Čas sluhů

Dnes jsem po opravdu dlouhé době oprášil Čas sluhů a rozhodl jsem se ponechat mu své původní hodnocení. Film na mě sice nepůsobil nikterak dokonalým dojmem a hodnotil bych ho maximálně třemi kousky, čtvrtou hvězdičku jsem ale musel přidat za herecké výkony Karla Rodena a hlavně Ivany Chýlkové. Přerod ušlápnuté šedé myšky v bezskrupulózní mrchu byl v jejím podání fakt silným zážitkem. (26.04.2020)

Když jsem v r.1990 viděla tento film, byla jsem výkony všech herců přímo nadšena, ale nejvíce mě zaujal Karel RODEN. On hrál očima, hrál mimikou tváře, když se nechal vlákat do nechtěného manželství s vychytralou a podrázackou kolegyni Ivanou CHÝLKOVOU ,která studovala medicínu s jeho velkou láskou Jitkou ASTEROVOU. Byl to sice psychologický film, ale měl několik komických situací, že člověk věděl - ano, tak to v životě někdy chodí. Doma jsem řekla tuto památnou větu : " Roden je obrovský charismatický talent. Ten nám dlouho nezůstane, po něm sáhne brzy Hollywood." Přála bych vám vidět, jak se rodina chechtala ! No, dnes se už nechechtá. (10.10.2007)

U filmu jsem se sice nenudil, ale nic se mi v něm nelíbilo...po filmařský stránce mi to přišlo spíš průměrné s otravnou hudbou, jako nezpochybnitelnou kvalitu, tu uznávám jen herecké výkony, a to především Ivany Chýlkové, která zde zcela suverénně zpodobnila proměnu své postavy (a nepochybně by dnes za tento výkon brala Českého lva)...naproti tomu, kratičký epizodický výstup B.Polívky, který si zřejmě odskočil v pauze z natáčení Něžného Barbara, aby se buhvíproč objevil v tomto filmu, jsem nepochopil a přišel mi zde zbytečný a samoúčelný...o trvalých kvalitách tohoto díla dost pochybuju, ale jistou dobovou hodnotu zřejmě má. Mně ale tento film, respektive jeho děj, postavy a prostředí silně odpuzovalo. (21.12.2012)

Zrození a kariéra jedné zručné manipulátorky ve výborném podání Ivany Chýlkové. Debut Ireny Pavláskové musel v listopadu 1989 vypadat jako zjevení, ale funguje velmi dobře i po třiceti letech. Bohužel autorka ve svobodnějších tvůrčích podmínkách už nikdy nic podobně povedeného nenatočila. A tehdy zároveň debutující kameraman F. A. Brabec si také zaslouží jmenovitě pochválit. (27.07.2019)

Od kinopremiéry jsem film viděl až nyní. Překvapilo mě, jak nadčasový je, jak se Danám okolo nás stále daří. Samozřejmě film těsně před revolucí vnímal člověk především politicky. Ač v roce 1989 docházelo k jistému uvolňování (v klubech se objevovaly některé trezorové filmy, do knihoven se pomalu vraceli zakázaní autoři a undergroundové kapely vystupovaly stále častěji veřejně), je dobré připomenout, že lednový Palachův týden byl ukázkou nesmírné brutality policejních a represivních složek, že byl vydán obuškový zákon a že se objevil manifest Několik vět. Běžný občan rozhodně neměl pocit, že v listopadu všechno praskne. Pavlásková tedy natáčela snímek v době, kdy nic nebylo jisté. Proslovy směrem k divákovi, že si všechno necháme líbit, že žijeme jiné životy, než bychom chtěli, že se pořád bojíme.... jak aktuální vstříc současné politické scéně. Dnes bych jen dodal, jak mnohým je vše jedno, ale nadávat nepřestanou. A Polívka poslouchající štvavou rozhlasovou stanici či zakázaná píseň Přejdi Jordán pozdější normalizační pěvkyně Vondráčkové, nu, to jistou odvahu chtělo. Samozřejmě dnes lze vnímat zejména jako one woman show I. Chýlkové. Hodnocení ponechávám, i když je to dnes pro mne spíše za 4*. Tenhle zlý film si už asi nikdy nepustím, zlaté horory. ,,Kreténe, kreténe." (04.07.2018)