Sandokan

Seriál je dozajista jedním z nejzapamatovatelnějších počinů, které československá televize odvysílala v 80. letech. Tenkrát jsme ho brali jako něco, co přišlo z jiného světa, řešili jsme děj a vůbec netušili, kde se to v TV vzalo, natož abychom znali okolnosti vzniku. Později se v ČR několikrát objevil Kabir Bedi, odhalil několik podrobností a mě tak dohnal k tomu, abych se pokusil zjistit o tomto, v 80. letech takřka srdečním seriálu, něco víc.                                                                                                                                                                        První zjištění bylo, že je to seriál italský (fakt jsem to nevěděl), resp. koprodukční, Itálie-Německo-Francie. Už samotné natáčení bylo velkým dobrodružstvím. Příběhy piráta Sandokana napsal v roce 1895  spisovatel Emilia Salgari a během 20. století byly několikrát v různých podobách zfilmovány. Italský režisér Sergio Sollima, znalec díla  Emilia Salgariho, si tento příběh oblíbil a na konci 60. let se rozhodl natočit o Sandokanovi celovečerní film. Po roční práci na scénáři a obsazování jednotlivých rolí ale musel od projektu ustoupit. Shodou okolností se v 70. letech italská TV RAI a producentská společnosti Titanus dohodli na spolupráci a natáčení seriálu o Sandokanovi. Oslovili několik tehdejších režisérů, ale nikdo se nechtěl do tak epického díla pustit. Až narazili na Sollimu, který tou dobou sice pracoval na jiném filmu, ale přesto okamžitě souhlasil. A producenty přesvědčil, že by mělo jít o nákladnou mezinárodní koprodukci, aby bylo možné natočit celý seriál realisticky, v autentickém prostředí kde se děj odehrává a pokud možno s místním obsazením.                                                               Příprava a natáčení byla obrovskou sérií problémů. Sollima odcestoval na Borneo, do oblasti Sarawaku, Labuanu a na ostrov Kuraman (dříve Mompracem) aby zjistil, ze v těch místech už nejsou žádné budovy z období kolonizace, které v seriálu nutně potřebuje. A že je oblast relativně nebezpečná a bez potřebného zázemí. Po návratu do Itálie řekl jenom, že tam filmový štáb prostě vzít nemůže. Byl nucen najít náhradní lokace v Indii, Malajsii a Thajsku, které byly alespoň co nejpodobnější přírodě a architektuře kolonizovaného Bornea 19. století. Potíže s obsazením postav řešil Sollima tak, že najal vhodné evropské herce, což mu rozpočet umožňoval. Problém byl ale s hlavní postavou. Už ze svého předchozího pokusu ze 60.let věděl, že najít ideálního představitele Sandokana není jednoduché. Během poměrně rozsáhlého mezinárodního hledání, zejména po asijských filmových společnostech, znovu oslovil i ty herce, na které měl spadeno už pro film. Pomýšlel mimo jiné na slavného japonského Toshira Mifune, ale víceméně náhodou se v Bombaji podařilo najít začínajícího herce Kabira Bediho. Když přicestoval do Itálie, Sollima téměř okamžitě věděl že se konečně povedlo najít bezkonkurenčně nejlepšího kandidáta. Teda krom toho, že ještě musel zhubnout a naučit se plavat a jezdit na koni :-)                                                                                                                                               Příprava filmu trvala dva roky, samotné natáčení 8 měsíců. Filmové triky (souboj se lvem) se natáčely v Anglii. Mezinárodní obsazení mělo jedno úskalí - většinu herců, včetně Bediho, bylo nutné do italštiny dabovat. Primárním jazykem byla při natáčení angličtina. Hudební doprovod k filmu měli natočit bratři De Angelis, známí filmovou hudbou pro tehdejší italské komedie. Sollima s tím nesouhlasil, veselá hudba ve stylu Buda Spencera a Terrence Hilla bylo opravdu to poslední, co by chtěl v seriálu mít. De Angelis ale dokázali změnit styl natolik, že připravili takřka dokonale padnoucí hudební doprovod a to včetně titulní skladby, která se po odvysílání seriálu úspěšně zařadila do evropských hitparád.                                                                                                          Odvysílání seriálu, připraveného na léto roku 1975, se pro překročené náklady o rok opozdilo kvůli sporům mezi RAI a producentskou společností. V 70. letech probíhal navíc v Itálii přechod k barevnému TV vysílání a seriál byl už s předstihem natočený barevně. Po prvním odkladu se Sollima snažil dosáhnout dalšího odkladu, aby byl Sandokan uvedený až v barvě. Přesto RAI, v roce 1976 seriál odvysílala, ještě coby černobílý.                                    Následoval okamžitý úspěch u diváků a sledovanost, kterou se dodnes nepodařilo v italských televizích překonat. Seriál se následně distribuoval do ostatních evropských zemí a v Itálii se dnes považuje za kultovní dílo tamní televizní tvorby. Následně byl seriál přestříhán na dvoudílný celovečerní film a uvedený v kinech. Současně s uvedením byl u TV seriálu poprvé v historii použitý prvek financování, známý dnes jako merchendising - produkce zaplavila evropský trh všemi možnými upomínkovými předměty. (14.08.2021) (méně) (více)