Strašáci

Vystřízlivění z květinových let, vysvobození z civilizačních „neduhů“ a zároveň velmi pesimistická ukázka neměné pudovosti a zvířat v nás. Volný sex se transformuje do naoko vynuceného styku a ženy jsou opět podávány jako provokující věci, které je třeba držet na uzdě. Zbytečně úmorná první polovina vykresluje více než by bylo potřeba a výtečně gradující závěr se zase tváří jako úplně jiný film. Zajímavá proměna jež dokáže upoutat, ale vzhledem k VELKÉ rozdílnosti plně neuspokojí. Řečem o extrémním a do mozku se zarývajícím násilí opravdu nevěřte. (03.09.2005)

Z mého pohledu nejsilnější film Sama Peckinhapa, nesmírně působivé, zneklidňující drama věnované fenoménu násilí. Psychologicky přesné, hodnověrné, ve své absurdidě realistické, zraňující a hodně hořké... Pomalu se rozvíjející příběh konfrontace mezi intelektuálně zaměřeným vysokoškolákem a nevzdělanými venkoany a nabírá postupně na tempu a vrcholí šokujícím masakrem. Je to film o odlišných hodnotových žebříčcích, o neschopnosti kompromisu, ale především o temných pudech a potlačované agresivitě, která se skrývá v každém z nás a pokud jim okolnosti umožní se projevit, mohou napáchat neskutečné škody. Celkový dojem: 95 %. (01.04.2009)

Beru v úvahu, že je to přes čtyřicet let starý film a řekla bych, že je to spíš taková chlapská záležitost. Přestože začátek byl ukrutně zdlouhavý, tak dával tušit s postupnou gradací, že dojde k dramatické změně. A v druhé polovině už opravdu jde o holý život, kde se David stává najednou účastníkem něčeho o čem by si ani ve snu nepomyslel. Atmosféra byla celou dobu pochmurná a David mně chvíli připadal jako trumpeta a ne chlap. Ó jak jsem se mýlila a díky Dustinu Hoffmanovi za jeho herecký výkon, protože v té finální části byl skvělý. Amy byla sice trochu provokatérka, ale žádné umělé zuby, žádné umělé poprsí, no řekněte, kdo by šel dnes z hereček takhle na plac. A ostatní hlavní protagonisté zahráli své záporáky taky na výbornou. Takže za tenhle film protkaný mírnou symbolikou i přes ten pomalý rozjezd dávám čtyřku. 70% (03.04.2013)

Tak nějak divný film, z kterého mám celkem zvláštní a zmatené pocity...První dvě třetiny je to takové pomalé rozjezdové, což by mi ani tak nevadilo, kdyby se postavy nechovaly místy celkem absurdně, ale nakonec vše vykrystalizovalo v promyšlené puzzle. Jednotlivé epizodky, postavičky a jejich podivné chování, to vše začalo dávat smysl. A to smysl takový, že musím dát 5 hvězd, přestože mi film jako takový nepřišel možná tak zábavný či pohlcující jako jiné, které jsem hodnotil stejně. Ale pointa, ba co víc, celý shluk point, které divákovi přichází na mysl každou minutou v poslední cca půlhodině, to je něco nepopsatelného. Peckinpah opravdu dokázal vytvořit film skvěle pojednávající o násilí a lidských pudech, o motivech lidí k činům, o kterých by je za normálních okolností ani nenapadlo uvažovat a o tom, že nic není černobílé (postava Henryho Nilese).Jak si tak čtudalší komentáře, tak asi nemá moc cenu připomínat, že finální dobývání domu, resp. spíše boj Dustina Hoffmana s vetřelci a koneckonců i se sebou samým, je skvělé. Vizuální ztvárnění s použitím bullet-timu dnes vyznívá možná kýčovitě, ale přecijen, todle je z roku '71! Tehdy to rozhodně bylo velmi zpestřující a neobvyklé, skoro jako naturalistická explicitnost násilných a sexuálních scén, které mi (narozdíl od většiny ostatních asi) do celku filmu zapadaly a z mého pohledu film dostaly trochu jinam, zřejmě přesně tam, kam Peckinpah chtěl... (05.07.2007)

"V TOMTO DOMĚ NESMÍ DOJÍT K ŽADNÉMU NÁSILÍ," říká postava Dustina Hoffmana své manželce, aniž by tušila, že k němu už došlo. Stejně tak otec pedofilem (nechtěně) zabité dívky touží po spravedlivé pomstě, aniž by tušil, že jeho lolitovská dcerunka pedofila zcela regulérně svedla. A takový je celý film. Nic není černobílé. Násilí exploduje a do té doby ustupující manžel se mění v odhodlaného obránce nijak idylického rodinného krbu, zatímco dosud bojovná manželka se hroutí. I když jsou mi jeho styl a témata v mnohém sympatická, celkově není Sam Peckinpah můj šálek kávy, konkrétně se u jeho filmů vždy mírně nudím. U STRAŠÁKů to ještě vynikne díky srovnání s od začátku fascinujícím konkurenčním Boormanovým VYSVOBOZENÍM. STRAŠÁCI jsou studení, syroví a špinaví a finále s obléháním domu brilantní. A už nikdo nenatočí facky tak drsně jako Sam. "JÁ NETREFÍM DOMů." - "TO NEVADÍ. JÁ TAKY NE." (18.12.2007)