Strašáci

Návrat do sedemdesiatok v spoločnosti Dustina Hoffmana a bravúrnej Peckinpahovej réžie ma veľmi potešil. Dusná atmosféra, nekonvenčný filmový Hrdina, a hlavne pre Packinpaha typický pudový rozmer ženskej sexuality, ako ho v mainstreame dodnes nikto iný nezachytil. Kam sa podela nominácia na Oscara za strih? Bol vari pre akademikov príliš spontánny a živočíšny, a teda málo učebnicovo uhladený?! (20.01.2012)

Peckinpahova filmová studie temných stránek duše. Tenhle režisér je jako člověk ve své podstatě asi velmi skeptická a pochmurná bytost. Jeho analýza násilí a násilné podstaty je ponurá a zraňuje. Peckinpah téměř vždy exponuje příběh ve výlučně mužském světě, patriarchální podstatu má i rámec Strašáků. Příběh je od počátku postaven na dualitě - americký cizinec, nepraktický matematik s principy a ideály ukotvenými v akademickém světě, v němž je formována jeho apoteóza humanismu a proti němu rurální svět anglických venkovanů se silně tradicionalistickým ukotvením, svět patriarchální nadřazenosti a primitivního zákona síly, k jehož prosazení nejlépe slouží láhev tvrdého alkoholu. Tyto světy jsou od začátku v přímé opozici a to, co je na počátku skryto, postupně vyplouvá na povrch. Jako styčná plocha těchto dvou světů funguje mladá matematikova manželka, jejíž silný sexuální pud a jeho úplné neuspokojení v manželském životě a celková nudu a stereotyp vztahu vede k frivolnímu a koketnímu jednání směrem k místním plebejcům. Dlouho se zdá, že tyto dva světy spolu nebudou korelovat a že vlastně spolu nemají nic společného. Jaké je však divákovo překvapení, když v přímé konfrontaci násilí světa prvého spouští rozbušku hluboko skrytou v lidském podvědomí, o jejíž existenci dosud ani sám nositel neměl nejmenšího tušení. Peckinpah vlastně neanalyzuje násilí zjevně motivované, ale to, o kterém člověk sám v sobě vlastně ani neví a pranic netuší o jeho existenci. Volně tak předjímá o mnoho let později realizované pokusy amerických sociologů, kteří na náhodně vybraném vzorku dobrovolníků, jimž nahodile rozdali role vězňů a jejich věznitelů, demonstrovali fakt, že malého fašistu si nese hluboko ve svém podvědomí každý z nás... (09.12.2007)

Obrovská lahoda.Rozhádaný manželský pár sa stane obeťou teroru skupiny robotníkov. A ide o jeden z najpôsobivejších počinov žánru, o ktorom je v tomto článku reč. Vzťahová dráma, napínavý thriller a fascinujúca štúdia násilia sú totiž namiešané do skvelého žánrového koktejlu. Perfektne nasnímaného, neuveriteľne zostrihaného a geniálne zrežírovaného. Sam Peckinpah využíva všetky svoje štylistické postupy, aby divákovi sprostredkoval pocity svojich hrdinov a je na to „radosť“ pozerať. Finále patrí k tomu najlepšiemu čo v žánri vzniklo. Bohužiaľ som to musel pozerať na dvakrát, takže som vypadol z atmošky ale aj tak jednoznačne 10/10 (28.10.2014)

Temná stránka Sama Peckinpaha je brutálně precizní a do diváka zasažena ostrým skalpem. Prvky stylizace střihu jsou působivé. Psychologicky rovnoměrné v náhlé výbuchy násilí a ženské sexuality. Morbidní znásilnění, kdy při styku nastává vzrušení a hrdinka si to začíná nesmírně užívat je v pohledu diváka sexuálně chtivá a drasticky zvrácená jako Noéova brutální scéna v podchodu. STRAW DOGS je empirický, frigidní a myšlenkově vytvořený drama a matkou thrillerů. (02.12.2012)

Podle mě se tvůrci pitvořili s celým filmem hlavně kvůli strhujícímu dobývání domu, což se odehrálo až v závěrečné fázi filmu a tady Dustin Hoffman při chránění své ženy před opilými vesničany ukázal, že má srdce opravdového herce. Zkrátka jim to jejich posmívání a podrazy celkem slušně zúčtoval. Scény byly někdy až tak nečekané a drsné až mi běhal mráz po zádech. Režisér a střih se úspěšně postarali o to, aby pro nás sledování bylo skutečně napínavé. Ovšem musím se také vrátit k části filmu předtím, která byla z mého pohledu hodně slabá. Ze začátku jsem se totiž hodně nudil, protože scény nebyly ničím zajímavé. Sečteno a podtrženo to dává ****. (05.07.2007)