Čas sluhů

Velmi hluboká studie společnosti končícího socialismu - vlastně však společnosti vůbec. Hlavní hrdinka je dokonalá manipulátorka a jde si za svým cílem stůj, co stůj. Výborné herecké výkony (snad až na Jitku Asterovou, nevím, proč tam to prkno je...) a působivá hudba. K dokonalosti mi tam však malinký krůček chyběl. (21.11.2006)

Pavlásková někdy byla schopná napsat životné postavy? A k tomu všemu ještě psychologicky? No zírám, na základě jejích posledních filmů bych si to ani nedokázal představit. Rozhodně se to nevyhnulo jejímu typickému problému vystavět pořádný scénář, takže se tu některé postavy spíš objevují, než že by byly pevnější součástí celku (např. dcera Dany a Milana) a osobně se mi do jejího stylu opět hůř dostávalo, ale naštěstí mě docela rychle ta Danina psychická tyranie a manipulativní hra s muži okolo ní začala brzo bavit a napínalo mě, kam až bude gradovat. Po cestě k finále mě sice zarazilo, že ji nikdo neprohlédl ani v místech, kdy to bylo už víc než zřejmé, ale nejspíš si Dana vybírala muže, kteří by měli strach zasáhnout. Na to jsem taky rychle přistoupil. Zároveň to pro mě má dvě kuriozity - snad první pořádnou roli Ivany Chýlkové, ve které bych ji označil jako skvělou a taky malou roli Helgy Čočkové, ve které mi poprvé nelezla na nervy. Ani u jendoho bych nevěřil, že to někdy zažiju. I přes jisté nedostatky mě to bavilo jak svojí výstavbou scénáře, tak i filmařskými nápady s umístěním zvuku v záběru či hravým střihem tvořícím občasné gagy. Velmi milé překvapení. 4* (12.03.2024)

Zvěčnělý pomník MRCHY se všemi velkými písmeny, který v 89. roce po zásluze uchvátil diváky a leckoho naprosto fascinuje dodnes. Na režijní prvotinu (pro kina) v necelých třiceti letech skutečně pozoruhodně zvládnutý počin, u kterého se sešla řada těch, kterým dnes říkáme osobnosti českého filmu - je ovšem otázkou, zda to tím měla Irena Pavlásková ulehčeno, či naopak. To ale není důležité, narozdíl od dosaženého výsledku, a ten je bez debaty luxusní (viz třeba ta hudba!!!). Ivana Chýlková předvádí výkon, na který zůstáváte zírat nejen kvůli její Daně, ale i kvůli osobám v jejím okolí, které sebou nechávají vláčet tak, že se tomu rozum vzpírá uvěřit. Čas Sluhů je i jistou výpovědí o své době a lidech v ní žijících, ale zároveň je v lecčem nadčasový. Jen se rozhlédnete kolem sebe, poslechněte si zprávy, a zamyslete se nad tím, co se vlastně v lidech změnilo, a co to pro nás všechny i pro vás osobně znamená. Můžete pak dát cokoliv menšího než 80%? Nemůžete;) Víc byste mohli, ale já to neudělám, protože si ode mě film držel chladný odstup a nepustil mě k sobě. Třeba to je další rozměr kvality, který jsem nepochopil, ale pro mě je Čas Sluhů doslova osmdesátkový film. (08.01.2011)

Jo v 90. letech ještě měly české filmy jistou úroveň. Vyjímkou není ani tento herecky bezchybný ale divácky náročný snímek "Čas sluhů". Je to jeden z těch filmů, který je založen na hereckých výkonech a v tomto směru nemá sebemenší chybu. Naprosto geniální Ivana Chýlková předvádí dokonalý výkon, kdy se s úťáplé puťky mění na bezcitnou mrchu, která je až mrazivě přesvědčivá. Pozadu nezůstávají ani ostatní herci, kde stojí za zmínku hlavně Karel Roden, který sice zůstává ve stínu ale statečně se drží. Jedná se o film, který nemá výrazné chyby ale tématem pro mě není natolik zajímavý abych dal vyšší hodnocení, takže pokud vám nevadí filmy s manipulativní mrchou v hlavní roli, která ničí všechny kolem sebe, neberete moje průměrné hodnocení v potaz. (26.09.2010)

Velké zklamání. Jako film, o kterém bych dopředu nic nevěděla, super, ale při čtení zdejších komentářů jsem se natěšila na největší svini všech dob (tak to vážně vyzní) a nedočkala jsem se. O nějakých oscarových výkonech už ani nemluvě. Chýlková i Roden hrají dobře, a to v každém svém filmu, ale speciálně Ivany jsem se více bála v "Jezerní královně". U mě **, ale přidám za titulní píseň, kterou zbožňuji a přitom ve filmu ani celá nezazní. (14.06.2009)