Tvaroh
RoGoPaG
Rogopag
Rogopag
Rogopag
Obsahy(1)
Rogopag je složen ze čtyř krátkých filmů různých režisérů. Vypráví příběh atraktivní letušky, která se neobvyklým způsobem vypořádává s obtěžující náklonností jednoho ctitele, dále příběh mladíka jehož přítelkyně změní své chování poté, co nad Paříží vybuchne atomová bomba, líčí aroganci a cynismus filmového štábu při natáčení filmu o utrpení Ježíše Krista na předměstí Říma a konečně představuje typickou "konzumní" rodinku na malém výletě do přírody. (Levné knihy)
(více)Recenze (34)
Čtyři režiséři se sešli a natočili čtyry povídky. A tak vznikl film s tímto tajemným názvem - Rogopag. Tento název je složen z písmem příjmení režisérů - Godard, Gregoretti, Pasolini a Rossellini. Čtyry úsměvné příběhy kritizující moderní společnost a konzumní způsob života. K sledování filmu potřebujete patřičnou chuť a soustředění. ()
3 x *** a 1 x *****, ale ty stojí za to. — Ro: Jak píše kolega ad, lepší Bakaláři, navíc snad jen poutavá kamera. — Go: Spíš formální cvičení než ucelený filmový útvar, i když atmosféru to má. Zajímavé hlavně jako předstupeň k tomu, s čím přišel Godard dál. — Pa: Jestli tu někdo „nepřesahuje rozměr prosté satirické hříčky“, jak praví sleevenote, je to právě Pasolini. Postava režiséra recitující do kamery humory a tezovitá moudra, „Fellini, ten tančí“, „zemřel, aby nám řekl, že žil“, zrychlování obrazu jen tak, aby byla legrace, božínku, kde to jsme? – Ovšem G: Malé zjevení. Ten chlap přesně vyhmátl principy konzumu, na kterých se nic nezměnilo ani po padesáti letech a dodnes se do nich pokoušejí rýt různí Mooreové a Klusákové, věci, o kterých dneska všichni „víme“, ale většina z nás nemá dostatek ostražitosti, abychom se jimi v běžném denním provozu nenechávali znova a znova semílat, a navíc je zobrazil způsobem, který zůstává i po těch padesáti letech pořád svěží, zábavný i mrazivý; poučil se u klasiků (proměna strávníků v kuřata připomene Chaplinovo Zlaté opojení) a přihodil nemálo vlastních nápadů, z nichž nejvýraznější je přednášející s elektrolarynxem, prvek, který báječně funguje hned na několika rovinách: významové (robotický hlas chladně analyzuje lidské chování), formální (přechody z děje do posluchárny předznamenává bzučení přístroje; inspirativních zvukových přechodů je tam vůbec tolik, že by stály za malý zvukařský seminář) a komediální (to hlavně při závěrečném loučení). To, že nám ve své čtvrtině Gregoretti nestrká filmařsky zajímavá řešení pod nos, neznamená, že tam nejsou, naopak. A jedině díky jeho Kuřeti domácímu se dnes dá Rogopag vřele doporučit nejen filmovým historikům a mudrcům, ale i „normálnímu divákovi“. ()
Vůbec nesouhlasím s většinou. Příběhy všech čtyř tvůrců si uchovali orginalitu ve stylu jejich tvorby. Snad každý příspěvek se mi líbil. Filmařsky skvělé baladické a humorné snímky (Zvláště u posledního jsem se opravdu nasmál). ()
Jednotlivé povídky jsou trošku nevyvážené a celkově působí nesourodě, což celkový pohled na film kazí. Sama o sobě je každá z nich ale zajímavá a seřazené mají vzestupnou tendenci... jenže je musím hodnotit jako celek. ()
Celkově je to takové dost nesourodé a jednotlivé povídky jsou značně kvalitativně nevyrovnané. Rossellini-50%, Godard - 70%, Pasolini - 70%, Gregoretti - 80%. Celkově lepší tři hvězdičky ()
Jak byla Pasoliniho povídka vtipná a originální, tak Godardova povídka bez děje se mi absolutně nelíbila. Ostatní se také moc nepředvedli. ()
Rossellini(**): ano, narazit na psychopata není žádný med a jedna z možností, pokud to na daný typ psychopata platí, jak se ho zbavit (to bývá obvykle totiž velmi těžké) je, obrazně řečeno, natřít "černou", která ho přitahuje, na "bílou", která ho odpuzuje. Více invence by tady té fádnosti určitě prospělo. Godard(odpad): rádoby intelektuální sci-fi marast, spíchnutý narychlo levou zadní. Úpadková "nová vlna" opět jak vyšitá. Ani nastrčený sexy plejboj na plovárně na tom nic nemění. Pasolini(*****): dokonalá politicko-sociální satira, kde PPP dává (mimo jiné) volný průchod své nenávisti k tzv. průměrnému člověku/občanovi, který je tupý, odevzdaný, nepoužívá mozek, nechá se vláčet jako kus hadru, ale i agresivní a egoistický, a proto je původcem všeho zla na světě. Zajímavý Welles jako "Pasolini". Gregoretti(*****): další dokonalá satira, tentokrát na téma konzum=spotřební společnost, konzum jako ideologie. Tognazzi velice charismatický muž a skvělý herec. ...Jako celek vychází 3 hvězdy, ale chtě-nechtě musím dát 5 za poslední dvě přepychové povídky. ()
6/10, 5/10, 9/10 (mj. výborná hudba), 9/10 - - - V poslední povídce se objevuje obrýlená mladá zapisovatelka. ()
První dvě povídky spíše průměrné (ovšem ta letuška je vážně moc půvabná), ale ty další dvě se opravdu povedly. Americká noc á la Pasolini (výborná hudba) by si možná zasloužila rozšířit do délky celovečerního filmu. "Chudák Stracci ! Umřel. Nevěděl, jak jinak nám sdělit, že také on byl živ." Moc se mi líbí i kritika nezměrného konzumu od Gregorettiho. ()
No vezmu to pěkně popořadě : ROSELLINI (***)-poněkud průměrný příběh o lehce dotěrném muži. Nejslabší z celého cyklu. GODARD (****)- velice zajímavá vize s lehce sci fi nádechem. Už zde je vidět struktura typická pro francouzskou novou vlnu. PASOLINI (****)- příběh o filmovém štábu natáčejícím film o Kristovy. Tomuto štábu velí poněkud striktní a arogantní režisér v podání Orsona Wellese. Barevná hříčka která přesně "předpovídá" budoucí pasoliniho tvorbu. GREGORETTI (*****)- nejlepší film z těchto čtyřech. Taková studie o rodině která je příkladem typické konzumní společnosti. Za zajímavé a povedené považuji prolínání příběhu výkladem profesora......... Celkově si celý ROGOPAG zaslouží 4 hvězdičky. Nejslabší misto bych viděl v první povídce. To je ale vyváženo naprosto skvělou a trefnou poslední povídkou. ()
Gregorettiho kritika konzumnej spoločnosti rozhodne najlepšia poviedka (5*), Rosselliniho poviedka o tom ako sa letuška zbaví otravného pasaiéra je jednoduchá ale príjemná poviedka so sympatickou Rosannou Schiaffino (4*), Godardova filozofická poviedka ukazuje ako môže zdanlivo neškodný atómový výbuch vo vzuchu pôsobiť na správanie ľudu (4*) a Pasoliniho poviedka ma bohužiaľ nejak viacej nechytila, prišlo mi to trocha chaotické, ale zrejme to bol tvorcov zámer, rozhodne by som ju však neoznačoval za zlú poviedku, len nie každému sa trafí Pasolini do vkusu (3*) - celkovo hodnotím za 4* a to najmä zásluhou Gregorettiho poviedky. ()
Vynikající je povídka Tvaroh, zbytek nuda. Ovšem Tvaroh to vyvažuje. Dokonalé zobrazení filmařského prostředí. Jestli měli staří Římané boha arogance, měl tvář a podobu Orsona Wellese. ()
Nedaleko Paříže dojde k atomové explozi, díky novinám se muž o této tragédii dočítá. Média však hlásí, že nedošlo k nějakým negativním efektům. On si je ovšem jist radikální změny, kterou spatřuje prostřednictvím své přítelkyně Alessandry, do které byl bezhlavě zamilován. Symbolika výbuchu zde může mít mnoho významů. Celý tento film je však protkán symbolikou mezilidských vztahů a vzájemnému neporozumění si. ()
Vcelku vlastně vydařené. Nejlépe z toho vychází rozhodně báječný Pasoliniho Tvaroh, tomu bych dal samostatně asi i pět hvězd. Rossellini rovněž pobaví, byť na mne působil trochu sterilně. Gregorettiho kritika konzumerismu je stále docela aktuální a vtipná. No a Godard dělá typického Godarda, což znamená, že do toho moc nepasuje (kam taky ano), má ale zajímavý námět. ()