Zastavení na Missouri

Existuje spousta způsobů, jak udělat z westernu antiwestern (nebo jej přinejmenším změnit v lyricky pennovský hippie-western). Zaručeně ale neprohloupí ten, kdo na to půjde tak, že prohodí kladnou postavu za zápornou a obráceně, což se přihodilo přesně zde. Kdybychom byli v nějakým obstarožním filmu s Johnem Waynem, Wayne by tu hrál nejspíš Braxtona, chránícího svůj majetek před padouchy, nebo přímo Claytona, a padouši by akorát žrali hlínu (jinak řečeno padali jako švestky). Padouši sice žerou hlínu i tady, ale jsou nám nějak bližší, protože western od anti-westernu se neliší ani tak dějem a osnovou vyprávění, jako spíš tím, s kým sympatizujeme. V tomhle filmu je to ovšem trochu komplikovanější, protože i když je nám možná zloděj koní Nicholson a jeho partička grázlíku milejší, Brandovo enormní charisma všechny postavy z filmu fakticky vymazalo. Jím ztvárněný Clayton je doslova vtělený ďábel aneb the bigger the ass the bigger the asshole. Má v sobě dost z Jokera (převlékání, mazanost, výřečnost) i Holdena z Cormacova Krvavého poledníku (mistr mnoha řemesel, který nehraje podle žádných předem daných pravidel) a určitě aspiruje na jednu z nejpodivuhodnějších a nejzlověstnějších postav, která se kdy divokým západem promenádovala. Brando si dělal, co chtěl, během natáčení údajně chytal sarančata a pojídal žáby. Zjevně s ním nebylo k obstátí, ale výměnou za to předvedl výkon, jaký nemá moc obdoby. Sotva mohl Nicholson někomu takovému stačit, herecky i napsanou rolí, vždyť na začátku filmu sám pronese, že není žádný Jesse James. Při tom zpočátku se tenhle western i rozvržení všech postav jeví celkem schematicky, o to překvapivěji se ale pak vyvíjí. Souvisí to s tím, že události a postavy, které se ve filmu objeví nejdříve, mají tendenci dominovat nad těmi, které vnímáme následně. Této chybě se říká efekt primárnosti. Jde o to, že naše mysl obvykle připisuje dřívějším informacím větší význam než těm, jichž se jí dostane později; pozdější informace zpracovává s ohledem na informace dřívější. Při pořadí „mrakodrap, katedrála, chrám, modlitba“ očekáváme na základě prvního slova kategorii „budova“. Proto usoudíme, že poslední slovo (modlitba) k této skupině nepatří. Je-li ale pořadí „katedrála, chrám, modlitba, mrakodrap“, vyvolává v nás očekávání kategorie religiozity, a tak ze skupiny vyloučíme slovo „mrakodrap“. Fakt, že pořadí informací v příběhu určuje další průběh jejich zpracování, se nesmírně chytrým a klamavým způsobem zužitkovává i zde v postavě Nicholsona, kde po „zloděj koní, vůdce bandy a pistolník„ nenásleduje „ničema a lhář“, ale „zamilovaný mládenec, pěstitel zeleniny a dobračisko“. A stejně tak u Marlona Branda není po „strážce pořádku a spravedlnosti“ další v pořadí „ochránce a kavalír“, jak bychom očekávali, nýbrž „lump a vrah, který recituje zamilované básně svému koni a k zabíjení používá nesmírně podlých způsobů jako hvězdic v podobě krucifixu nebo Molotovův koktejl.“ (03.08.2011)

Před lety viděno na ČT aby se to po čase ke mě domů vrátilo přes cinemax,to jsou věci....(ještě že na kabelovce nechali původní dab. a nemrskli tam zas nějakou tu rychlokvašnou zrůdnost,-jiný se snad už ani nedělaj-tak jsem si mohl alespoň užít Preisse jako Nicholsona a vynikajícího Rösnera jako Branda).I přes různé odbočky,právě tihle dva táhnou celý film,kdy echttlusťoch psychopat Brando jako strážce ,,zákona" a ke konci už hodně naprdlej (to mu sedlo nejvíc) tlusťoch Nicholson (nějak si nevzpomínám na jiný west. s Nicholsonem,asi slabá paměť).Za zmínku rozhodně stojí i H.D.Stanton-neskutečně mu sednul ten lúk pistolníka z konce 19.st.-a to celý jako zajímavě jiný western,který mě bavil jak málokterý jiný.---,,Víš co tě vzbudilo Roberte? To že jsem tě podříz." (06.07.2011)

Western, který je zajímavý tím, že je chytřejší než většina jeho kolegů napříč časem. Zatímco Williamsovo rozpustilé bendžo či milostný motiv příliš neosloví, Butlerova kamera je především v exteriérech úchvatná. Penn se drží dál od tuctovosti, sympaticky klade důraz na plastičnost postav a tak nějak líně se vznáší v potem nasáklém vzduchu, že finální střetnutí mezi lovcem lidí Brandem a „zahrádkářem“ Nicholsonem je nevyhnutelné (spolu se zákeřnou eliminací členů Loganovy bandy jsou právě jejich společné scény vzájemného oťukávání asi tím nejúčinnějším prvkem). Možná to bude tím, že u prvně jmenovaného už od začátku tušíte, že pod tou výstřední až směšnou fasádou je ukryto něco hrozného.. (26.08.2019)

Tenhle drsný western o boji mezi zloději koní s jejich šéfem Jackem Nicholsonem a s rančerem najatým zabijákem stojí, při až příliš poklidném tempu, hlavně na obrovském charismatu Marlona Branda coby excentrického navoněného sadistického "regulátora" zlodějů Lee Claytona. Film snad až příliš zdůrazňuje na Západě běžné násilí, zpočátku to ovšem začne jen střílením do hlávek zelí... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=REDvyCr3ZhY a ukázka: http://www.sms.cz/film/zastaveni_na_missouri/ukazka (10.01.2010)

Prvá polovica navodzovala dojem klasického westernu, kde sa zatiaľ iba rozohrávajú vzťahy a na meno Arthur Penn si nespomeniete. Lenže druhá hodinka už vďaka tejto síce pomalšej, ale poctivej príprave ponúkla presne to, čo by ste od Penna a revizionistického westernu 70. rokov očakávali. Navyše kde inde máte v jednom filme Jacka Nicholsona a Marlona Branda, osobne mi ale najviac utkvel v pamäti Harry Dean Stanton. No a ak sa náhodou niekedy v noci náhle zobudíte na nejakú nočnú moru, skontrolujte si pre istotu hrdlo. Ak nad sebou uvidíte Nicholsonovu tvár, tak viete, že ho už máte podrezané a radšej príliš nerozprávajte. (23.08.2019)