Strašáci

Z mého pohledu nejsilnější film Sama Peckinhapa, nesmírně působivé, zneklidňující drama věnované fenoménu násilí. Psychologicky přesné, hodnověrné, ve své absurdidě realistické, zraňující a hodně hořké... Pomalu se rozvíjející příběh konfrontace mezi intelektuálně zaměřeným vysokoškolákem a nevzdělanými venkoany a nabírá postupně na tempu a vrcholí šokujícím masakrem. Je to film o odlišných hodnotových žebříčcích, o neschopnosti kompromisu, ale především o temných pudech a potlačované agresivitě, která se skrývá v každém z nás a pokud jim okolnosti umožní se projevit, mohou napáchat neskutečné škody. Celkový dojem: 95 %. (01.04.2009)

Podle mě se tvůrci pitvořili s celým filmem hlavně kvůli strhujícímu dobývání domu, což se odehrálo až v závěrečné fázi filmu a tady Dustin Hoffman při chránění své ženy před opilými vesničany ukázal, že má srdce opravdového herce. Zkrátka jim to jejich posmívání a podrazy celkem slušně zúčtoval. Scény byly někdy až tak nečekané a drsné až mi běhal mráz po zádech. Režisér a střih se úspěšně postarali o to, aby pro nás sledování bylo skutečně napínavé. Ovšem musím se také vrátit k části filmu předtím, která byla z mého pohledu hodně slabá. Ze začátku jsem se totiž hodně nudil, protože scény nebyly ničím zajímavé. Sečteno a podtrženo to dává ****. (05.07.2007)

Škoda pomalejšího začátku, jinak by to bylo za plný počet. Závěrečná půlhodinka je dokonale vygradovaná a svým deprimujícím účinkem velmi pozoruhodná. Straw Dogs jsou jedním z nejreprezentativnějších snímků typu vidlákov v akci a spolu s Vysvobozením posloužili jako základní kameny pro hororový subžánr hixploitation. Už jenom za to je musím mít rád. (03.09.2008)

Další ze zdařilých kusů Sama Peckinpaha, u nějž by prostě nenajdete slabé místo. Obzvláště nečekaný (ale realistický) vývoj obou hlavních vyčleňuje Strašáky mimo kategorie obyčejného krimi žánru. Mistrovská studie toho co se může pod vlivem extrémních prožitků vyklubat z ušlápnutého vysmívaného intelektuála a jeho primitivní, byť komplikované manželky. Oba protagonisté umně ztvárnili, jak se na povrch dostávají hluboko ukryté živočisné vlastnosti, jež vygradují v krvavém závěru. Díky hercům a umění střihu jeden z těch opravdu nadčasových filmů. (23.01.2013)

Sedmdesátá léta v plné parádě a přesně tak, jak je máme ve filmovém průmyslu rádi. Komorní příběh o kruté psychické újmě a jejích následcích podávaný bez zbytečných klišé a se spalující intenzitou, která se neskrývá ani tak v závěrečné krvavé pasáži, jako spíše ve způsobu, jakým Peckinpah celý děj zprostředkovává. Odpudiví vesničané na každém kroku, dusivá atmosféra pronikající i mezi ústřední manželskou dvojici a konečně výborný střih a hudba, prostřednictvím kterých nechává Peckinpah diváka prožít příběh hlavních postav daleko intenzivněji než jen zrakem a sluchem. Také Hoffman jako velmi atypický filmový hrdina potvrdil své obrovské herecké nadání a velká část snímku patří právě jemu. Úplnou spokojenost mi paradoxně oddaluje právě závěrečná strhující zabíjená, která se mi přes veškerou preciznost zdála poněkud nevěrohodná, a také nejasný a podivný postoj hlavní ženské postavy (na čí straně vlastně nakonec stála?). Jinak ale po všech stránkách výborná podívaná, jejíž kvality pouze oscarová nominace za hudbu zdaleka nevystihuje. (08.06.2013)