Čas sluhů

Velmi dobré psychlogické drama, nicméně mě to stálo hodně přemlouvání a mnoho repríz v televizi, než jsem se pořádně do filmu ponořil, protože to není právě můj šálek kávy. Ivana Chýlková předvedla vynikající herecký výkon, její postava se neskutečně ale velmi uvěřitelně proměnila. Možná měl film trošku smůlu, možná naopak štěstí v době svého vzniku, ale i rýpání do fungování systému v socialistickém československu bylo dost odvážné. Konstatuji z filmu dobrý dojem, ale nedokáži se přenést přes svou nechuť vidět film znovu, což mé celkové hodnocení poněkud snižuje. (09.01.2011)

Abych pravdu řekla měla jsem sto chutí při sledování praštit Jitku Asterovou krumpáčem do palice....Měla jsem štěstí, že nebyla poblíž, jelikož by mě zavřeli(a nebo za brutální vraždu krumpáčem amnestií propustili? :D). Ivana Chýlková patří s Karlem Rodenem k mojí špičce ledovce v českém velmi bahnitém a kamenitém rybníčku občas porostlém sinicemi ...Jenže ani ze začátku mi nebylo líto Ivany Chýlkové, že je z ní takové neohrabané kuře, které se zoufale zamilovalo do celera - pardon pana Etzlera(což nikdy nepochopím) ale v roli "mrchy" se mi líbila více :-). Co na to více říct? Zajímavé, ale podruhé pravděpodobně nekoukatelné. (04.01.2013)

Manipulativní a chladně vypočítavá Ivana Chýlková je fakt na ranu. Tahle role jí sedla perfektně a skoro jako všude, ukáže i zde svoje nádherné vnady. Ale nejen intriky hlavní postavy jsou náplní tohoto snímku. Prvotina režisérky Ireny Pavlásková je nestrašnější a nejhrůznější v tom, jak se tohle typické podlé čecháčství a malost vůbec nezměnily. Ukázkový příklad naší "krásné a čisté" národní povahy. V tomto marastu má výbornou roličku Bolek Polívka jako host v restauraci, který poslouchá svoje rádio, k pití si nic nedá a tak je vyhozen, což komentuje slovy : "To si člověk nemůže už vůbec nic dovolit?" Tohle se komoušské schvalovací komisi asi moc nelíbilo, leč ve filmu to zůstalo. Předrevoluční atmosféru podtrhuje úžasná hudba kapely ZOO. (23.08.2022)

Pavlásková někdy byla schopná napsat životné postavy? A k tomu všemu ještě psychologicky? No zírám, na základě jejích posledních filmů bych si to ani nedokázal představit. Rozhodně se to nevyhnulo jejímu typickému problému vystavět pořádný scénář, takže se tu některé postavy spíš objevují, než že by byly pevnější součástí celku (např. dcera Dany a Milana) a osobně se mi do jejího stylu opět hůř dostávalo, ale naštěstí mě docela rychle ta Danina psychická tyranie a manipulativní hra s muži okolo ní začala brzo bavit a napínalo mě, kam až bude gradovat. Po cestě k finále mě sice zarazilo, že ji nikdo neprohlédl ani v místech, kdy to bylo už víc než zřejmé, ale nejspíš si Dana vybírala muže, kteří by měli strach zasáhnout. Na to jsem taky rychle přistoupil. Zároveň to pro mě má dvě kuriozity - snad první pořádnou roli Ivany Chýlkové, ve které bych ji označil jako skvělou a taky malou roli Helgy Čočkové, ve které mi poprvé nelezla na nervy. Ani u jendoho bych nevěřil, že to někdy zažiju. I přes jisté nedostatky mě to bavilo jak svojí výstavbou scénáře, tak i filmařskými nápady s umístěním zvuku v záběru či hravým střihem tvořícím občasné gagy. Velmi milé překvapení. 4* (12.03.2024)

Dnes jsem po opravdu dlouhé době oprášil Čas sluhů a rozhodl jsem se ponechat mu své původní hodnocení. Film na mě sice nepůsobil nikterak dokonalým dojmem a hodnotil bych ho maximálně třemi kousky, čtvrtou hvězdičku jsem ale musel přidat za herecké výkony Karla Rodena a hlavně Ivany Chýlkové. Přerod ušlápnuté šedé myšky v bezskrupulózní mrchu byl v jejím podání fakt silným zážitkem. (26.04.2020)