisovateľky- do snímky to ale pekne zapadá.) Postupne zisťujeme, že obe ženy spája čoraz menej rozdielov a ich prežívanie a túžby sú vlastne veľmi podobné. Téma sa mi páči, toľko bohatých kontrastov sa ale podľa mňa dalo oveľa zaujímavejšie a predsa len aj dramatickejšie zobraziť. Strih má nedostatky, je nudný, ani len sa nesnaží vyčerpať tú pestrú, dobrú látku. Takisto je to aj v závere- spisovateľka vyňuchá zločin, šup- suchá krátka retrospektíva... Posledným záberom, keď zistíme, že všetko vlastne nie je TAK, ale ÚPLNE INAK, rovnako chýba nápaditosť. To rozuzlenie nie je zlé, no mohlo byť skvelé, keby si scenáristi (Francois Ozon a Emmanuéle Bernheim) ešte viac prehnali závity. Odhalenie pointy je jednoduché, pôsobí prvoplánovo a skrátka nenápadito. To je škoda... 70%. ()
Veľmi mysteriózny film, niekedy sa mi dokonca nepáčil pre prílišne divné okamihy vo filmoch. Bol veľmi sexy, provokatívny, psychologický a aj smutný. U mňa veľmi nezabodoval, ale dobrý určite bol. ()
Zajímavá věcička s podmanivou atmosférou i hudbou, od začátku jsem se houpala na filmové vlně a bylo mi příjemně.. Charlotte Ramplingová sehrála tu stárnoucí spisovatelku úžasným způsobem, moc se mi líbila.. Ludivine Sagnierová si střihla tu nespoutanou a vášnivou bloncku báječně, občas byla na facku, místy dojemná a sem tam i milá.. Závěrečná část mě překvapila a tak trochu i zaskočila, bylo - nebylo... No a mně se to vlastně zamlouvalo, střet dvou různých světů je zábavný... ()
Proklamovaný sexuální náboj zřejmě zůstal nevystřelen v ucpané hlavni některého z nadržených recenzentů, stejně jako cokoliv, co by uspokojivě oblažilo prostoduchou chlapeckou mysl (to jako moji). Holt, nejsem zřejmě neukojená stárnoucí žena.....ehm, pardon dívenky a dámy, tak totiž nějak vyznělo toto dílko mému čistě mužskému chápání. No, ale mrknu-li na komentář Desiree (hihi, máte něco proti skryté reklamě, vážení odkojenci kina a televize?), u kterého jsem, koukám, naprosto nevhodně asistoval, když jsem si tehdy konečně probojoval cestu ke svému PC, nejsem si jist, zda tyto příjemně poskládané ozvučené obrázky nabízejí nějaký podstatný smysl a uspokojení vůbec někomu jinému, než samotnému ženskému režisérovi. ()
Po výborném filmu 8 žen jsem si řekl, že se podívám ještě aspoň na jeden film Françoise Ozona. Vybral jsem si asi žánrově můj nejbližší Bazén. A myslím, že tento námět měl rozhodně na trošku více. Sice ve výsledku nezklamal ale ani ničím nepřekvapil snad jen erotickými scénami, kterých je tu poměrně dost. Charlotte Rampling je určitě kvalitní herečka ale já jí nemůžu vystát. Ludvine Sagnier byla v pohodě ale tu proměnu jsem moc nechápal, vždyť jen o rok dříve hrála teprve patnáctiletou dívku. Příběh je sice zajímavý a netradiční ale na atmosféře se mohlo ještě více zapracovat a pointa se bohužel dala očekávat. Průměr. ()
Príklad, keď sa snímok nevie dať dokopy s erotickým dusnom a kriminálkou. Kamera dlaždí božské telo Ludivine Sagnier, ale nevie dať atmosféru scénam iným. Artová komercia, ktorá sa mal vydať buď stranou jednou, alebo druhou. V tomto prípade by som skôr dal na stránku komerčnú. ()
,,CENY SÚ AKO HEMEROIDY. KDE KTO ICH MÁ PLNÚ PRDEL." __ Príjemný predstaviteľ zrozumiteľného klubového filmu, tu neustále (a nepochopiteľne) v modrých číslach istým spôsobom farbou efektne korešpondujúci s tekutinou zaplňujúcou objekt v jeho názve. Dve ženy a bazén. Čo viac si priať? Obidve predstaviteľky (nominácie na Cézara) sa svojich úloh zhostili naozaj ,,bez ostychu" , v jasnom kontraste a navzájom sa skvelo doplňujúce. Dusno na všetky možné spôsoby keď ležia pri bazéne len korunuje originálnu atmosféru - bacha len na Ozon-ovú vrstvu. Práve vo vrstvení príbehu si tvorcovia odkrojili príliš hrubý krajec a samotný záver ma svojim (ne)vypointovaním príliš neuspokojil. Divák si tu totiž musí urobiť až príliš veľký vlastný názor. Trpaslíčky (spomenul som si na Lyncha) som sa naozaj zľakol; pozornosti by tiež nemala ujsť hudba. Na záver text na plagáte k filmu: ,,NA DNE JE POKOJ A TICHO. HROBOVÉ TICHO". (67. komentár, prepísaný 27. 11. ´11) ()
Bylo to plné fuj sexu fuj a vody brrrr a ženskejch blee. Tak toto napsal Falcor, ale podle mě tam bylo málo sexu, málo vody málo mužskejch i ženskejch pohromadě. A jednotlivec, byť je sebevíc nahý, je pro mě příliš slabé kafíčko:)) Ale když je těch naháčů víc pohromadě, nebo spíš na jedné hromadě, je to daleko více vzrušující. Ale to je pak už jiný žánr, totiž po...hádka. ..... co to... ? koukám, že Desiree se rozepsala o úplně jiném rezižéroj, no fuj, to je celá ona....ona a Pasolini....ty dva se hledali....achich ouvej, já nebohý....au...ach...aáááách. tak. F ()
Zdá se, že si Francois Ozon zahrál na Davida Lynche. Měli by ho za to ale zlynčovat a ne ocenit. První polovina postrádá jakýkoli náboj a nebýt krásného těla Ludivine Sagnier, tak vážně nevím, proč na to ještě koukám. Ve druhé půlce přijde zajímavá zápletka a já čekal nějaké "flashbacky" a co a jak a tak podobně, ale ono nic. Prostě to skončí a to malé velké překvapení na závěr je další důvod, proč Ozona zlynčovat. Ticho po pěšině a ani smrt nebere. [květen 2005] ()
Zapůsobilo to na mě vedením děje, ale i smyslem pro detail. O hlavních herečkách ani nemluvě. ()
Nejspíš to nebude za 100%, protože to má pár slabších míst, ale všechno ostatní je mimořádně symfonické, rafinované, psychologicky velmi zajímavé a pečlivě promyšlené. Chvílemi mírně zavane Lynch, ale když se to vezme kolem a kolem, v konečném důsledku není v tomto filmu nic nevysvětlitelného. Zřejmě tu jde o střet (asi jeden z možných výkladů) mimořádně vyvedené šťabajzny (mající jisté promiskuitní sklony) se starou frigidou, která zažije něco jako osvícení či duchovní probuzení, v důsledku čehož se začnou dít velmi zajímavé věci a atmostéra houstne, až to hezké není… Je v tom cítit ten evropský feeling a Francois Ozon mě napoprvé svým osobitě atmosférickým pojetím velmi oslovil. Parádně kousavý hudební doprovod. ()
Nevydařený film. Atmosféra na mě nepůsobila, stejně tak na mě příliš nezapůsobila věčně polonahá Ludivine Sagnier, tuhle si užívající sexu s nepohledným mladíkem, támhle si dráždící své pohlaví přes plavky. Občasné záblesky naděje, že se dějově konečně začne něco dít, vyhasly tak rychle, jako se roznítily. Bohužel, i pocitově hodně mdlé (možná být žena, užiju si to víc). Bez špetky napětí, zato s velkým flákancem hluchých a plytkých míst. Konec jsem nepochopil (to vlastně oceňuju, protože je to snad první případ, kdy jsem nějaký film nepochopil!). Celkově mi uniká, co tím vlastně tvůrci chtěli říct. Pokud chtěl režisér ponechat divákovi dostatek prostoru ve smyslu "domýšlej si sám", měl kromě tolika rozházených cihel dodat i odpovídající množství malty na jejich stmelení... ()
Příjemný lechtivý snímek s dobrým hereckým obsazením a (ehm...) velmi působivými křivkami mladší hlavní představitelky. K tomu chytrá pointa v posledních vteřinách. Ideální film pro klidný letní večer. ()
Přestože česky BAZEN četný pozpátku jako NEZAB implikuje spíš pokojnou venkovskou idylu, je v tom už cítit neklidné momenty, které rostou s časem. Ale nejspíš od té doby, co mi anglická přítelky napsala (a to je hodně dávno, v půli roku 69): "Did you know that Brian Jones died a few days ago. He was under influence of drugs", nemám bazény rád a nekoupu se v nich - každý rybník je mi milejší. Příběhy o ženách, které se vzájemně využili, také nepatří mezi má oblíbená témata. Nicméně: inspirace tu je, román je napsán i vydán, stačí si ho přečíst. Pozn. 1: Pro příběh sadisticko-masochistické "dvojženy", jedna část kvůli sexuální deprivaci vraždí a druhá na její ochranu dává v plen své tělo nemám žádnou myšlenkovou kuželosečku (hyperbolu, parabolu, elipsu, kruh ani přímku); a tak je to nejspíš jako v tom oblíbeném dětském rozpočítadle: "Měla prsa jako jedle (v některých krajích se uvádí "knedle"), každý z toho byl hned vedle. Jen ten kdo má plivníka, toho se to netýká." ()
Když jsem byl malý vždycky mě učili, že cizí deníky a deníčky se nečtou.... ještě že to tyhle dospěláky nikdo neučil:-) ()